Luboš Křiváček: Přípravka není žádný dril, kluky to musí bavit
Pane Křiváčku, dokázal byste popsat průběh přípravky hokejové mládeže pro ty, jež si kladou otázky, co všechno to obnáší?
Začnu dětmi. Ti, kteří sem přijdou jako úplně noví, nevědí, že je to přípravka na hokej. To vědí jejich rodiče a starší děti, jež jsme tu měli už vloni. Ty už hokej hrály a vědí, o čem to je. Měly na sobě už výstroj, uměly trochu bruslit a vypadaly už jako hokejisti. Ti už vědí. Nováčci, kteří přišli teprve teď, ještě neví. Ti jsou teď hlavně rádi, že se tu sejdou s ostatními dětmi, zablbnou si, poznají nové kamarády a něco nového v životě.
Jak staré jsou děti, které sem do přípravky rodiče přivedou?
Máme tu čtyřleté a pětileté děti, takže ročníky 2007/2008, které po 1. září ještě nepůjdou ani do školy.
Na tomto tréninku jste se zaměřili na základní pohybové dovednosti, na práci s míčem a na rozličné hry. Co všechno naše perspektivní budoucí hokejisty ještě čeká a nemine?
Ti starší, kteří už vloni byli na ledě, se budou dále učit pracovat s hokejkou. Pro ně je to takový dobrý pocit, protože už mají helmu, výstroj, dres a vypadají jako hokejisti, ale hokejisté to ještě nejsou.
Kolik toho u zdejší líhně už pamatujete a kteří hráči, co pod vámi začínali, nyní hrajou aktivně hokej?
S panem Vlasákem jsme začali vést přípravku už před 21 lety. Pamatuju si tu mladého Davida Vrbatu, Jiřího Ryse a Tomáše Hyku. Tihleti kluci prošli našima rukama.
Dokázal byste odhadnout, kolik dětí absolvujících přípravku nakonec u hokeje zůstane a prosadí se?
Máme na starosti jen tyhle nejmenší, dál je předáváme už profesionálním trenérům a tam už nevidím. Myslím si ale, že ta "úmrtnost" je tam velká, nejvíce asi při přechodu z mladšího do staršího dorostu, kde už záleží na klucích, jak ustojí nejrůznější nástrahy, zda se nechytnou nějaké partičky. Měli jsme tu i dobré kluky, talenty, ale při přechodu mezi starší začali kouřit, začali hokej flákat a přestali na něj chodit. Když to tak vezmu, z deseti u hokeje vydrží dva. Dvacet procent předškoláků se nakonec dostane na ten vrchol.
Chytne se pak třeba někdo z těch, kteří se v hokeji neprosadí nebo o něj ztratí zájem, v jiných sportech?
Někteří, co skončili v žácích nebo dorostu, přecházejí na florbal nebo hokejbal, ale nevím o tom, že by se v jiných sportech někdo z nich nakonec chytil významněji. Přejít na fotbal je už potom také pozdě, protože fotbalisté začínají také v brzkém věku. Když by někdo přestoupil z jiného sportu do hokeje, tak jak se nezačne už teď v přípravce nebo v 1. nebo ve 2. třídě, tak se to pak těžko dohání, hlavně osvojení si základů bruslení. Takový skluz doženou jen talenti. Není to už jako dřív. Když jsem s hokejem začínal já, to byl hokej úplně jiný než dnes, kdy je to o tom nejprve se dobře naučit základy bruslení.
Kdy se svými svěřenci poprvé vyjedete na led?
Teď tu máme za 7. a 8. základní školou tak zvanou letní přípravu, je pojatá jako hry, aby je to bavilo. V květnu a červnu se tu scházíme každé úterý a čtvrtek. Potom na letní prázdniny mají kluci volno a scházíme se s nimi opět až poslední týden až dva v srpnu. Obvoláme jejich rodiče a děti, které jsou tady a ne na dovolených, si jdou s námi zabruslit. Oficiálně ale začínáme až od 1. září. To se scházíme na ledě třikrát do týdne v úterý, čtvrtek a sobotu na hodinu až hodinu a čtvrt. Po novém roce se kluci, co už umí dobře bruslit, rozdělují na pozice hráčů, máme už i gólmana. Pak přicházejí už i nějaké zápasy v minihokeji. Máme kontakty na kolegy z Liberce, z České Lípy, s nimiž se vesměs známe, takže se domluvíme a ti kluci si zahraji i proti soupeřům.
Sledují vaši práci a pokroky předškoláků i trenéři prvňáčků?
Chodí se dívat, aby věděli, co jim tam posíláme na příští rok. Já si myslím, že to funguje dobře, v loni se našemu oddílu povedlo konečně udělat sportovní třídu od prvňáků, která funguje. Ze začátku jsem byl vůči tomu skeptický, protože se mi to zdálo příliš brzo, ale dnes vidím, že to je nastartováno správně, a že funguje spolupráce se 3. Základní školou Dr. Edvarda Beneše. Dřív to nefungovalo, chodil tam tehdy můj syn a se sportovní třídou to nemělo nic společného. Teď to funguje tak, jak má. Kluci trénují v rámci vyučování a tělocviku. Mají i nějakou rehabilitaci a ideální je i servis pro rodiče. Ráno je odvedou do školy a pak si je vyzvednou a kluci mají odtrénováno, nemusí je nikam extra vozit. Podobně to funguje i v Liberci, ale tam to mají až od 3. třídy, takže našemu oddílu sportovní 1. a 2. třídu teď i závidějí, že jsme to dokázali dát dohromady.
Viděl jsem tu nějakých 25 až 30 dětí a tuším, že nebyly všechny. Kolik se jich celkem s vámi připravuje?
V základu, který jsme nabrali v loňském roce, máme 31 dětí, z toho je asi pět z ročníku 2007, kteří jsou narození až po 1. září a tudíž ještě nejdou do školy. Na začátku sezóny děláme další nábor a pak v průběhu sezóny akce typu kurzy bruslení. Tam se k našemu oddílu přidají další děti a pan Vlasák na ně chodí se školkami.
Takže nabíráte i do už rozjetého vlaku, když nějaké předškolní dítě příjde, že chce být hokejistou?
Bereme, pokud to dítě chce. V průběhu celé sezóny pořádáme další nábory a děti postupně přibývají. V tomto věku ale až takhle zapálené nebývají, ledaže by doma rodiče mluvili, že chtějí mít ze syna hokejistu a ten kluk tu pak řekne „Já budu hokejista!“ Nevědí však ještě, co to obnáší. Tady to není ještě žádný vyloženě dril, je to o dobrovolnosti a formou hry, aby to kluky bavilo a abychom všechny pak dostali na led.
V jakém věku tedy začne ten opravdový trénink?
To až tak 5. nebo 6. třída a na druhém stupni. Mladší ještě ani nemůžou posilovat, maximálně se svou vlastní váhou. Tady je učíme dělat kotouly, učíme je, jak mají vypadat kliky, sedy a lehy. Avšak abychom dělali kruhový trénink, kde by každý dělal půl minuty kliky nebo sedy lehy, to ještě ne.
Děkujeme za rozhovor.