Jaroslav Hübl: Cítil jsem obrovský vztek!
Jardo, pocity jsou určitě mizerné, že? V první třetině jste byli jednoznačně lepší, přesto jste vedení ztratili. Ve druhé jste byli o něco lepší a dali jste jenom tyčku. A pak dvacet vteřin před koncem o všechno přijdete…
Máte pravdu. Je to strašné. Poslední čtyři zápasy nejsme schopni dát víc než jeden gól a o tom to celé je. Těžko můžete počítat s tím, že budete vyhrávat 1:0, nebo že to udržíte na 1:1. S takovou myšlenkou vůbec nemá cenu chodit na led. Takhle prostě nemůžeme hrát, protože takhle body sbírat nebudeme!
Dvacet vteřin před koncem Boleslav vyprodukovala možná docela zbytečné zakázané uvolnění. Blesklo vám hlavou, že by to mohl být průšvih?
Samozřejmě, to vám proběhne hlavou pokaždé. Každé buly v našem pásmu "smrdělo", protože Slavia ta vhazování celkem vyhrávala. Dva naši hráči se proti Kadlecovi rozjeli a on to stejně prostřelil, takže je jasné, že je prostě něco špatně. Na mě to působilo dojmem, že do toho jdeme tak jako aby nás to náhodou netrefilo a nebolelo to. Takhle se důležité zápasy, které mohou znamenat všechno, prostě nehrají.
Takže vám to nepřipadalo jako spíš nešťastná shoda okolností? Prostě smůla?
Tak jistě, částečně to asi tak bylo. Ale těžko můžete po bůhvíkolikáté prostě jen pokrčit rameny a říct, že to byla smůla. Já jsem věřil, že to zvládneme. Sice to bylo zakázané uvolnění, takže jsme nemohli střídat, ale na druhou stranu tam zrovna v ten moment byli jedni z těch nejzkušenějších hráčů, které v týmu máme. Takže jsem si to ani nějak nepřipouštěl, věřil jsem, že to bude dobré. Prostě si myslím, že takové situace by takoví hráči měli zvládnout. Bohužel tentokrát nezvládli.
Co jste cítil, když vám puk proletěl za záda?
Obrovský vztek! My si něco řekneme v kabině, pořád o tom mluvíme dokola. Že do takového zápasu půjdeme hlava nehlava, že i kdybychom měli lézt po čtyřech, tak to prostě urveme - a pak to vyústí v takovouhle situaci dvacet sekund před koncem! Mně to prostě nepřišlo, že bychom do toho šli hlava nehlava...
Děkujeme za rozhovor.
