Nerozlučná dvojka ze staršího dorostu: brankáři David Marek a Michal Krofta

Kde jste začínali s hokejem?

David Marek: Já jsem s hokejem začínal u nás v Chotěboři.

Michal Krofta: A já v České Lípě, odkud pocházím.

Kdo vás k hokeji přivedl?

David Marek: K hokeji mě přivedli děda a táta. Táta mě učil bruslit a dodnes mě hodně podporuje. Začínal jsem jako útočník, ale moc mi to nešlo. Už tehdy jsem asi cítil, že bych chtěl chytat. Třeba jsem si klekl před gólmana a snažil se mu pomáhat. Po nějaké době jsem ukecal rodiče a stal se ze mě brankář.

Michal Krofta: Já jsem s hokejem začínal až někdy v šesti nebo sedmi letech. Předtím jsem dělal country tance (smích). To bylo něco, protože jsem tam byl jediný kluk. Tehdy mě to ale bavilo, kolem byly samé holky. Chtěl jsem zkusit taky karate, ale tam to nakonec nedopadlo. Potom jsem viděl nějaký letáček ohledně náboru na hokej. Rodiče mi koupili brusle a táta mě naučil bruslit u nás na rybníce. V hokeji jsem nejdřív začínal v poli, jenže po nějaké době se mě trenér zeptal, jestli to nechci zkusit v bráně. Prý jsem měl z těch country tanců šikovné nohy a prý bych se tam hodil (smích). Tenkrát jsem na to kývl, dostal jsem betony, lapačku, vyrážečku a bylo to.

Jaké byly vaše brankářské začátky? Byli jste „děraví“, nebo jste excelovali hned od začátku?

Michal Krofta: Táta mi říkal, ať jen stojím, moc jsem to tenkrát neřešil (smích).

David Marek: Můj děda dřív chytal 2. ligu za Chotěboř, takže jsem měl v rodině zkušeného brankáře...

Michal Krofta: Tak to tě musel hodně kritizovat, když to viděl, co? (smích)

David Marek: ...Je jasné, že ze začátku to žádná hitparáda nebyla, ale děda i táta mi dost pomáhali. Potom mi táta zařídil angažmá ve Žďáru nad Sázavou a později v Havlíčkově Brodě, kde se mi hodně líbilo. Taky jsem tam zůstal až do mladšího dorostu.

Do kdy jste působili ve vašich mateřských klubech? Kdy přišla ta doba, že jste si už začínali říkat, jestli nezkusit něco lepšího?

David Marek: Já jsem až do půlky 3. třídy působil v Chotěboři a pak si mě vytáhli právě do Havlíčkova Brodu, kde jsem zůstal až do mladšího dorostu.

Michal Krofta: Já jsem přišel do Boleslavi až do mladšího dorostu, předtím jsem byl celou dobu v České Lípě. Sem mě přivedl můj kamarád Ondřej Tichý, který se mnou hrál až loňska v jednom týmu. Tehdy říkal, že se dobře hýbu, tak mi dal číslo na trenéra Křivohlávka (šéftrenéra mládeže BK Mladá Boleslav – pozn. aut.) (David Marek se začal smát…). Potom jsem sem přijel a trenér říkal, že to je dobrý, a nechal si mě. Do té doby jsem byl ale jen u nás v České Lípě, občas jsem jel chytat do Mělníka nebo do Roudnice.

Michal už říkal, že ho sem přivedl trenér Křivohlávek. Jak ses sem dostal ty, Davide?

David Marek: Mému agentovi se ozval tehdejší sportovní manažer pan Bukač s tím, že by o mě měl zájem. Tehdy o mě stálo více klubů, ale Boleslav mi nabídla nejlepší podmínky. Probrali jsme to doma s rodiči i s agentem a pak jsem se rozhodl sem jít. Je to relativně blízko a byl jsem se tady i předtím podívat. Pan Bukač ukázal, jak to tady funguje.

David Marek: Když jsem přišel, tak mě tady brácha Krovi (Michal Krofta – pozn. aut.) sice ze začátku neměl moc rád, protože ve mně viděl konkurenci (oba se smějí), ale potom jsme si hodně dobře sedli.

Jaké je podle vás nejtěžší období v mládežnickém hokeji?

David Marek: Asi přechod z osmé třídy do mladšího dorostu. Já jsem tenkrát přešel do mladšího dorostu a měl jsem tam reprezentačního gólmana, takže to bylo dost těžké,…

Michal Krofta: Taky jsi ho pěkně vyoutoval, podle toho, co jsem slyšel. Prý je teď v Bohnicích (smích).

