Kronika klubu

Začátky hokeje v Mladé Boleslavi (60. léta 19. století – 1922)

Počátky hokeje v Mladé Boleslavi nelze hledat jen v hokeji samotném. Už v polovině 60. let 19. století se v dobové literatuře objevují zmínky o provozování bruslení na vodou zatopených, zamrzlých loukách v povodí Jizery a Klenice. Právě údolí Klenice bylo k bruslení obzvlášť vhodné, protože oba tamější rybníky (Podolecký a Houpavý, dnes jsou již oba zrušeny) téměř každou zimu zamrzaly. Často se vyprávělo o výletech na bruslích proti proudu Klenice až do Března a Sukorad.

Průlom přichází v roce 1878, kdy byl založen Bruslařský a veslařský klub. Jak je z názvu patrné, jeho členové provozovali v zimě bruslení, v létě potom na veslování. Spojení těchto dvou sportovních odvětví se ale zřejmě moc neosvědčilo, protože už v roce 1880 se boleslavští bruslaři osamostatnili a založili Bruslařský klub Mladá Boleslav. Pravidelná činnost tohoto klubu prudce vzrůstá se založením vlastního kluziště v sadech Štěpánky v roce 1883.

Činnost klubu byla tehdy poměrně pozoruhodná a rozhodně se netýkala jen a pouze bruslení. Například 27. prosince 1885 uspořádal Bruslařský klub svůj první koncert, na němž vystoupila místní posádková hudba. Klub měl tehdy přibližně 70 členů a právě provozováním nesportovních činností získával prostředky na vybavení kluziště a celkové zlepšení podmínek.

Z roku 1890 se zachovala zpráva o pořádání bruslařských závodů, které byly hlavní náplní klubu i v následujících letech. Pomalu ale jistě se v Mladé Boleslavi ale začíná objevovat i další zimní sport – hokej. V té době ovšem nemůžeme mluvit o tom hokeji, jak jej známe dnes. Pravidla byla tehdy různá, dokonce nebyl stanoven ani přesný počet hráčů, kteří jej můžou hrát. Cílem bylo dopravit do soupeřovy branky míč – jednou fotbalový, podruhé třeba tenisový.

Pravidla se ale postupně sjednocovala a rozrůstala, a tak mohli diváci už na začátku 20. století vidět i v Mladé Boleslavi první zápas v tzv. bandy hokeji. Podle dochovaných pramenů se první oficiální utkání uskutečnilo v roce 1904 a bylo odehráno v rámci dalších rychlobruslařských závodů. Jednalo se o zápas spíše propagační, protože žádná oficiální liga ještě pochopitelně neexistovala.

Bandy hokej

Hrálo se s gumovým míčkem a zahnutými holemi, podobně jako současný pozemní hokej, ovšem na ledové ploše a tedy na bruslích.

V Mladé Boleslavi sestavila kromě BK svůj tým ještě zdejší reálka a jako houby po dešti rostou další hokejové kluby i v Praze a dalších českých městech. Pomalu ale jistě začíná být jasné, že bude potřeba stanovit jasná pravidla, jednotné ústředí a vypsat regulérní ligové soutěže. Na začátku roku 1907 se v Praze konala první schůze za účasti zástupců SK Slavia, Akademického SK, PKC Ruch, LTC, AC Sparty a BK Mladá Boleslav, který se k jednání přihlásil dopisem.

26. ledna 1908, se v Mladé Boleslavi konalo hokejové mistrovství Čech za účasti Sparty, Slávie, PKC Ruch a BK Mladá Boleslav. Turnaj, který nakonec vyhrála Slavie, sledovaly stovky diváků.

Teprve 11. prosince 1908 vznikl Český hokejový svaz a následně bylo usneseno vyslat český tým na turnaj ve francouzském Chamonix. Prostředky k tomu měl zajistit turnaj nejlepších českých mužstev Slavie, Sparty, ASK Praha a BK Mladá Boleslav. Tento turnaj se nakonec pro oblevu neuskutečnil, i dnes ale můžeme být hrdí na uznání, které se mladoboleslavským hokejistům dostalo.

BK Mladá Boleslav se v roce 1908 stal jedním ze 12 zakládajících členů Českého hokejového svazu a prvním svazovým sekretářem se stal zástupce BK Mladá Boleslav Karel Meisner. Hned začátkem následujícího roku byla zahájena oficiální a zcela pravidelná činnost v rámci organizovaného hokeje.

