Jako klasický bitkař se neberu, ale tvrdost patří k mojí hře už od malička, hodnotí Lukáš Bohunický
Lukáši, vraťme se ještě k sobotnímu střetnutí. Rebelové se ukázali být houževnatějším soupeřem, než se dalo čekat, že?
Oba celky podaly velmi slušný výkon, jak my, tak protivník. Soupeř odehrál utkání aktivně, nepřijel pouze bránit a i v prodloužení bylo vidět, že chce útočit a bod navíc urvat. To se jim, bohužel pro nás, nakonec povedlo.
Nedošlo tak trochu k podcenění soupeře? Přeci jen, Havlíčkův Brod byl toho času až devátým celkem tabulky a neprožíval zrovna šťastné období...
Vyrovnaný zápas jsme naopak čekali, už to poslední střetnutí na ledě Brodu bylo hodně vyrovnané a vítězství jsme vlastně potvrdili až v úplném závěru do prázdné branky. Byli jsme připravení, věděli jsme s čím na nás půjdou, přesto to v sobotu nestačilo.
Utkání patřilo spíše brankářům, přestože střel na bránu bylo více než dost...
Dolejš zachytal dobře. My šance měli, ale neproměnili jsme je. Soupeř nás za to potrestal a ze dvou protiútoků rozhodl.
Utkání s Rebely soudcovala na čáře rozhodčí Svobodová, co jste na to říkal? Setkal jste se s tím vůbec někdy?
Naposledy snad někdy v osmé třídě. Bylo to pro mě velké překvapení, docela jsem na to koukal, zajímavé. Ale když se nad tím zamyslím, tak proč ne.
Vnímá to hokejista jinak, když se mezi dva protihráče vrhá drobná žena?
(smích) Musím uznat, že to chce odvahu. Člověku v hlavě sepne a hledí si v té případné potyčce hlavně protihráče. Za sebe ale mohu říct, že jsem si to přeci jen po chvíli uvědomil a až tak důrazně, jak jsem zvyklý, jsem se přes ni netlačil.
Podobně vyrovnaná utkání nekončí příliš často ve prospěch Bruslařské klubu, například vzpomeňme na vzájmená měření sil s Olomoucí. Berete to jako zdvižený prst směrem k případné baráži?
Určitě, nepopírám, že máme ještě co vylepšovat. V rozhodujícíh okamžicích se nám třeba tolik nedařilo, což by v baráži mohlo být osudné. Ať už tam spadne kdokoliv, kádr bude mít dostatečnou kvalitu, aby nás za naše chyby potrestal. Máme šanci se na to nyní zaměřit a potrénovat.
Co říkáte na atmosféru, kterým se utkání mohlo pochlubit? Návštěva byla na poměry 1. ligy velmi nadprůměrná...
To bylo něco naprosto geniálního, bouřilo to parádně a co je důležité, tak i ve chvílích, kdy se prohrávalo. Strašně nám to pomáhá, snad to lidem vydrží. Je to klišé, ale fanoušci dokáží být šestým hráčem a v klíčových fázích do nás dokáží nalít neuvěřitelnou energii.
Osobně se díky odvážné hře a faktu, že se nebojíte shodit rukavice, těšíte přízni fanoušků. Zhodnotil byste se osobně jako bitkař a vyhledáváte podobné situace?
Jako klasický bitkař se necítím, v první řadě jsem hokejista. Hraji svoji hru, už od malička ke mě ale tvrdé střety a tento styl hry patří. Na ledě se snažím udělat vše pro to, aby tým uspěl a podobné postrkovačky a diskuze s protihráči, to je moje práce. Jsem rád, že mě fanoušci přijali, každému se pak hraje lépe.
V Mladé Boleslavi už nějakou chvíli působíte, jak se v prvoligovém městě automobilů cítíte?
Jednoduše jsem spokojený, po osobní i sportovní stránce. V kabině mě kluci vzali dobře, máme velmi solidní zázemí a možnost se připřavovat na utkání. Líbí se mi i město, je to v pohodě. A ještě spokojenější budu, až se nám podaří postoupit do extraligy, to bude třešnička na dortu (úsměv).
Nesvazují vás jako hráče ta velká očekávání? Už před sezónou bylo jasné, že cokoliv jiného než baráž, a navíc pokud možno úspěšná, bude pro mužstvo neúspěchem?
Naopak, vysoké ambice na mě působí pozitivně. Kvůli možnosti hrát o postup jsme sem všichni přišli. Pokud bychom se toho báli, nemělo by smysl, abychom tu byli.
Děkujem za rozhovor!