David Marek: …Ale potom se to vyrovnalo a každý jsme odchytali asi polovinu zápasů.

Michal Krofta: Pro mě byla krizová situace, když jsem přišel z krajské ligy sem do Mladé Boleslavi, kde se hraje Extraliga mladšího dorostu. To byl opravdu velký skok. V České Lípě jsme se scházeli v deseti na zápas a najednou jsem přišel sem, kde bylo přes třicet hráčů.

Už druhou sezónu chytáte spolu u staršího dorostu. Jak jste si hokejově a lidsky sedli?

David Marek: Já jsem Kroviho ze začátku asi docela štval (úsměv), ale teď už to je jiný. Stali se z nás nejlepší kamarádi a hodně si navzájem pomáháme.

Michal Krofta: Takový magor jako tady Mára se najde těžko, takže já souhlasím. (smích)

Vzpomenete si na váš nějaký nejlepší nebo nejhorší zápas, který jste kdy chytali?

David Marek: Já jsem loni chytal v Liberci a tam mi to nevyšlo. Koukal jsem se totiž po divácích a dostal jsem góla z nahození od modré čáry. Nejlepší zápas byl někdy ve 4. třídě, kdy jsme hráli proti Kometě a vyhráli jsme 1:0. Celkově to byla jedna z mých nejlepších sezón, protože jsme skončili o bod druzí. Potom ještě zápas v mladším dorostu, kdy jsme porazili Liberec a skoro jsme udrželi extraligu. (smích)

Michal Krofta: Můj nejhorší zápas byl, když jsem chytal za Roudnici. Šťoural jsem tam nějak do ledu, protože se mi tam nelíbila nějaká rýha. A najednou jsem viděl, jak letí puk a nestihl jsem si kleknout, takže jsem dostal gól přes celé hřiště. Nejlepší bylo, když jsme v Krajské lize skončili třetí ze čtyř, to byl velký úspěch (smích)….celkově jsou všechny vyhrané zápasy hezké, nevzpomínám si na nic konkrétního.

Jaký je to pro brankáře pocit, když chytá na ledě a když sedí na střídačce, musí se dívat a nemůže tomu druhému nijak pomoct? Narážím tím na situaci, která se stala v letošní sezóně, kdy Michal chytal a David byl na střídačce. Michal si zlomil hůl a David mu ji obětavě hodil na led, jenže to je proti pravidlům a nakonec za to dostal ještě trestné minuty….

(oba brankáři se smějí…)

Michal Krofta: Je rozdíl v tom, jestli je na té střídačce Mára nebo někdo jiný. To, co udělal, bylo hezké. Sice by se měl naučit pravidla (smích), ale když tam je Mára, tak to vnímám tak, že to je v klidu. Když budu chytat já dobře a on dobře a budeme se podporovat, tak budeme chytat oba dva a nemusíme si dělat žádnou hnusnou konkurenci ani naschvály. Kdyby to nebylo v pravidlech, tak bych po Márovi tu hokejku hodil samozřejmě taky (úsměv).

David Marek: V tom Hradci to byl hodně kuriózní zápas. Brácha zlomil hokejku, tak jsem mu ji rychle hodil,…

Michal Krofta: Málem mě trefil do hlavy (smích).

David Marek: …bohužel jsem vůbec nevěděl, že je pravidlech, že se to nesmí. I trenéři říkali, že to nevěděli.

Jaké to je být tady v Mladé Boleslavi a jezdit domů jen občas na neděli?

Michal Krofta: Já už domů ani moc nejezdím. Většinu času jsem tady na ubytovně. V pátek a v sobotu máme zápasy, v mladším dorostu jsme měli hrací den neděli, takže se trénovalo v sobotu. Už tehdy se mi tedy nechtělo jezdit domů jen na jeden den. Sice to nemám tak daleko jako Mára, ale na Boleslav už jsem prostě zvyklý a vyhovuje mi to tady.

David Marek: Ze začátku mi to připadalo hrozné…

Michal Krofta: Maminka se nestarala, co? (smích)

David Marek: …(smích) sezóna se nám loni moc nedařila, takže jsem se vždycky těšil, až se dostanu na neděli domů. Teď už je to ale o něčem jiném. Zvykl jsem si a taky se nám daří o dost lépe. Navíc tady Krovi umí výborně vařit, takže mi někdy udělá jídlo. (úsměv)

Brankář staršího dorostu umí vařit? Kde ses to naučil, Michale? A vaříš dobře?

Michal Krofta: Márovi chutná…naučil jsem se to sám. Ale možná to máme v genech, protože i táta umí vařit. Zase tak často nevařím, ale když už, tak to stojí za to. (úsměv)

Co třeba umíš uvařit?

