Tomáš Potěšil: Sezonu hodnotím pozitivně. Kluci v rámci možností dělali, co se dalo
Jak byste zhodnotil právě ukončenou sezonu juniorů ať už z pohledu celku nebo jednotlivců?
Už při svém příchodu k juniorům jsem řekl, že chceme hrát do dvanáctého místa zaručující setrvání v soutěži a předvádět na ledě atraktivní moderní hokej, což se nám více než na sto procent podařilo. Soutěž jsme rozjeli výborně, z úvodních 31 utkání jsme prohráli jen v sedmi zápasech a v tabulce jsme se dostali až na třetí místo, což byl velký úspěch. Bohužel se nám před Vánocemi a na začátku roku skoro až neuvěřitelným způsobem rozrostla marodka. Dlouhodobá zranění klíčových hráčů, a teď mluvím o pěti až šesti útočnících a dvou obráncích, byla pro mužstvo prostě velká ztráta. Po novém roce jsme horko těžko skládali sestavu i proto, že dorost hrál ve své kategorii o udržení a my jsme ho na základě vlastních požadavků nechtěli výrazně oslabit. I přesto jsme, myslím si, hráli dobře. Bohužel v koncovce nikdo nedokázal nahradit zraněné Belaye, Lence a Hyku. Prohráli jsme osm z devíti utkání a vypadli jsme z první šestky zaručující přímý postup do play-off.
Belay s Lencem dopadli výborně z pohledu statistik, Hyka se zase výrazně podíval do "A" týmu…
Když se podíváte na kanadské bodování, tak zjistíte, že Belay a Lenc v podstatě skončili druzí a třetí v celkovém bodování celé extraligy. Belay má nejvíce nahrávek, Lenc je zase nejlepším střelcem. Byla to dvojice útočníků, kteří si výborně rozuměli a táhli celý tým. Samozřejmě nemůžu zapomenout na Hyku, který začal nastupovat za "A" tým. Ale jsou zde i další hráči, kteří letos udělali velký výkonnostní vzestup, a já nepochybuji o tom, že mohou představovat budoucnost boleslavského hokeje.
Nakonec jste skončili asi na nejhorší možné pozici – těsně před branami play-off. To muselo hodně zabolet. Zvlášť pokud vezmeme v potaz, že se tým dokázal oklepat z té lednové kritické situace…
Samozřejmě, že to bolelo. Mrzí to a je to zklamání. Ale zklamání spíš z toho, jak se to celé vyvinulo a, řekněme, zvrtlo. Určitě ne z kluků nebo sezony jako celku. Když bych to měl nějak shrnout, tak bych řekl, že jsme měli nejlepšího brankáře ligy, nejlepšího střelce, nejlepšího nahrávače a nejlepšího hráče z ročníku ´93. A taky jsme měli největší smůlu.
Zlomilo se to všechno až opravdu v tom posledním domácím zápase, kdy jste definitivně ztratili naději, nebo jste takových momentů viděl víc?
Když to tak vezmu, tak i v době té největší krize, tedy v lednu, nám vždycky scházely hloupé tři body. Pokud tedy pominu skóre. Tři body a mohli jsme být v první šestce. V té druhé šestce jsme se nakonec dostali do obdobné situace. Dost možná by nám stačilo v tom předposledním zápase doma remízovat s Vary. A to není jediný moment, na který se můžeme takhle dívat – ve Varech jsme předtím prohráli 0:1. Ten jeden gól jsme inkasovali půl minuty před koncem a předtím jsme sami nastřelili dvě tyčky. Opravdu nám to uteklo jen o ten pověstný chloupek, o jeden bod.