Bruslařský klub objevuje kanadský hokej (1922 – 1937)

První světová válka na nějakou dobu přerušila vývoj mladoboleslavských sportovců ve všech odvětvích a ani hokej nebyl výjimkou. Po ní ale přišla obnova a nový zápal. Od roku 1920 se začal stále více prosazovat tzv. kanadský hokej a na rozdíl od jiných zemí (Skandinávie, Rusko aj.) bandy hokej na ledě u nás zcela zanikl a zachovala se pouze jeho „pozemní“ forma.

Hvězda mladoboleslavského předválečného hokeje Josef Král.

Do Mladé Boleslavi přivezla kanadský hokej Sparta v sezoně 1922/1923, která zde uskutečnila ukázkové utkání, které zaujalo jak hráče, tak diváky.

Boleslavští si jako jedni z prvních mohli dovolit umělé osvětlení, které zavedli v roce 1922. Veřejnost si tehdy pochvalovala, že si může jít zabruslit i ve večerních hodinách, podstatně větší přínos ale přišel samozřejmě v případě ledního hokeje. Díky osvětlení mohli hráči začít trénovat i večer, což zapůsobilo na jejich morálku a vůbec na celkový zájem o hraní hokeje. A výsledky se brzy začaly dostavovat i v zápasech.

Nutno ovšem podotknout, že žádná pravidelná soutěž se tehdy ještě nehrála, a že se hráči střetávali v rámci různých turnajů, které pořádaly jednotlivé kluby. Vánoční turnaj v Mladé Boleslavi v roce 1923 byl uspořádán za účasti Sparty, Zbraslavi a BK Mladá Boleslav. Překvapivě tehdy zvítězila Zbraslav. Za Boleslav nastoupili bratři Hulínští, Laurin, Boháček, Prošinger Kutloch, bratři Bečvárovští, Šmelhaus, Dvořák, Král, Štěpánek, Šnýdr, Sita, Zörkler, Rada, později Drahota, John, Tajer, Štěpánek, bratři Košťálové… A to jsme z dlouhé řady jmen vybrali jen několik, kdož stáli u kolébky kanadského hokeje v Mladé Boleslavi.

O výkonnosti zdejších hráčů svědčí i fakt, že K. Rada od roku 1926 hostoval na Spartě a O. Šmelhaus reprezentoval v roce 1928 mužstvo ČSR na mezinárodním – a nakonec i vítězném! – turnaji v Paříži.

Putovní pohár Jeana Potina

O putovní pohár Jeana Potina (francouzský velkolahůdkář) se hrálo v Paříži v březnu 1928. Hráči národního týmu ČSR na turnaj vyrazili z Prahy rychlíkem. Jeli jen obyčejnou třetí třídou, protože si peníze chtěli ušetřit až na samotnou Paříž. Cesta zabrala 26 hodin. Turnaj se hrál v paláci zimních sportů a zúčastnili se jej Francouzi, francouzští Kanaďané, Belgičané a hráči ČSR.

Od roku 1927 startovali mladoboleslavští hokejisté pod dočasným názvem Mladoboleslavský SK. Pozvali si tehdy ke dvěma kláním mnohonásobného přeborníka LTC Praha a podlehli 1:13 a 0:5. Druhý zápas se nedohrál pro zranění boleslavského brankáře.

V lednu 1929 uspořádali Mladoboleslavští II. ročník Mistrovství českého venkova za účasti mužstev Zbraslavi, Písku, Českých Budějovic a Mladé Boleslavi. Turnaj, který pokazila velká obleva, vyhrál Písek. O měsíc později skončili Boleslavští v turnaji na Kladně coby druzí ze čtyř a o rok později vyrazili za prvním turnajem na Slovensko – o Tatranský pohár. Mužstvo tehdy tvořili trenér Steigenhöfer a hráči J. a O. Košťálové, Rada, Cihlář, A. Bečvárovský, John a Černý.

V tomto období také dochází k založení tzv. Severočeské hokejové župy, která sdružovala týmy LTC Pardubice, SK Náchod, SK Dvůr Králové, SK Kladno, BK Hradec Králové a Mladoboleslavský SK. Mistrovská župa se obvykle hrávala ve dvou skupinách a boleslavští hokejisté byli prvními, kdo ji v roce 1930 vyhrál.

O tři roky později už Mladá Boleslav tak úspěšná nebyla. Opět sice zvítězila ve skupině, ve finále o mistra českého venkova ale podlehla 0:2 Táboru. Už tehdy ale začalo být jasné, že boleslavské barvy hájí generace hokejistů, jejichž výkonnost dávala tušit budoucí úspěchy. V sezoně 1936/1937 se stali vítězi středočeské divize a kvalifikovali se do nejvyšší celostátní hokejové soutěže – 1. ligy.