Michal Krofta: Třeba steak v toustovači, ten se mi minule hodně povedl. (smích) Potom vajíčka, nebo párky ve slanině a s vajíčkem. Hlavně jednoduché věci, svíčkovou bych ti asi neudělal. (úsměv)

Pojďme zpět k hokeji, jaký máte brankářský vzor?

Michal Krofta: Já obdivuju Henrika Lundqvista a Jonathana Quicka.

David Marek: U mě je to Dominik Hašek, kterého jsem obdivoval už od mala. Sleduju také Lundqista, Price nebo Bishopa, protože ten je velký, což já jsem taky… (smích)

Michal Krofta: …Ale on nemá takový nos jako ty. (smích)

David Marek: …No, to nemá. (smích) Ještě zpátky k té otázce – snažím se spíš odkoukat od všech gólmanů to nejlepší a učit se z toho.

Oba jste už tak nějak nakoukli do A týmu, Michal Krofta už dělal dokonce i brankářskou dvojku v zápase. Jaké to tedy je sedět v jedné kabině nebo trénovat na jednom ledě s hráči typu Davida Výborného, Jakuba Klepiše nebo Michala Broše?

Michal Krofta: Na ledě to je takové normální, tam si každý odtrénuje to svoje a ani okolí tolik neřeší. V kabině to ale byl pro mě neuvěřitelný zážitek, když jsem mohl sledovat pana Výborného nebo Davida Ritticha, jak se připravují na zápas. Jsem moc rád, že jsem to mohl zažít.

Pojďme k vaší aktuální sezóně, oba jste velkou oporou pro svůj tým a oběma se vám daří. Díky tomu jste se víceméně rovnoměrně střídali, jeden z vás chytával v pátek a druhý v sobotu, což se málokde vidí. Cítíte tedy od trenérů Jiřího Zörklera a Ladislava Kolnera patřičnou důvěru?

Michal Krofta: Před sezónou jsme věřili tomu, že to celé odchytáme v klidu a dostaneme se do play off, což se nám podařilo. Snažili jsme se k tomu co nejvíce přispět a věříme, že to bylo vidět. Jediné, co nás možná trochu srazilo dolů, byly okamžiky, kdy nechytal ani jeden z nás a padla volba na brankáře z juniorky. Tehdy jsme se necítili úplně nejlépe, ale snažili jsme se na to dívat především z týmového hlediska, každému jde o to, aby tým vyhrával.

David Marek: To, jak se střídáme, mi vyhovuje, protože je to dobré pro oba z nás. Od trenérů cítíme to, že nám věří a nechali nás oba si tolik zachytat. Za to jsme jim opravdu vděční. Taky jsem sice necítil úplně nejlépe to, když nechytal ani jeden z nás, především na začátku sezóny, ale na druhou stranu nás to asi ještě víc namotivovalo, abychom se zlepšovali, byli co nejlepší a chytali jsme my.

Hned na začátku března vás čeká play off. Hráli jste ho už někdy? Co od toho očekáváte?

Michal Krofta: No, hrál jsem ho v Krajské lize. (smích)

David Marek: Já jsem play off ještě nikdy nehrál, takže to pro mě bude velká novinka. Jsem zvědavý, jak se s tím jako tým popereme, protože ještě nikdo od nás z týmu play off nehrál, pokud nebereme nějakou Krajskou ligu a tak podobně.

Michal Krofta: Pro všechny je to vlastně poprvé. Nikdo nám asi moc nevěří, především kvůli tomu, že jsme v nadstavbě neodehráli úplně nejlepší zápasy. Já si ale myslím a doufám, že budou kluci hrát třeba podobně jako v Olomouci nebo ve Zlíně, kde se jednalo o parádní zápasy. Věříme, že když budeme hrát jako tým a bojovat, máme šanci udělat pro Boleslav nějaký úspěch.

Loni si například junioři před play off obarvili hlavy na zeleno, plánujete nějaký podobný rituál?

Michal Krofta: Něco podobného nás taky napadlo, ale bavili jsme se o tom, že bychom do toho šli až někdy po druhém nebo třetím kole play off, abychom si to neobarvili hned na první kolo a nepřineslo nám to třeba naopak smůlu. Podrobněji jsme to ale zatím neřešili, takže uvidíme, na čem se nakonec domluvíme.

David Marek: Souhlasím s Michalem v tom, že nemá smysl barvit si vlasy hned na osmifinále. Trenéři nám věří a i my si věříme, že máme šanci. Budeme doufat, že se nám podaří urvat nějaký úspěch.