Tomáš Hyka: Dát v sedmnácti gól za chlapy je nádherný pocit, ale stejně nám to nepomohlo

Tomáši, bohužel se nepovedlo navázat na výkon z Brna. Čím to?

Měli jsme hodně špatný start do první třetiny. Úplně jsme přestali, teda vlastně ani nezačali hrát. Vůbec nevím, čím to může být. Asi nekoncentrace...

Prvních dvanáct minut se tedy dá považovat jako zlomový bod zápasu, že?

Přesně tak, první třetina byla úplně na nic. Kdybychom hráli od začátku, třeba by to vypadalo jinak.

Co jste si v kabině řekli za stavu 0:4?

Řekli jsme si, že musíme podat stoprocentní výkon, hrát do těla a rozhodně se nevzdat. Pořád jsme věřili, nic jsme nechtěli zabalit.

To se teoreticky povedlo, ve druhé třetině jste snížili…

Jasně. Dali jsme gól, už předtím jsme si řekli, že když ho dáme, začnou být nervózní.

Jenže radost dlouho nevydržela.

Bohužel hned na to nám zase utekli a to už bylo definitivně po zápase. Byla to škoda, ale zápas jsme si prohráli první třetinou.

Přesto přišel ještě jeden krásný moment. Čtvrtý zápas za muže a první branka.

Je to příjemný, když dáte v sedmnácti letech gól za chlapy, ale lepší by bylo, kdybychom vyhráli.

Jak jste tu branku viděl z vašeho pohledu?

Gajovský to napálil, puk se odrazil ke mně. Já chtěl nejprve vystřelit, ale pak jsem si všiml, že brankář leží, tak jsem zvolil kličku a dal to do prázdné brány.

Schoval jste si puk?

Určitě, kdo by si ho po první brance neschoval. Přibude mi alespoň nějaký z mužských soutěží, mám zatím jen sbírku z reprezentací.

Nicméně to vypadalo, že jste v té extázi na puk úplně zapomněl?

Já na to v té radosti vůbec nemyslel. Byl to krásný pocit. Naštěstí mi ho přivezl Darrel Hay.

Děkujeme za rozhovor.