Radim Vrbata: Řídit hokejový klub? Není to žádná sranda
Radime, jak byste ze svého pohledu zhodnotil uplynulý ročník?
Především to pro mě mělo dvě roviny – Phoenix a Mladou Boleslav. Ze sezony v Phoenixu mám velmi dobrý pocit, ať už z pohledu týmového nebo čistě individuálního. Dostali jsme se do finále konference, což považuji za velký úspěch. A ani z pohledu osobních statistik si rozhodně nemůžu na nic stěžovat.
Považujete právě tuto sezonu za svou nejúspěšnější?
Podle statistik určitě. Přes 30 gólů jsem se nikdy nedostal a bodů jsem asi taky udělal zatím nejvíc. Ale i z pohledu herní pohody a nasazování do klíčových situací to bylo velmi dobré, souhra s Martinem Hanzalem a Rayem Whitneym fungovala perfektně. Užíval jsem si to.
Pro Phoenix je finále Západní konference rozhodně velkým úspěchem. Převažovala radost z toho, že jste došli tak daleko, nebo to všechno překrylo zklamání?
Zklamání bylo velké. Když se dostanete takhle daleko, tak to pochopitelně chcete vyhrát celé. Ale po pár dnech, když to všechno opadne, a člověk všechno hodnotí už s chladnější hlavou, tak si uvědomí, že se dostal mezi poslední čtyři. A že za sebou nechal týmy jako Detroit, Vancouver nebo Saint Louis. A že to za to stálo.
Jak to vůbec Phoenix celé prožíval? Klub, který byl na prodej, se najednou ocitl v semifinále o Stanley Cup…
Ta situace tam trvá už tři roky. Když klub nemá vlastníka, tak to rozhodně není ideální. Před každou sezonou jsme byli automaticky pasování na outsidera. Že neuděláme play-off, že skončíme patnáctí… A my nikdy nedělali nic jiného, než vyvraceli tyhle prognózy. Letos to bylo vůbec nejlepší. Myslím, že jsme položili slušný základ tomu, aby měli z Phoenixu všichni respekt, a aby ho konečně někdo koupil. Jak jsme se letos blížili ke konci, tak to začali navíc hodně prožívat i fanoušci. Bylo vyprodáno, dva tisíce lidí nás přišlo přivítat na letiště. Jak říkám, opravdu bych byl rád, kdyby se nám podařilo nastartovat to tam ještě k o něco lepším zítřkům.
Bohužel se vám letos nevyhnuly jisté zdravotní komplikace, že?
To je asi jediná věc, kterou bych na letošní sezoně v Phoenixu změnil. Tři týdny před koncem základní části jsem si vzal antibiotika kvůli nachlazení, načež mě porazila alergická reakce na penicilin. Rozhodně to nebylo nic příjemného. Tím spíš, když jsem si hned po návratu na led zranil rameno.
Už jste to zmínil na začátku: Vy jste vlastně letos seděl tak trochu na dvou židlích. Jaké to bylo? Jak probíhala spolupráce s Bruslařským klubem?
Vzhledem k tomu, že jsme se na odkoupení akcií domluvili loni v létě dva dny před mým odletem do Phoenixu, tak jsem spíš počítal s tou verzí plánu, že do chodu klubu nebudu zasahovat. Ale vývoj té sezony šel trochu jiným směrem, takže jsem se do toho nakonec zapojil asi víc, než jsem čekal. Ale nerad bych, aby si někdo myslel, že to nějak ovlivňovalo moje výkony na ledě. Spíš naopak. Spolupráce s Boleslaví pro mě byla takovým pozitivem, odreagováním. Že jsem nemusel řešit pořád dokola jen sám sebe.
Co jste zjistil coby spolumajitel hokejového klubu? Co vám ten rok v tomhle směru ukázal?
Že to rozhodně není žádná sranda. Je to opravdu hodně práce a především je to sport, takže nemáte absolutně žádnou záruku, co bude a jak to bude. Je to pro mě rozhodně zajímavá zkušenost.
Vnímáte se teď jako hráč nebo jako funkcionář? Nebo je to něco mezi tím?
Sám sebe pořád spíš vnímám jako hráče. V kabině se nic nezmění, rád bych tu zase v létě trénoval, s kluky budu mluvit a jednat pořád stejně. Na druhou stranu ale pochopitelně cítím i velkou zodpovědnost. Chci přispět k tomu, aby tady ti kluci měli co možná nejlepší podmínky k tomu, aby mohli odvádět tu nejlepší práci. Nešel jsem do toho proto, abych si tvořil nějaké funkce. Šel jsem do toho z pozice člověka, který má pocit, že může pomoct.