Dvě sezony v nejvyšší soutěži (1937 – 1938)

Postup do nejvyšší soutěže znamenal pro mladoboleslavský hokej obrovský posun vpřed a především zúročení snahy sportovců, kteří ve skromných podmínkách a často na úkor pracovního postupu i obětování soukromých financí, stanuli mezi tím nejlepším, co aktuální hokejová scéna nabízela. Nutno podotknout, že Boleslavští tehdy zatím stále fungovali vlastně jen jako amatéři, kdežto jiné oddíly (LTC Praha, SK Slavia…) už měly profesionální nebo alespoň poloprofesionální podmínky – to znamená trenéry, umělé ledové plochy nebo třeba styky se zahraničím.

LTC Praha

LTC Praha je klub, který už na dnešní hokejové mapě nenajdete. Byl založen v roce 1903 a postupem času se stal jedním z nejlepších klubů v Evropě. Tradičně tvořil základ reprezentace. Po založení československé extraligy vyhrál s výjimkou roku 1941 všechny její ročníky. Po nástupu komunistů k moci se ale LTC stal symbolem profesionalismu a musel být zlikvidován. Roku 1949, kdy naposledy vyhrál ligu, byl přejmenován na Zdar a později Obchodní domy. Po zákazu startu reprezentačního mužstva na mistrovství světa v Londýně, byli hokejisté v čele s brankářem Bohumilem Modrým za protesty odsouzení k vysokým trestům ve vězení. Trosky mužstva LTC přešly pod Tatru Smíchov, v roce 1964 ale skončil hokej i na Smíchově a vstoupil do Slavie Praha. Ta se ale za pokračovatele nepovažuje.

Mladá Boleslav tehdy dokompletovala osmičku nejlepších týmů, 1. ligu hráli ještě LTC Praha, AC Sparta, SK Slavia, Stadion České Budějovice a moravský celek ČSK Vítkovice, německý klub z Opavy Troppauer a také slovenský zástupce HC Vysoké Tatry.

Pro Mladou Boleslav to byla těžká sezona. Nejprve prohrála na ledě Českých Budějovic 0:3 a hodně tvrdá byla i domácí premiéra, kdy Středočeši nastoupili proti Spartě. Nejprve se sice ujali vedení 1:0, postupem času se ale ukazovalo, že proti techničtěji vyspělejšímu týmu nemají téměř žádnou šanci a nakonec prohráli 2:9. Také třetí zápas přilákal na tribuny obrovské množství diváků, Mladá Boleslav v něm hostila jeden z vůbec nejlepších týmů v Evropě – LTC Praha, pro který nebylo žádným problémem zvítězit 19:0.

Boleslavští nakonec prohráli všechny zápasy v této sezoně (celkem jich bylo sedm). V ligové tabulce pochopitelně obsadili poslední místo bez bodového zisku a s pasivním skóre 6:54. Podle tehdejších regulí se přímo nesestupovalo, takže Mladá Boleslav dostala šanci v kvalifikaci, kterou hrály poslední dva týmy z 1. ligy (Boleslav a Slavia) a vítězové divizí. Ligovou příslušnost si Mladoboleslavští zachovali v rozhodujícím „utkání pravdy“ s pražskou Slavií, nad níž zvítězili 1:0 brankou Straky.

Ligový ročník 1938/1939 se ovšem bohužel už hrál pod dojmem ohrožení republiky fašismem. Lidé tehdy měli na jednu stranu jiné starosti, na druhou se ale rádi odreagovali a pobavili, což lední hokej umožňoval. Hokejisté zahájili sezonu ve dvou skupinách. Mladá Boleslav patřila do skupiny "A" společně s I. ČLTK Praha, HOVŠ Praha, SK Písek, ČSK Vítkovice a Troppauer SV. Boleslavští tehdy dosáhli jediného vítězství nad opavskými Němci 5:0, ostatní zápasy prohráli. Utkání s Vítkovicemi se pak pro oblevu neuskutečnilo vůbec. V tabulce skončili Mladoboleslavští předposlední. A tehdejší sestava? Šíf, Pivoňka, Král, Crha, Zahrádka, Hladík, Šmelhaus, Cihlář, Faltýn, Straka, Plzák, Rabas, Loos a Chyský.

