Švédsko představuje novou cestu a novou motivaci, říká Tomáš Hyka
Tomáši, začneme hned vaším přesunem z Kanady do Švédska. Není to trochu nečekané?
Možná trošku ano. Ze Švédska i Finska jsem měl nabídky ještě předtím, než jsem odešel do Kanady. Takže už tehdy ten zájem byl, ale já se rozhodl pro zámoří. Tentokrát byl problém v tom, že Los Angeles na mě ještě rok mají práva, a tak se rozhodli toho využít a zatím se mnou nepodepisovat. Ještě bych ten rok mohl být v Kanadě a hrát juniorskou ligu, jenže už by to muselo být na výjimku a do toho se mi moc nechtělo. Proto jsem se rozhodl vrátit do Evropy a využít nabídku Färjestad.
Je to pro vás tuhle chvíli zklamání? Že na NHL budete dál čekat?
Zklamání to určitě není. Jak jsem řekl, Los Angeles na mě mají ještě rok práva, ještě pořád to se mnou můžou podepsat. A taky je třeba uznat, že tahle sezona nebyla zrovna moje ideální. Beru to tak, že mě čeká důležitý ročník, kde na sebe můžu a chci upozornit a o svoji šanci se porvat.
S uplynulým ročníkem v Gatineau tedy spokojený nejste?
S týmovými výkony jako takovými ano. Prošli jsme až do druhého kola play-off, to je dál, než kam jsme se dostali o rok předtím. Ale sám za sebe spokojený nejsem. Byl jsem zraněný, měl jsem otřes mozku a byl jsem dlouho mimo. V tomhle směru se to zkrátka moc nevyvedlo.
Když se na ty dva roky podíváte zpětně – převažují pozitivní dojmy?
Musím říct, že to uteklo jako voda a nasbíral jsem spoustu zkušeností. Poznal jsem tamější mentalitu lidí, jak se chovají hráči i trenéři i jak se v Kanadě obecně pracuje kolem hokeje. Jednoznačně převažují pozitivní dojmy, byl jsem spokojený. Kdybych se jednou do Kanady mohl vrátit a hrát tam, určitě bych šel.
Kdybyste měl vybrat něco, co vás nejvíc ovlivnilo, ať už osobně nebo herně, co by to bylo?
Osobně asi vůbec to prostředí takové. Ten profesionální přístup, fakt, že už juniorská liga se bere naprosto vážně. Strava, ubytování, lidé. To všechno bylo skvělé a opravdu na úrovni. I město jsem si zamiloval. O hokejovém přínosu ani nemluvím. Kanada je kolébka hokeje, a když k tomu připočtete to všechno, co jsem právě řekl, je jasné, že se vracím jiný, než jsem tam šel.
Nebude vám to chybět?
(úsměv) Už mě to taky napadlo. Ale beru to tak, že je přede mnou nová cesta, nová výzva. Švédsko mi určitě přinese spoustu dalších zkušeností. Na jednu stranu mě mrzí, že to všechno nechávám za sebou, ale na druhou už se těším na to, co přijde.
Pojďme tedy na to, co vás čeká. Proč jste nakonec zvolil právě to Švédsko?
Kvůli typu hokeje jako takového, který mi asi nejvíc sedí. Ve Švédsku je to hodně o bruslení, velká kluziště, technika. Já jsem technický hráč, bruslař. Ve švédském hokeji vidím budoucnost.
A proč právě Färjestad?
Měli jsme rozjednaných víc klubů, těch nabídek bylo několik. Ve hře byla i KHL, Lev Praha, nebo i česká extraliga. Nakonec jsem zvolil Färjestad. Zajímali se o mě už v průběhu sezony, oslovili mého agenta a nabídli dvouletou smlouvu.
Asi k tomu můžeme přičíst i fakt, jak dobře si Färjestad ve švédské Elitserien stojí, že? Letos skončil před branami finále…
Přesně tak. Färjestad má na kontě devět titulů, minulou sezonu vypadli, jak říkáte, v semifinále. Do teď tam chytal Alexander Salák, který podepsal s Petrohradem.
Mluvil jste s ním o tom?
Mluvil. Volal jsem mu, vyptával se. Poradil mi, říkal, že je tam super organizace a vůbec všechno kolem. Nemohl si to vynachválit.
Vy jste tam ale teď tedy jediný Čech, že?
Coby hráč zatím ano. Jako asistent trenéra tam pracuje Radek Hamr.
I v právě uplynulé sezoně jste stihl mistrovství světa do 20 let. Postoupili jste do play-off a obecně se o tomto mistrovství mluví jako o jednom z nejlepších z pohledu české reprezentace. Souhlasíte?
Myslím, že ano, podali jsme velice kvalitní výkon. Je škoda, že to ve čtvrtfinále nakonec dopadlo tak špatně, že jsme nedokázali dát aspoň jeden gól. Ale obecně si myslím, že jsme odvedli svoje, a že jsme dokázali, že můžeme hrát dobré zápasy s naprosto každým.
S těmito spoluhráči jste byl už před dvěma roky na mistrovství světa do 18 let, že?
Je to tak. Už jenom proto jsem věděl, že můžeme dojít daleko. Dali jsme dohromady dobrý tým, byla to opravdu paráda. Jen je škoda, že se to konalo právě v Rusku… (smích)
Proč?
Rusko je prostě Rusko. Byly tam nějaké problémy s ubytováním i jídlem. Nebylo to takové, jaké jsme si představovali. Ale i to k tomu prostě někdy patří.
Vy už jste to naťukl – ta prohra s 0:7 s Američany ve čtvrtfinále, to bylo až kruté, že?
Bylo to kruté. Dostali jsme dva slepené góly, vystřídali gólmana. Pak už to šlo z kopce, za stavu 5:0 už je to prakticky o ničem. Chtěli jsme se pak hlavně připravit na ten zápas o páté místo a dokončit ten turnaj se ctí.
Našel jste si v sezoně čas i občas mrknout na výsledky BK Mladá Boleslav?
Když byl čas, mrknul jsem na onlajny, případně pak na výsledek. Je mi líto, že to nevyšlo, kluci byli k návratu do extraligy opravdu strašně blízko. Snad to vyjde za rok!
Vrátil jste se do Čech, domů do Mladé Boleslavi. Co vás čeká?
Momentálně trénuji s boleslavskou juniorkou. Až začne áčko, tak bych snad mohl trénovat s nimi. Budu se připravovat i individuálně, občas budu jezdit i do Prahy na led. A taky musím dodělat školu.
Jak je to s vaším přesunem do Švédska?
Letím 25. července. Mám to nastavené tak, že na suchu se můžu připravovat sám, takže ve Färjestad budu, až se půjde na led.
Děkujeme za rozhovor.