Snažil jste se třeba něco málo okoukat i ve Phoenixu, co se týče řízení hokejového klubu? Podmínky jsou pochopitelně odlišné, ale základ zůstává…
Musím říct, že mě to zajímalo vždycky. Krom toho jsme odprodej akcií Bruslařského klubu mojí osobou řešili už pár let. Myslím, že prostě nejde se nedívat, nesledovat, nepozorovat. Letos to pochopitelně bylo ještě umocněné tím, že jsem do toho v Boleslavi vstoupil. Takže ano, když byla možnost promluvit s generálním manažerem nebo dalšími lidmi, tak jsem toho využil.
Doma jste už přibližně týden. Jaké jste si stanovil priority a co všechno už jste stihl udělat?
Nevím, jestli tohle je ta nejlepší otázka právě pro mě. Nejvíc práce tu dělali a dělají přímo lidé z vedení klubu, já jsem především dostával informace po e-mailu a taky jsem si k tomu stejným způsobem říkal svoje. Nejdůležitější je v tuhle chvíli určitě fakt, že se od nás neodvrátili sponzoři. Škoda Auto, Odbory a další a další zůstali Bruslařskému klubu věrní. My si toho hrozně vážíme a chceme na tom stavět. Všechno ostatní, co teď běží, jsou klasické věci, které se dějí před každou sezonou – příchody hráčů, trenérů, členů managementu.
Právě partnerům tedy v tuto chvíli patří největší dík?
Je to tak. Hokej stojí velké peníze. Zvlášť pokud chcete co možná nejrychleji zpátky do extraligy. A to my chceme. Jak už jsem řekl, velký dík patří především Škodě Auto a jejímu předsedovi představenstva panu Vahlandovi a také OS KOVO a jejich předsedovi panu Povšíkovi. Jsme rádi, že při nás zůstali. Dík ale nepatří jen jim, najde se i velká spousta dalších.
Jedním ze základních stavebních kamenů by momentálně měl být trenér František Výborný, že?
Je velmi důležité mít trenéra takového formátu. Myslím, že jich v Čechách už moc není. Jsem moc rád, že jsme se dokázali domluvit. To samé platí o panu Slabém, jeho asistentovi, který je Boleslavák. Mám s ním zkušenosti ještě z dorostu, kde mě dva roky trénoval. Jsem opravdu moc rád, že máme právě tuhle trenérskou dvojici.
Bruslařský klub navíc představil nového sportovního manažera Karla Hornického…
Přesně tak. Jsem přesvědčený o tom, že on a oba trenéři nám pomohou posunout se tam, kam chceme a potřebujeme.
Klub po sestupu z extraligy jasně řekl, že chce nový kádr postavit na hráčích, kteří mu smluvně patří, a také na vlastních odchovancích. Přesto se objevují hlasy fanoušků, že tomu tak není. Co byste na to řekl?
Že si nemyslím, že bychom nedrželi slovo. Naši útočníci se z nějakých 95 % skládají z hráčů, kteří jsou smluvně skutečně naši. Na hostování je tu zatím jen jeden. Co se týče obránců, tak tam je situace v posledních letech vždycky složitější, protože prostě celkově nejsou. Ne nadarmo se říká, že dobrý bek je dneska nedostatkové zboží. Takže ano, tam je to v tuhle chvíli přibližně půl na půl. Ale rád bych zdůraznil, u většiny z nich máme zajištěnou možnost opce. To znamená, že do budoucna budeme mít možnost je odkoupit. Co se týče odchovanců, tak jich máme v přípravě momentálně sedm (osm pokud budeme počítat i bráchu), z toho Mozík a Jiránek už jsou považováni za plnohodnotné členy kádru, kteří mají zkušenosti. Ostatní dostanou spoustu šancí porvat se o svoje místo.
Kolik zápasů Bruslařského klubu jste třeba viděl prostřednictvím internetu? Měl jste čas sledovat jeho výkony i tímhle způsobem?
Ze začátku sezony to šlo. V neděli jsme měli většinou volno a Boleslav byla taky poměrně často v televizi. V zimě už ale toho času nebylo tolik, tak jsem se snažil sledovat alespoň onlajn přenosy. Ale to spojení tady bylo neustále, vždycky jsem měl přehled o tom, co se děje. Byl jsem v kontaktu s Honzou Plachým i Honzou Tůmou, komunikoval jsem s hráči. Bráchou nebo třeba Davidem Výborným. Ale na záležitosti denního rázu to pochopitelně ani tak nebylo, to je jasné.
Hokejovými kuloáry začíná kolovat informace o další možné výluce v NHL. Byla by v tomto případě vaše volba jasná?
Uvidíme, jak se to vyvine. Až skončí finále Stanley Cupu, tak ta jednání určitě začnou být intenzivnější, takže to celé začne mít jasnější obrysy. Doufám, že stávka nebude, ale pokud by byla, tak asi nebudu hledat nic jiného a hrál bych v Boleslavi.
Děkujeme za rozhovor.