Okupace následně vážně ochromila politický, ekonomický, sociální i společenský život, což se pochopitelně odrazilo i sportovním životě jednotlivých klubů. Také hokejové soutěže bylo potřeba přeorganizovat – v důsledku toho se nejvyšší liga sloučila do jedné jediné skupiny, kam se Mladá Boleslavi bohužel jaksi nevešla. Byla přeřazena do mistrovské župy.

Za zmínku ještě určitě stojí, že v roce 1939 se klub vrátil k názvu BK Mladá Boleslav. Měl v té době 45 registrovaných hráčů a 19 dorostenců, kteří tvořili dvě mužstva dospělých a jedno dorostu.

Hokejové utkání BK Mladá Boleslav. Zcela vpravo Král.

Hokej v těžkých dobách (1939 – 1945)

Mistrovství župy, jak se tehdy říkalo druhé nejvyšší soutěži, Mladá Boleslav hned v první sezoně vyhrála a podobně si vedla i v ročnících následujících. Návratu do nejvyšší ligy byla nejblíže v sezoně 1941/1942, v kvalifikaci ale neuspěla proti pražskému SK Podolí. Za války sehráli Boleslavští i spoustu přátelských utkání s okolními městečky a počet zápasů v tomto ročníku byl skutečně na tu dobu úctyhodný – celkem 39 utkání.

I další válečná sezona přinesla mužstvu titul mistra župy. Na hokej v Mladé Boleslavi tehdy běžně chodilo 2 tisíce lidí, zápas s HC Stadion Praha dokonce zaznamenal rekordních 3500 diváků. Sezonu 1943/1944 zahájil Bruslařský klub sezonu v divizní soutěži. V jejich skupině byli pouze čtyři týmy: HC Stadion Praha, HC Roudnice, BK Mladá Boleslav a SK Čechie Louny. V tomto pořadí se také zformovala závěrečná tabulka.

Poslední válečný ročník 1944/1945 byl sice organizačně připraven, nikdy se ale neuskutečnil. Namísto toho byly na Mladoboleslavsku sehrány tzv. zimní hry, kterých se zúčastnily týmy z okolních měst a vesnic. Válka se naštěstí blížila ke svému konci.

Poválečné sbírání sil (1945 – 1952)

Ještě na sklonku války se do čela klubu postavil dlouholetý hráč BK Ing. Oldřich Šmelhaus. Březnová schůze sice ještě postrádala v důsledku blížící se fronty radostnou atmosféru, v myšlenkách i srdcí lidí se ovšem už ale začínalo blýskat na lepší časy. Na schůzi se proto mimo jiné hovořilo i o záměru vybudovat ve městě umělou ledovou plochu. Tyto plány však nebylo možné realizovat ve válečné době, a jak víme, trvalo ještě více než jedno desetiletí, než se mladoboleslavská sportovní veřejnost zimního stadionu dočkala.

Osvobození od fašistické okupace přišlo v roce 1945. Život v republice se pomalu rozjížděl a dostával do mírových kolejí. První poválečná hokejová sezona začala pro boleslavské hokejisty v prosinci 1945, kdy příroda vytvořila led v areálu Bruslařského klubu na Štěpánce. BK Mladá Boleslav hrál v prvních poválečných letech divizní soutěž, nejdříve ve skupině „sever“, později ve skupině „východ“. První poválečná divize měla kromě Bruslařského klubu dále SK Jičín, Libeň, Slávii Praha, SK Smíchov a HC Pardubice. Kádr boleslavského mužstva se téměř nezměnil, barvy opět hájili Fohl, Crha, König, Haspra, Lederer, Podhajský, Míšek, Wildman, Nádrl, Musil a další. Vyhrála Libeň, Boleslavští poměrně zklamali – skončili až pátí.

Další poválečná sezona tak přinesla nejen nové soupeře (zůstali jen BK Mladá Boleslav a SK Jičín, ostatní nahradili Dolnobousovský SK, Jaroměř, Meteor Svobodné Dvory a HC Týniště nad Orlicí), ale i změny v kádru. Například Schejbal přišel ze slavného LTC Praha. Závan „čerstvého vzduchu“ Boleslavským pomohl, mužstvo podávalo vyrovnané výkony a divizi tentokrát vyhrálo.

