Horší začátek, pak se zvedli. Chceme na to navázat, hlásí kapitán juniorů David Bernad

17. 2. 2015

Autor: Jitka Čechová

M l. B o l. – Boleslavským juniorům před týdnem začala nadstavbová skupina C. Tak nějak potichu se jí říká osmifinále, ale ze slůvka osmifinále už je cítit play-off a tohle vlastně ještě play-off není. Bruslaři začali smolně, nešťastně doma prohráli s Brnem, a tak jeli následně do Chomutova (byť s dobře skrývanými) obavami. Svěřenci trenérů Křivohlávka a Žabky ale na severu Čech vybojovali dva body a poté přidali další tři – tentokrát proti ambiciózním Vítkovicím. Jak Středočeši „přestáli“ období před začátkem této nadstavby, co je pro ně důležité a jak moc jsou vděční boleslavským fanouškům; o tom všem a dalším jsme se bavili s kapitánem Davidem Bernadem.

V průběhu skupiny A, ve které už vlastně o mnoho nešlo, jsme s trenéry několikrát mluvili o tom, jak se snaží udržet stoprocentní soustředěnost týmu, jak chtějí, abyste nevypadli z tempa a zápasy brali pořád stejně vážně. Jak se na toto období ohlížíte zpětně coby hráč?

Motivace se v takových případech určitě hledá mnohem hůř. Trenéři opravdu dělali, co mohli, ale samozřejmě jsou taková období i na nás samotných. To my si v hlavách musíme srovnat, jestli si řekneme, že o nic nejde, nebo že to vezmeme jako plusové období, které můžeme využít v další cestě, tedy ve skupině C. Myslím, že většina z nás brala druhou variantu. Že je důležité, abychom v rámci možností šlapali, jak jen je to možné. Za sebe bych k tomu každopádně ale dodal, že si myslím, že tenhle systém není vymyšlený úplně šťastně. Na mnohých to bylo i vidět, nejezdili v plných sestavách, své hráče posílali hrát 1. ligu nebo dokonce extraligu. Obecně proto byla úroveň téhle části soutěže o něco nižší. Na druhou stranu to je takové, jaké to je a odehrát se to samozřejmě musí.

Do bojů o play-off jste se podívali už loni, ale bylo to na poslední chvíli a nedopadlo to nejlépe. Teď jste v jiné pozici, svou cestu už jste měli nějakou dobu nalinkovanou a také vaše cíle zní odvážněji…

Je to tak. Loni jsme se tam dostali mnohem později, neměli jsme prakticky žádný čas trochu vydechnout a rozkoukat se. Tentokrát jsme měli prostor na sobě zapracovat, o čemž jsem už mluvil. Nerad bych to zakřikl, ale do bojů o play-off jsme letos šli rozhodně ve větší pohodě a s mnohem větší důvěrou v sebe samé. Ono to obojí vlastně platí i o základní části, což je rozhodně jeden z důvodů, proč se nám tolik dařilo. Dokázali jsme přesvědčit sami sebe, že zvládneme porazit každého. Letos jsme rozhodně silnější.

Přesto vstup do skupiny C nebyl úplně dobrý. Prohra s Brnem byla hodně nešťastná a taky celkem emotivní. Házela se těžko za hlavu?

Do zápasu s Brnem jsme vstoupili s obrovskou chutí a motivací. Možná toho bylo až moc – až nás to trochu svazovalo. Naše hra nebyla úplně dobrá, neproměňovali jsme šance. Pak přišlo několik sporných momentů, které rozhodčí posoudili v náš neprospěch, což jsme těžce nesli. Ale i přes tu nervozitu a vypjatost jsme ve třetí třetině podali dobrý výkon, za který jsme se nemuseli stydět. Po zápase jsme si v kabině řekli, že si z toho musíme vzít to pozitivní, tudíž náš výkon právě ze třetí třetiny, a pro příště se od toho odpíchnout. Nebudu ale lhát, cítili jsme i hořkost z možná trochu nespravedlivé porážky.

Možná bychom ještě skupinu C měli zhodnotit jako takovou. Vám totiž coby Středočechům asi vůbec nevyhovuje, kromě Chomutova jsou všechny ostatní týmy z Moravy…

Myslím, že tohle většině z nás prolétlo hlavou jako první, alespoň mně tedy určitě – že tahle skupina bude hodně náročná. Asi jsme úplně nepočítali s tím, že se nám do cesty položí taková překážka, jakou je cestování. Ono mít nejbližšího soupeře dvě a půl hodiny daleko, to není úplně legrace. Takže příjemné to určitě není, bude to fuška fyzicky i psychicky, ale řekli jsme si, že se s tím musíme poprat a prostě to táhnout dál kdekoliv po republice.

