Rozjetý Třinec se horko těžko zastavuje, přiznává Tomáš Klimenta

28. 9. 2014

Autor: Zdena Bobková

T ř i n e c – Po značně nevydařeném utkání s třineckými Oceláři jsme si k mikrofonu a tudíž tradičnímu pozápasovému hodnocení přizvali útočníka Tomáše Klimentu (na snímku). Úkol to nebyl zrovna snadný, neboť Klimenta musel popsat zápas, který pro Středočechy končil nelichotivou prohrou 2:5. "I z nevydařeného utkání je potřeba odnést si určitá ponaučení a do příštího jít s čistou hlavou," tvrdí.

Tomáši, vám osobně se v sezoně prozatím daří, ale přeci jen nyní to na rozjetý Třinec nestačilo. Čím to podle vás bylo?

My samozřejmě víme, jakou má Třinec kvalitu. První třetinu jsme sice odehráli docela dobře, ale nechali jsme se čtyřikrát vyloučit a Třinec se dostal na koně a získal v zápase převahu. Pak už je strašně těžké chytat rozjetého soupeře, kterým je navíc právě Třinec. Oceláři mají velmi dobrý útok a my tu obranu ještě nemáme tak dobře propracovanou, abychom je dokázali nějak vymazat.

Přesto jste ale soupeře v první třetině dokázali držet ještě na uzdě a ubránili jste se třineckým výpadům...

První třetina z naší strany nebyla špatná, ale Třinec v přesilovkách opravdu naskočil a podařilo se mu vstřelit branku. Ačkoli rozdíl jednoho gólu je pořád ještě hratelný. Ve druhé třetině se nám to sesypalo, ve vlastních přesilovkách jsme dostali dva góly a bylo prakticky po zápase.

Ty přesilovky jste neodehráli příliš dobře, zvlášť asi tu pět proti třem. Navíc jste velmi málo stříleli. Poměrně dost negativ na tak podstatnou část hry, jakou jsou přesilovky, že?

Máme něco naučeného, secvičeného, co se snažíme hrát. Teď nám z toho ale vypadl jeden hráč, takže jsme tam trochu tápali. Ale celkově Třinec velmi dobře bránil, jak ve čtyřech, tak ve třech, takže to pak bylo hrozně těžké. Těch střel mělo být minimálně o pět více, zvlášť když máte v zápase takovou příležitost, jakou právě je dvojnásobná přesilovka.

Z jedné vaší střely, která se odrazila od Lukáše Galvase, byla nakonec i přihrávka na gól. Jak vzpomínáte na tento moment?

Musím říct, že to bylo hodně nešťastné, protože ta přihrávka šla přímo na hůl Martina Adamského, který právě skákal na led. Ale to se holt někdy v hokeji stává. My jsme chtěli dát gól, házeli jsme to na bránu, bohužel se to takhle seběhlo. To už ale v ten moment asi nic moc neřešilo.

Na domácím ledě máte ale přesilovky parádně sehrané, hodně střílíte, padají z nich góly. Čím to, že to na Třinec neplatilo?

Musím říct, že v tuto chvíli opravdu nevím, jaký byl ten důvod. Počkám si určitě na rozbor s videokoučem, kde to podrobně probereme i s ostatními hráči a řekneme si, co jsme v zápase dělali špatně. Třinec hrál svá oslabení hodně aktivně, napadal, bruslil a my jsme si s tím zkrátka nevěděli rady. Dalším faktorem byla naše střelecká impotence. Těch střel šlo na Hrubce opravdu hodně málo.

Abychom ale nezůstali v určité skepsi, zápas měl pro vás i světlé okamžiky, kdy jste byli schopní zatlačit na soupeře. Dokázal byste říct, co tedy na Oceláře platilo?

Kdybychom hráli lépe střední pásmo, a hlavně kdybychom lépe bránili. Měli jsme to takové neurovnané, a tím jsme soupeři dávali až moc prostoru, protože tam jezdil rozjetý do našich obránců a ti kluci se z toho mohli zbláznit. Ten zápas nám zkrátka nesedl. V přesilovkách jsme možná mohli při troše štěstí něco dát a ten zápas zdramatizovat, ale bohužel se to nepovedlo. Jedeme dál a musíme se z toho oklepat.

Děkujeme za rozhovor.