Dva velké zápasy

Rok 1947 přinesl kromě mistrovství světa i další dvě velké události přímo pro Mladoboleslavské. Nejprve to byl vůbec první mezinárodní hokejový zápas v Boleslavi, na který přišlo více než 4 tisíce diváků. Hostem bylo mužstvo USA. I když Američané vyhráli 14:1 (jedinou branku vstřelil Špígl), zápas měl ve středočeském městě obrovský ohlas. Snad ještě větší atrakcí bylo utkání s „týmem hvězd“ – LTC Praha. Zájem diváků byl tehdy obrovský. Do ochozů se všichni nevešli, a tak lidé seděli na okolních stromech, ve stráni a vůbec kde se dalo. Když LTC vedlo o tři branky, nápor lidí přírodní led nevydržel. Na ohrazené kluziště vnikla voda a mnoha divákům, pokud neutekli, nateklo do bot. Zápas se sice dohrál, k regulérnosti měl ale daleko. Boleslav prohrála 4:8 a všechny branky dal Lederer.

Tato hokejová sezona byla také poznamenána konáním prvního poválečného mistrovství světa v ledním hokeji (v druhé polovině února 1947), které se konalo v Praze na Štvanici, a ve kterém se tým Československa stal mistrem světa. Rok 1947 tak lze popsat jako rok největší propagace ledního hokeje té doby.

V dalším ročníku čekali na Bruslaře opět nejen noví soupeři (skupinu „východ“ kromě nich hráli: Stadion Jaroměř, Sparta Kopidlno, Meteor Svobodné Dvory, Slavia Hradec Králové a Dolnobousovský SK), ale také změna v trénincích. Boleslavští totiž začali jezdit trénovat na umělý led, na malinké kryté kluziště do Staré Boleslavi, které v té době bylo stánkem krasobruslařů. Brankář Fohl měl náhradníka ve Švermovi, hráli již oba bratři Bedřich a Jaroslav Hroudovi, uplatňoval se již plně Jaroslav Pecka a šanci dostávali i mladí Buda, Kurka a Zeman.

Tehdejší dobu také provázelo úsilí o sjednocení československého sportu do jediné organizace – Sokola. Také hokejisté tak změnili název na Sokol BK Mladá Boleslav. Hledal se nový model mistrovských soutěží a probíhal boj o socialistický charakter československé tělovýchovy. Lední hokej byl už tehdy vedle fotbalu nejmasovějším sportem a šlo tedy o to, aby byl přístupný veškeré mládeži. Po vyhraném mistrovství světa a skvělých rozhlasových reportážích Josefa Laufra a Štefana Mašlonky byl hokej sportem, který táhl mladé kluky a fandila mu i kdejaká babička, která jej třeba ani nikdy neviděla hrát. V tomto období mělo Československo přes tisíc hokejových oddílů a kolem 30 tisíc registrovaných hráčů. V roce 1950 tu existovalo už 12 zimních stadionů s umělým ledem. Šlo tedy o to, aby všichni ti kluci, kteří místo puku proháněli na kdejaké louži krabičku od krému na boty a chtěli se vyrovnat svým velkým vzorům, dostali skutečně šanci.. Ve všech sportovních odvětvích vznikaly nové soutěže a nejinak tomu bylo i v hokeji. Základem byly soutěže v okresech, pak v krajích. Krajští přeborníci měli možnost zúčastnit se kvalifikačního turnaje o postup do tehdejší nejvyšší soutěže – 1. hokejové ligy!

Hokejisté v Mladé Boleslavi byli začleněni do závodní sokolské jednoty a nesli od této sezony název SOKOL AZNP MLADÁ BOLESLAV. Svůj velký rozmach měl také hokej na venkově, v Dolním Bousově, ve Vinci, Voděradech, Bakově, Smilovicích, Katusicích, Brodcích, Kněžmostě nebo třeba Benátkách. Však také mnozí nejlepší borci z vesnických hokejových klubů postupně přecházeli do Mladé Boleslavi.

Jaké rozmary přinášela paní Zima hokejistům, o tom by se daly vyprávět hotové legendy. V roce 1952 bylo možné „udělat“ první led na boleslavském kluzišti až 24. ledna! Naštěstí už od listopadu měli hráči AZNP možnost trénovat vždy v pondělí na ledě pražské Štvanice – odpoledne dorostenci (AZNP mělo již mužstvo staršího i mladšího dorostu, kategorie juniorů tehdy vůbec neexistovala) a večer A tým. Ten hrál v ročníku 1951/1952 krajský přebor Tyršova kraje a sezona trvala jen 21 dnů. Pak led zkrátka uplaval. Poslední utkání této sezony odehráli Boleslavští se Slavií Hradec a zvítězili 6:5 v této sestavě: Makovský – Hrouda, Míšek, Šichta, Bečvárovský, Sochůrek, Lederer, Podhajský, Plašil, Kvaček, Tůma. Mladá Boleslav to tehdy ještě nevěděla, ale čekaly ji skvělé časy.