Nepochybně vám celou tu situaci ohledně marodky zkomplikoval také velký počet zápasů nahuštěných do hrozně krátkého období…
Je to přesně, jak říkáte. Moc branek jsme nedávali, ale na druhou stranu jsme jich ani moc nedostávali. V lednu jsme prohráli asi osm zápasů z deseti, ale snad krom jednoho žádným drtivým rozdílem. Ty góly prostě neměl kdo dát. Krom toho jsem tenkrát přistoupil na přání Liberce a přesunuli s nimi zápas. To už znovu hned tak neudělám, protože jsme se v tom pak sami zamotali. Navíc se objevila ještě velká marodka Zlína, to přineslo další přesuny. O zápasech reprezentací ani nemluvě. Zkrátka se to nahromadilo tak, že z toho bylo devět zápasů ve třinácti dnech. Kluci neměli čas pomalu ani vydechnout, natož se uzdravit.
Co vás a vaše svěřence čeká teď?
Snažíme se ještě trochu trénovat, ale po skončení sezony ta motivace pochopitelně citelně opadne. Mně se už rozjíždí práce s přípravami na další sezonu. Snažím se kontaktovat hráče a sehnat pro příští ročník adekvátní náhrady za kluky, kteří u nás letos končí. Bude nutné udělat z nás zase konkurenceschopný mančaft, protože těch hráčů odejde poměrně dost. A teď vlastně nemluvím jen o juniorech. Zajímám se taky o to, jak vhodně doplnit starší a mladší dorost.
Letos v juniorech končí ročník narození 1991, že? To znamená, že už jen z tohoto důvodu přijdete o Belaye i Lence…
Čtyři hráči z tohoto ročníku mohou za juniory hrát ještě v příští sezoně. Takže tady by snad až takový problém nebyl. Ale když to vezmete z opačného úhlu pohledu, tak třeba právě Belay a Lenc hrají za juniory už čtyři roky. A když se s nimi o tom bavíte, tak to už – z celkem pochopitelných – důvodů hrát nechtějí. Osobně si myslím, že všechny ty naše ´91, což jsou asi čtyři nebo pět kluků, dostanou svou šanci minimálně v letní přípravě "A" týmu. Asi se nedá čekat, že by se do kádru probojovali všichni, ale třeba si najdou své místo v první lize. A my budeme určitě rádi, když ti, co nebudou mít stabilní místo v seniorech, pomohou juniorce rozjet novou sezónu.
Hodně se toho letos namluvilo i o Hykovi s Willem. Ani s nimi nejspíš už nebudete moct počítat, že?
Řekl bych, že ne. Pro Willa už by byla tak nějak ztráta chytat za juniorku. Nevím, jestli zůstane tady v Boleslavi, nebo jestli bude zkoušet štěstí v první lize případně v Kanadě, ale v dresu juniorů už ho nečekám. To samé platí o Hykovi. I jemu už se otevírají úplně jiné obzory… Bude jen na nich, jak s nimi oba naloží.
Až doteď jsme mluvili hlavně o vaší práci trenéra juniorů, jenže jste taky šéftrenérem celé boleslavské mládeže. Jak byste viděl sezonu z této pozice?
Asi ne úplně dobře, když vezmeme v potaz, že mladší i starší dorostenci museli hrát o záchranu. Ale těžko se mi to hodnotí, protože jsem těch utkání zas až tolik neviděl. Hodně se to krylo se zápasy juniorů. Abych byl upřímný, tak asi nebude snadné doplnit ty kádry tak, aby hrály v příštím roce důstojnější roli, ale uděláme maximum, aby se situace neopakovala. Chtěli bychom doplnit trenérský kolektiv o jednoho kvalitního trenéra, ale samozřejmě vše záleží na financích. Uvidíme.
V létě jste říkal, že vaše působnost v Mladé Boleslavi je domluvená na jeden ročník. Teď ale většinu vět začínáte slovem "my" – znamená to tedy, že zůstáváte?
Je tu ještě pár věcí, které je potřeba dořešit. Vedení mi ale vychází hodně vstříc, takže se dá říct, že ano.
Děkujeme za rozhovor.