Coby Boleslavák se musím hodně snažit. Jinak to na ulici chytnu z první ruky, smál se Jiří Slabý

18. 7. 2012

Autor: Jitka Čechová

M l. B o l. - Jméno Jiřího Slabého (na snímku) je v boleslavských hokejových kuloárech poměrně dobře známým pojmem. Pokud někdo loví v paměti jen marně nebo patří mezi novější fanoušky Bruslařského klubu, tomu situaci osvětlí hned první otázka v našem rozhovoru, který jsme pro vás s asistentem trenéra Výborného připravili.

Pane Slabý, jak byste se představil fanouškům, kteří vás ještě neznají?

Šestnáct let jsem hrál v Mladé Boleslavi, aktivní kariéru jsem končil v roce 1991. Potom jsem tu dalších pár let trénoval mládežnické týmy. Přesněji do roku 2004, kdy jsem odešel do Hradce Králové. A po sedmi letech jsem zase zpátky.

Jak proběhl váš návrat? Kdo vás oslovil?

Kontaktoval mě Radim Vrbata. Dobře mě zná, ví, jaký jsem trenér i jaký jsem člověk. A řekl mi, že by tu někoho, jako jsem já, potřebovali. Že potřebují klub znovu nastartovat, pomoci mu zpátky nahoru. Potom jsem pochopitelně byl taky hodně v kontaktu s Frantou Výborným. I on má velký podíl na tom, že tu teď jsem.

Takže jste to vzal jako výzvu? Neměl jste žádné pochyby ohledně toho, že jdete do klubu, který právě sestoupil z extraligy?

Přesně tak, je to obrovská výzva. Žádné pochybnosti jsem neměl, vždyť jsem tu doma! Boleslav jsem nikdy nepřestal sledovat, chodil jsem na zápasy, viděl jsem baráž. A taky hráče, kteří hráli… Řekněme, že ne tak, jak by měli. Jak by se mi jako trenérovi zamlouvalo. V takovém případě pochopitelně máte chuť něco dělat, nějak pomoct. Tenkrát jsem ještě nemohl, teď ano. A jsem připraven pomoct, jak jen budu moct.

Baráž pro vás tedy byla asi skličujícím zážitkem, že?

Mrzelo mě to. Chomutov jsem znal, s Hradcem jsme ho dlouhé roky potkávali. Byl jsem a pořád jsem přesvědčen o tom, že Boleslav měla na to, aby ho porazila. Abych byl upřímný, tak musím říct, že po druhé třetině toho rozhodujícího sedmého zápasu jsem odešel. Nemohl jsem se na to dívat. Nedokázal jsem to sledovat se vším všudy až do konce.

Lákala vás v souvislosti s Boleslaví i spolupráce s trenérem Výborným?

Určitě. S Frantou se hodně dobře známe, hráli jsme spolu a jsme velcí kamarádi. Krom toho i on má k Boleslavi vztah. Je to člověk na svém místě a to ani nemluvím o jeho trenérských zkušenostech.

Boleslav si klade ty nejvyšší cíle. Je to pro vás určitý závazek?

Samozřejmě, jinak to ani brát nejde. Musím se snažit o to víc, protože jsem doma a můžu to schytat na ulici z první ruky. (smích) Každopádně je ale třeba říct, že to budeme mít těžké. Papírově nejspíš budeme za favority, ale o to víc se nás budou chtít všichni ostatní vytáhnout. Vůbec nečekám, že je před námi lehká sezona.

Před dovolenou jste s hráči vyrazili na týdenní soustředění na kolech. Před jeho začátkem jsme vyzpovídali trenéra Výborného, v průběhu hráče. Jak byste jej vy zhodnotil zpětně?

Jako jednu velkou dřinu. Ale tady bych k tomu měl říct hlavně jednu věc – pochopitelně chceme silné a dobré mužstvo, ale stejně tak chceme mít především sehranou partu kluků, kamarádů. A takovéhle akce sbližují. Když si hrábnete na dno a vidíte, že ten vedle vás je na tom stejně. Když se vám něco nepovede nebo píchnete a někdo vám podá pomocnou ruku. Kluci ten týden odedřeli, odvedli kus práce. Splnili jsme, co jsme chtěli, a s Frantou Výborným jsme za to hráčům poděkovali.

Když je řeč o dovolené. Jak vypadá ve vašem podání?

První týden jsem byl v Chorvatsku. Potom hokejová škola a pak už aby se člověk pomalu ale jistě začal soustředit na to, co se bude dít na ledě, až na něj vlezeme.

Děkujeme za rozhovor.