Prostředí Bruslařského klubu na Štěpánce ve 40. letech. U puku Lederer, vlevo Král.

První boje o nejvyšší soutěž – chyběl jen kousek! (1952 – 1954)

V předchozím odstavci zmíněná předchozí sezona 1951/1952 byla skutečně krátká, s tou následující už to bylo podstatně lepší. První led byl k dispozici už 5. prosince a naposledy hráči vyjeli na ledovou Štěpánku v polovině února. Boleslav měla tehdy mezi soupeři v krajském přeboru Tatru Kolín, Duklu Karlín, Sokol Stará Boleslav, Lokomotivu Nymburk a BSS Brandýs nad Labem.

Mladá Boleslav bez jediné porážky vyhrála skupinu, a tak hrála o přebornický titul v tehdejším Pražském kraji. Porazila Příbram 10:0 a Říčany 4:1 a prohrála pouze s Černošicemi 1:2. Právě s nimi nakonec Boleslavští dosáhli shodného počtu 4 bodů, jenže hráči AZNP se mohli těšit lepšímu skóre 15:3. Šanci hrát kvalifikaci o postup do nejvyšší soutěže, tak tehdy měla Boleslav, nakonec ale bohužel zůstalo jen u šance – kvalifikační turnaj se totiž vůbec nekonal.

Po úspěšné sezoně si tým ještě „střihl“ výlet na Moravu, kde absolvoval sérii tří utkání. Žďár nad Sázavou porazil 12:3, ve Světlé nad Sázavou zvítězili 10:4 a poté těsně nestačili na Havlíčkův Brod 3:4. Zklamání z neuskutečněného kvalifikačního turnaje ovšem přetrvávalo jak mezi hráči, tak mezi fanoušky, a tak se vedení boleslavského oddílu rozhodlo pozvat ještě dva ligové účastníky jaksi „navíc“ a pro zpestření. Mladá Boleslav si v obou vedla skvěle, Kladno porazila 8:2 a Dynamo Praha 9:3.

Mužstvo se v tomto ročníku podařilo doplnit o mladé hráče, většinou vlastní odchovance, kteří vytvářeli zdravý tlak na ty starší a zkušenější. Z Bousova navíc přišel talentovaný Exner, ze Smilovic třeba Kořínek. Vedení tehdejšího oddílu si tuto skutečnost velmi pochvalovalo a doufalo ještě v lepší zítřky. A rozhodně bylo proč. Mladá Boleslav v sezoně 1952/1953 sehrála celkem 28 utkání, z toho 21 vítězných. Nejlepším střelcem byl Kvaček, který si připsal úžasných 60 branek. Následoval Exner s 53 góly a zmínit můžeme třeba ještě Kubelku s 38 trefami na kontě.

ČSSR – Švédsko

Zmiňovaný zápas mezi Československem a Švédskem se hrál – a tedy i hokejisté Mladé Boleslavi hráli – 17. března 1954 na pražské Štvanici. Jednalo se pouze o přátelské utkání, mistrovství světa, které se v tomto ročníku konalo ve švédském Stockholmu, už měli účastníci za sebou (zvítězil Sovětský svaz, druhá byla Kanada a třetí domácí Švédsko. Československo skončilo čtvrté z osmi.) Přestože hráči ČSSR v tomto utkání vedli 5:4 po dvou třetinách, nakonec 5:6 prohráli. Góly československého týmu dávali Rejman, Gut, Vlastimil Bubník, Bacílek a Pantůček. Tak trochu ironií je, že hokejisté ČSSR si dali i dva „vlastňáky", což vlastně činí rozdíl, který je dělil od vítězství.

Ačkoliv ročník 1952/1953 byl opravdu hodně dobrý a dával tušit mnohé, úspěch nadcházející sezony přeci jen málokdo čekal. Mužstvo AZNP Mladá Boleslav znovu vyhrálo krajský přebor Pražského kraje a tentokrát se také konečně dočkalo kvalifikace o postup do 1. ligy. Tam se svěřenci boleslavského trenéra Oty Königa postavili týmům z Kladna, Prostějova a také Červené hvězdě Bratislava. V Mladé Boleslavi, kde se stále hrálo jen na přírodním ledě, mužstvo porazilo Kladno 4:0, Prostějov 5:3 a vyhrálo i na Slovensku, kde Bratislavu porazilo 5:3. Za jiných okolností by byla Boleslav jistým postupujícím, ale tehdy bylo rozhodnuto – a podobně je tomu tak vlastně i dnes –, že vítěz kvalifikace musí hrát ještě dvoukolový zápas s kandidátem na sestup. Tímto nešťastníkem bylo tehdy Dynamo Pardubice, tedy oddíl, který už v té době hrál na stadionu s umělým ledem. V Mladé Boleslavi už byl tehdy rozestavěn zimní stadion, kde už dokonce mohla fungovat betonová hrací plocha – jenže pořád jen v případě, když to příroda dovolila, tedy když venku mrzlo. Což tehdy už rozhodně nemrzlo, Boleslav už pevně svíralo jarní počasí.

