Tomáš Hyka: Chci se soustředit na sebe a na tým. Ostatní půjde stranou
Tomáši, loňský rozhovor jsme začínali otázkou, jestli váš přesun z Kanady do Švédska není trochu nečekaný. Teď musím začít podobně – není váš příchod do Mladé Boleslavi poněkud překvapivý?
Pro někoho to možná trochu překvapivé je, musím se přiznat, že asi i pro mě samotného. (úsměv) Ale byla to jedna z těch nejlepších možností a já jsem hrozně rád, že jsem se mohl vrátit domů. A strašně se na to těším.
Prozradíte, jaké byly ty ostatní možnosti?
Určitě bylo ve hře zůstat ve Färjestad nebo jinde ve Švédsku. Určitou variantu představovaly také nějaké jiné kluby tady v Čechách. Ale Boleslav pro mě byla celkem jasnou volbou, vyrostl jsem tady, tohle byl první stadion, ve kterém mi lidi věřili, a kde jsem dostal šanci.
Loni jsme toho hodně napovídali o vašem působení v Kanadě, a tak teď dost dobře nejde vynechat tu další štaci, kterou jste podnikl – Švédsko. Jaké to tam bylo?
Podle očekávání sezona nebyla moc dobrá. Určitě to nebylo takové, jaké bych si býval přál. Chytil jsem dobrý začátek, ale pak se týmu přestalo dařit, prohrávali jsme a vůbec to nějak nebylo ono. Z mé strany přišla i nějaká zranění a pak už jsem moc nehrál. Bylo to těžké. Když hráč v mém věku moc neboduje, není snadné se v takovém mančaftu prosadit. Z pohledu týmu to nakonec dopadlo celkem dobře, dotáhli jsme to až do finále, ale z osobního hlediska určitě spokojený nejsem.
Musím se přiznat, že mě zarazila hned vaše první slova. Proč „podle očekávání“?
Asi proto, že jsem počítal s tím, že přechod z juniorky do chlapů a ještě do jiné země nebude žádná pohádka. Takže jsem asi byl i nervózní. Jak jsem řekl, prvních pár zápasů jsem hrál dobře, sbíral jsem body, ale pak jsem se začal spíš trápit. Tlak na moji osobu stoupal a já se s tím nepopral úplně nejlíp.
V době, kdy hrála baráž Boleslav, jste vy hrál její švédskou verzi taktéž, že?
Je to tak. Na poslední měsíc mě Färjestad poslal o soutěž níž, do Västeras. Tam už se mi dařilo víc, zase jsem začal dávat góly, ale nakonec jsme bohužel nepostoupili.
V minulých letech jsme toho vždycky v létě hodně napovídali o hokeji v Kanadě a o lidech tam. Jaké bylo prostředí ve Švédsku?
Mentalita lidí tam je zase o dost jiná než třeba v té Kanadě. Kanada byla z mého úhlu pohledu čistě o hokeji, o zkušenostech na ledě. Švédsko dalo lekci mojí hlavě. Psychice. Oni hrozně prosazují svoje hráče, a pokud nejste o sto procent lepší než oni, máte velký problém se prosadit. Ale nechci, aby to znělo nějak negativně, protože to byla další obrovská zkušenost. Navíc jsem byl v dobré partě a nebyl jsem jediný cizinec. Později dokonce přišel další Čech, Milan Gulaši. Bylo to fajn, ale rozhodně to bylo jiné než v Kanadě.
Jak jste ve Švédsku fungoval po osobní stránce? Pokud se nepletu, v Kanadě jste bydlel v rodině…
Přesně tak. Ve Švédsku už jsem ale měl vlastní byt. V tomhle směru to bylo trochu lepší, že to rodina měla blíž než do Kanady, přijeli za mnou rodiče, sestry i přítelkyně.
Nebude vám ta cizina teď trochu chybět? Během tří let jste procestoval Kanadu, byl ve Švédsku. A najednou zpátky domů?
(úsměv) Trochu mi to asi chybět bude. Hlavně nejspíš v tom smyslu, že to bude velká změna. Člověk poznával nová místa a nové lidi. Ale jak jsem říkal, já jsem se sem hrozně těšil. Zavzpomínám na staré časy a staré dobré české stadiony. (smích)
To jste naťukl zajímavé téma. Očekáváte od Čech jiné prostředí než třeba od Švédska?
Asi trošku ano. Ve Švédsku je to samá nová moderní aréna, na každý zápas, ať už doma nebo venku, přišlo pět šest tisíc lidí. Hokej je ve Švédsku strašně prestižní záležitost. Ne že by v Čechách nebyl, ale jiné to zkrátka je. Na druhou stranu jsem ale českou extraligu chlapů ještě pořádně nepoznal, takže se strašně těším, až to přijde, a že to teprve potom budu moct opravdu pořádně porovnat.
Trochu mě překvapilo, že jste hned v úvodu nevyjmenoval coby jednu z možností opětovný odchod do zámoří. Nezvažoval jste tuhle variantu?
Zvažoval, ale trochu jsem přehodnotil některé názory. Do zámoří bych určitě ještě jednou odejít chtěl, ale až budu mít víc zkušeností a vyhraju se. Teprve potom můžu někam jít. Teď je přede mnou česká extraliga, což je obrovská výzva. Chci se stát lepším hokejistou a chci pomoct boleslavskému týmu.
Jak zatím vidíte šance a vize Boleslavi?
Určitě každý, s kým budete mluvit, vám řekne, že nechce, abychom hráli baráž. To je asi první vztyčný bod. Nejsem si jistý, jestli mi zbytek přísluší soudit, protože v minulosti jsem za A tým prakticky skoro nehrál a v tuhle chvíli ještě ani neznám úplné složení týmu pro příští sezonu. Ale myslím, že tu všichni uděláme všechno pro to, abychom hráli minimálně kolem toho osmého až desátého místa. Důležité bude, aby si sedla parta a když to tak bude a když bude každý dělat svoji práci, věřím, že to půjde. Přišel jsem sem i proto, abych konečně udělal a zažil nějaký ten úspěch, takže když někdo řekne play-off, já odpovím: Proč ne?
Je vám sice jen jednadvacet, vracíte se ale do míst, kde vás všichni znají, pravděpodobně vám všichni tykají a ještě navíc teď budou mít dojem, že jste v zahraničí nabral spoustu zkušeností. Cítíte na svou osobu nějaký tlak?
Nějaký tlak tam určitě je. Lidi budou čekat, že budu dávat góly, že ukážu něco nového, že předvedu to všechno, co jsem se venku naučil. Ale na rovinu říkám: Neviděli jste mě minulý rok. (úsměv) Ne, s tím tlakem počítám. Když jde člověk domů, vždycky jsou ta očekávání trochu jiná. Ale ta loňská sezona vážně nebyla ideální, a i když neříkám, že se vracím vyloženě nějak pošramocený, tak určitě vím, že je na něčem pracovat. Chci se soustředit na sebe a na tým a ostatní věci půjdou stranou.
Děkujeme za rozhovor.
