Že vyhrávají domácí? V pondělí to chceme změnit, hlásí Jaroslav Kasík
Jaroslave, nejde nezačít tou první třetinou. V úvodu jste s trochou nadsázky přežili vlastní smrt a pak najednou prakticky rozhodli zápas…
Jo, to bylo docela dramatické. Prvních dvanáct minut jsme hráli pořád v oslabení, padlo tam nějakých pět šest trestů na naší straně. V té chvíli jsme mohli děkovat hokejovému bohu, že jsme to uhráli, a že to Roman vychytal. A pak se to najednou úplně otočilo a tři góly jsme dali my. Vlastně se dá říct, že jsme tu třetinu odehráli dobře. Nejprve vzadu a následně vpředu. Ale za ta vyloučení nás nikdo nepochválí, to je jasné.
Je možné, že právě tohle rozhodlo? Neschopnost Třebíče prosadit se v tak dlouhé výhodě?
Za Třebíč mluvit nemůžu, takže bych to spíš řekl obráceně – myslím, že to, že jsme to ubránili, nás nakoplo a povzbudilo. Ale asi máte pravdu, určitě to ten zápas hodně ovlivnilo. Zlomili jsme my je, ale kdyby jim to tam napadalo, mohli jsme tak dopadnout my.
Kdy vám bylo takříkajíc nejvíc úzko?
Určitě nebylo příjemné to jejich snížení na 2:3. Na druhou stranu si ale myslím, že jsme tu třetí třetinu zvládli obecně dobře a krom toho jednoho gólu jsme je prakticky do ničeho nepustili. Navíc jsme poměrně brzy zase navýšili, takže se to zase zklidnilo.
Jaké byly pocity před pátým zápasem? Byla tam trochu nervozita?
Ani bych neřekl. Šli jsme do toho s tím, že jsme doma. Že je to náš stadion, naši fanoušci a náš den. Naše vítězství. Nepřipouštěli jsme si, že bychom mohli prohrát.
V téhle semifinálové sérii zatím vždycky vládli domácí. Co vy na to?
Že to v pondělí budeme chtít změnit, samozřejmě!
Všechny předchozí zápasy tak trochu bolely, v tom šestém se to možná ještě přitvrdilo. V pondělí to asi bude ještě o něco horší, že?
S tím počítáme. Oni budou doma, oni se budou chtít před svým publikem předvést. Budou muset. Ale to by mohlo trošku nahrávat i nám.
V sestavě Bruslařů jste se objevil po dlouhých dvou měsících. Jaký byl ten návrat?
Já už jsem se hlavně strašně těšil. Bylo to pro mě hrozně dlouhé, nejsem vůbec zvyklý takhle dlouho marodit. Těch prvních šest týdnů nebylo nic moc, ale v poslední době už je to mnohem lepší a teď konečně i první zápas. Užil jsem si to.
Jaké to bylo – jen fandit a nebýt schopen pomoci?
Hrozné. V ochozech jsou to mnohem větší nervy, než když člověk sedí na střídačce. (smích)
Děkujeme za rozhovor.