Boleslavští se tím ale nenechali nalomit a za své domácí prostředí přijali pražskou Štvanici. Ale nepředbíhejme, první zápas se totiž hrál na ledě Pardubic, kde domácí využili známého prostředí a zvítězili 6:4. Následoval rozhodující zápas právě v Praze, který se hrál jako „pozápas“ tehdejšího mezinárodního utkání Československo – Švédsko. Hráči Mladé Boleslavi nechtěli svou kůži prodat lehce a měli výborný nástup. Na utkání zůstalo mnoho diváků ze zaplněné Štvanice a se zájmem sledovali boj o místo v nejvyšší soutěži. Když Boleslav vedla 1:0 a hned potom i 2:0, fanoušci již byli na straně hokejistů z města automobilů. Celý stadion jim fandil.

Přesto však zkušenější a hlavně rozbruslení pardubičtí hokejisté zápas vyhráli – opět 6:4. Zklamání zažili tehdy Boleslavští obrovské, na druhou stranu si ale zároveň užívali radost z toho, jak daleko se mužstvo dokázalo dostat a co všechno mělo na dosah. A kdo se na tomto úspěchu podílel? Brankáři Kvaček a Mrtka, dále bratři Podzimkovi, Hrouda, Bečvárovský, Šichta, Kubelka, Podhájský, Míšek, Sládeček, Kořínek, Mudroch a Nádvorník. Jak už bylo řečeno, vedl je Ota König. Jednalo se o první velký poválečný úspěch boleslavského hokeje a mnoho lidí tehdy věřilo, že kdyby Boleslavští bývali měli vlastní stadion, mohli zvítězit a hrát nejvyšší soutěž. Proto se tak zarputile pokračovalo v jeho výstavbě – ale o tom už zase příště!

Mladoboleslavští hokejisté v sezoně 1952/1953. Zleva stojí Míšek, Bečvárovský, Kvaček Vl., Kvaček M., Pecina, Plachý, Škrobach. Pod nimi zleva Exner, Podzimek M., Šichta a Kubelka M.

Nový stadion, umělý led a… sestup! (1954 – 1959)

Výstavba zimního stadionu započala v březnu 1953 a jejím hlavním iniciátorem a organizátorem byl pozdější předseda oddílu Gustav Lachman (malí Bruslaři dodnes hrají Memoriál Gustava Lachmana, více informací najdete zde). Ačkoliv boleslavští hokejisté si na slavností otevření museli počkat až do roku 1956, je nutno poznamenat, že společně s výstavbou stadionu hrála mladoboleslavskému hokeji do karet i doba jako taková. Československá výchova v tomto období procházela dalším stupněm vývoje, byla řízena Státním výborem pro tělovýchovu a sport a sportovní kolektivy byly organizovány v Dobrovolné sportovní organizaci (DSO) podle průmyslových rezortů. Dá se říct, že tehdy vlastně vznikali první opravdoví sponzoři a partneři nejen pro hokejové kluby. Strojírenský průmysl měl DSO s názvem Spartak, a tak i zdejší jednota a tím i hokejový oddíl nesl od tohoto roku název Spartak AZNP Mladá Boleslav. Začala éra Dynam, Tatranů, Jisker, Lokomotiv, Slovanů…

Hokejisté Spartaku hráli dál celostátní soutěž, která byla v roce 1957 změněna na 2. ligu. Bohužel dostupné prameny jsou v tomto období dost neúplné, a tak se neubráníme menšímu časovému skoku a podíváme se do sezony 1955/1956. V té ještě pořád Boleslavští hráli na přírodním ledě a bohužel na to i tentokrát doplatili. Boleslavský Spartak byl zařazen do skupiny B, ve které hrál řadu let a soupeřem mu byli smíchovská Tatra (která soutěž vyhrála), Havlíčkův Brod, DA Karlovy Vary, Dynamo Slávie Praha a Spartak Hradec Králové. V druhém mistrovském utkání měl hrát Spartak doma s Havlíčkovým Brodem, jenže přišla obleva a nebylo proto možné k utkání nastoupit. K zajištění stadionu v Kolíně nebyly prostředky, a tak Boleslav prohrála kontumačně 0:5.