Právě proti zmíněnému Chomutovu jste ve druhém kole vybojovali na jeho vlastním ledě dva důležité body. To po tom smolném „fiasku“ s Brnem muselo být pozitivní nakopnutí, že?

Jednoznačně! Nikdo to před tím zápasem neřekl nahlas, ale všichni jsme věděli, že prohrát i s Chomutovem by znamenalo komplikaci. V takovém případě by odraz ode dna už byl mnohem těžší. Do utkání jsme vstoupili bojovně, s chtíčem, ale byli jsme i opatrní. Soupeř si také dával velký pozor. Očividně tak docela nevěděl, co od nás čekat a hlavně měli viditelný úkol – hlavně si hlídat naši první formaci, tedy Kubu Kotalu. Nakonec se nám povedlo bodovat, co bylo tím nejlepším možným nakopnutím. To a taky skutečnost, že se za námi vypravili i fanoušci. To bylo obrovské povzbuzení a moc jim za to děkujeme.

Trochu ironií je, že Jakub Kotala nakonec v prodloužení rozhodl…

Spíš než ironie to prostě byla dobrá práce. Nahrával jsem na Lukáše Volfa, který protečoval puk do pásma. Pak šel dobře napadat, obránce Chomutova chyboval, na kotouč se dostal znovu Volf a poslal ho před branku na Kotalu. A ten už se v takových situacích nemýlí.

Asi největší vzepětí přišlo v zatím posledním zápase proti Vítkovicím, který se nejprve nevyvíjel vůbec dobře. Museli jste si po první třetině vyříkat hodně věcí?

Už před zápasem jsme věděli, že Vítkovice hrají perfektně. Patří ke špičce juniorské soutěže, hrají výborný hokej a mají skvěle zvládnutou taktiku. Před zápasem jsme si řekli, že chceme navázat na Chomutov. Nezačali jsme vyloženě špatně, ale Vítkovice v první třetině předvedly to, o čem jsem teď mluvil, a my prohrávali o dvě branky. Po první třetině jsme si museli připomenout pár věcí a přidat několik postřehů. Řekli jsme si, že už jsme letos takové zápasy dokázali otočit, a že to můžeme zvládnout i teď. Povedlo se, vyrovnali jsme na 2:2. První útok Sonnek, Kotala, Volf ukázali, proč jsou tak „obávaní“. Za tohohle stavu se šlo po druhé třetině do kabiny, kde nás obrovsky namotivoval Boris Žabka. Pak jsem střílel na branku a Lukáš Volf dorazil puk do sítě a byl z toho třetí gól a pak ještě Patrika Podsedníčka, který nás strašně uklidnil. Celkově nakonec klaplo všechno – první pětka dávala góly, zbytek týmu k tomu přidal obrovskou bojovnost a všechno to vzadu jistil skvělý Honza Růžička. A k tomu všemu opět skvělí fanoušci. Nemohlo to být lepší.

Když bychom měli ty tři dosavadní zápasy nějak shrnout, mají jednoznačně vzrůstající tendenci. Nezbývá než na to navázat dál, že?

Přesně tak! Nechceme se zatím dívat moc daleko, další zápas je už ve čtvrtek v Třinci. Cíle ale samozřejmě máme a věříme, že společně to dokážeme.

Téma fanoušci už jste trochu naťukl, ale pojďme se k nim ještě jednou vrátit – dostává se vám od nich čím dál větší podpory, pro většinu z vás je takové prostředí možná novinkou. Padá na toto téma něco v kabině?

S kluky se o tom dost často bavíme a vše jen v dobrém. Ta podpora je opravdu velká. Strašně mile nás překvapilo, že za námi přijeli do Chomutova, a to, co předvádí doma, je obrovský zážitek. Je skvělé, když je celý zápas slyšíme, a moc si toho vážíme. Moc děkujeme! Čímž bych si taky dovolil takovou menší vsuvku a pozval je na další domácí zápas, který hrajeme v sobotu odpoledne proti Zlínu. Vezměte babičky, sourozence i manželky, my budeme strašně rádi! (úsměv)

Ne že by tomu jindy v sezoně bylo jinak, ale tohle období je náročnější i pro to pozadí v kabině, které fanoušek možná ani nemá čas postřehnout, že?

Přesně tak. Díky pár finančním darům se našim kustodům Mášům společně s trenéry povedlo zařídit nám perfektní servis. Máme skvělé zázemí, profesionální. A moc za něj děkujeme!

Děkujeme za rozhovor.