Počasí se naštěstí umoudřilo a další zápasy dopadly lépe. Proti Karlovým Varům například Spartak nastoupil v této sestavě: Kvaček – Čižinský, Šichta – Brynych, Hrouda – Sochůrek, Podzimek J., Kvaček – Král, Sládeček, Kubelka. Že se jednalo o skutečně celonárodní soutěž, potvrdíme ještě týmy ze skupiny A: Opava, Ostrava, Prostějov, RH Bratislava, Poprad a Prešov. Spartak Mladá Boleslav nakonec skončil na 4. místě. Podstatně důležitější ale pro Boleslavské bylo, že se konečně dočkali slavnostního otevření zimního stadionu s umělým ledem (o jeho výstavbě si přečtěte zde) a to 26. listopadu 1956 v zápase s Ostravou. Jenže místo očekávaných radostných vyhlídek přišly těžké časy.

V ročníku 1957/1958 hrála Boleslav stále 2. ligu, což pro mužstvo znamenalo zařazení mezi nejlepší kluby v českých zemích. Spartak AZNP se již pokoušel hrát na tři útoky a v týmu už byl Jaroslav Buřil (poprvé se uvedl v roce 1957 proti Motorletu a pamětnický rozhovor s ním najdete zde), Čermák, Hudec, začínající Šulc, Hodek a Mašek. Mužstvo mělo před soutěží možnost sehrát jen tři přípravné zápasy a to bylo hodně málo. Ironií je, že se to neprojevilo v úvodu ročníku, ale až v jeho závěru. Boleslavští první zápas vyhráli, Litvínov porazili 6:1 a přivezli i vítězství z ledu pražské Tatry Smíchov 7:4. Pak však přišla série porážek a Boleslav se zachraňovala v posledním domácím utkání v zápase se Slávií Praha. Po dramatickém průběhu (0:1, 2:1, 1:0) zvítězila za mohutného aplausu 4 tisíc diváků.

Bouřlivé loučení

O tehdejším sestupu Mladé Boleslavi noviny psaly jako o „bouřlivém rozloučení“. Důvod? Dovolíme si citovat článek z Československého sportu: „Liga byla v Mladé Boleslavi zakončena dost bouřlivě, neboť domácí jednak reklamovali vstřelení jedné neuznané branky, když se měl kotouč údajně odrazit až za čarou od brankáře Motorletu. … Ke všemu ještě nějaký dobrodinec odpískal sirénou zápas předčasně o pět sekund. Po velkých tahanicích museli hráči znovu na led. …“

O rok později už ale sestupu do divize nedokázali Boleslavští zabránit. V ročníku 1958/1959 mělo mužstvo opět výborný nástup, ale tentokrát ještě horší konec, než tomu bylo v sezoně předchozí. Tabulka měla tentokrát 12 celků, z toho tři sestupovaly.

Tým boleslavského Spartaku byl doplněn exligovými Kameníkem, Marešem a Bártlem. Tentokrát ani poslední zápas na domácím ledě nemohl nic změnit na sestupu, protože Liberec byl v tabulce v bezpečné vzdálenosti od Mladé Boleslavi. A tak se rozloučení s ligou i hráči konalo tentokrát podstatně skromnější, přišlo jen devět stovek nejvěrnějších diváků (průměrná návštěvnost na jeden zápas byly tehdy tři tisíce diváků) a soupeřem byl Motorlet Praha, který vyhrál 7:5. Poslední ligová sestava Spartaku zněla takto: Kvaček (Schäffer) – Hodek, Podzimek, Mareš, Bártl – Kameník, Sládeček, Hudec – Šulc, Exner, Sochůrek – Čižinský a Mertl.

Ale nebojte, tuto kapitolu nebudeme končit negativně, neboť rok 1959 byl rozhodně zajímavý rok plný paradoxů. Ačkoliv mladoboleslavský tým sestoupil, lidé neměli čas dlouho smutnit, protože na dveře už klepalo mistrovství světa v ledním hokeji, které tehdy Mladá Boleslav měla hostit a také hostila. A slibné prohlášení na konec – určitě vám můžeme prozradit, že Boleslavští strávili v divizi jen jednu jedinou sezonu…