Trenér Výborný: To hlavní je před námi!

Pane Výborný, původně tak trochu neplánovaný cíl splněn – Mladá Boleslav vybojovala první šestku!

O to, abychom v té šestce byli, jsme opravdu hodně stáli. Nechtěli jsme v tom předposledním kole spoléhat na Spartu, já osobně jsem její zápas vůbec nesledoval, i když vím, že se najdou tací, kteří to dělali, třeba Tronča (úsměv; Marek Trončinský, pozn. red.). Jsem rád, že to kluci dokázali. Před sezonou jsme si říkali, že by bylo úžasné, kdyby se nám podařilo zopakovat loňské předkolo, takže si myslím, že se dá říct, že jsme se zase o něco posunuli. Být mezi prvními šesti – nejsem si jistý, jestli s tím vůbec někdo někde počítal. Patří za to velké poděkování týmu i fanouškům, kteří byli a jsou pořád s námi. Nejlepší je, že tohle všechno je teď možné brát jako začátek, že se nekončí, a že to velké a hlavní je teprve námi. Z toho mám velkou radost.

Na Spartě jste mohli zaútočit ještě na vyšší pozice, naopak ale přišel ještě pád o jedno místo. Mrzí to zpětně?

Myslím, že jsme tak nějak věděli, že budeme buď pátí, nebo šestí. Samozřejmě jsme do toho šli s tím, že chceme vyhrát, nikdy do toho nejde jinak, ale taky nám bylo jasné, že to bude extrémně těžký zápas. Podle mě jsme se s tím popasovali celkem dobře, dokonce jsme vedli 4:1 a mohli vyhrát. Asi největší chybu vidím v tom, že jsme toho pak začali až moc vymýšlet, chtěli jsme dát další a další góly a to všechno byla voda na mlýn Sparty. Defenzivně jsme zkrátka nezvládli druhou třetinu a síla Sparty se projevila. Nejsem z toho zápasu vyloženě zklamaný, kluci hráli dobře, ale faktem je, že nám to i hodně ukázalo. Musíme se mnohem víc zaměřit na zadní vrátka, to je asi to hlavní, co jsme si z toho zápasu vzali. Víc jsem ho už nechtěl řešit, protože od momentu, kdy jsme se dozvěděli, že máme Hradec, nic jiného neřešíme.

Jaký byl finiš základní části? Konkrétně třeba to úterý a zápas s Třincem, ve kterém jste mohli a nakonec taky rozhodli? Byla tam velká nervozita?

Já jsem byl nervózní už z Brna. (smích) Takže ano, předvedl jsem několik klasických „výtoků“, které trenéři občas mívají. Člověk je prostě nervózní, takže někdy stačí málo, popíchnutí, a vyletí. Může to být i v dobrém, ale vám to třeba prostě zrovna nesedne. Hlavní je nepřenášet to na hráče, ty naopak nutíte ke klidu, aby nekoukali na výsledek a snažili se uvolnit. Mnohdy nepřidávají ani všechny ty textovky a podobně. Vím, že to okolí myslí dobře, ale kolikrát jsou to spíš jen další polínka do ohně. (úsměv)

Co jste hráčům řekli? Směrem do budoucnosti?

V prvé řadě jsme jim poděkovali. Hlavně je to jejich zásluha. Trenér může vymýšlet první poslední, ale když nenajde odezvu v hráčích – a oni zase v něm – není to o ničem. Co se týče nějakého programu, tak jsme samozřejmě hráčům dali nějaké volno, je relativně dost času zregenerovat, doléčit nějaká ta zranění a nemoci. Teď už samozřejmě všichni řešíme Hradec a jak přes něj přejít.

Zranění a nemoci. To bylo celkem velké téma, ačkoliv se o tom moc nemluvilo…

Je to tak, já o tom ani mluvit nechtěl, určitě ne před zápasem. Na nás se to opravdu valilo, nachlazeními a angínami počínaje, kotníky, koleny a já nevím čím vším ještě konče. Hráčům, kteří odehráli těch posledních pár kol, patří absolutorium. Když jsme po zápase s Vítkovicemi napočítali čtyři zraněné, řekl jsem si: „Tak teď je to v háji.“ Ale nebylo. Body jsme sbírat nepřestali a jak říkám, ti kluci, kteří hráli, si hrábli na dno a mají můj obdiv. Vypovídá to podle mě o týmu jako takovém. Celou sezonu prostě ukazuje obrovský charakter. I to nás nepochybně dostalo takhle vysoko.

Dá se říct, že tohle téměř dvoutýdenní volno tedy vítáte?

Tak vítáme… (zamyslí se) Asi nemusím říkat, že po těch reprezentačních pauzách jsme nebyli žádní „bombarďáci“, kteří by to zas hned rozjeli, (smích) takže je to otázka, jestli nám to tentokrát sedne nebo ne. Ale snad jsme si to vybrali v základní části, dost možná to bylo i tím, že většina těch kluků byla v nároďáku poprvé, takže to prostě bylo něco jiného. Teď budeme všichni spolu, jeden mančaft. Je to přeci jen něco jiného, po nějakém týmovém volnu a pak opětovném týmovém začátku jako trenér cítíte, že hráči už jsou takříkajíc napnutí, nažhavení, aby to všechno zase začalo. Žádná únava, jaká třeba může být z toho nároďáku, nic takového.

Berete to tak, že „je splněno“?

Částečně. Všichni jsme samozřejmě rádi, že se nekoná žádný průšvih v podobě spodku tabulky. Ale ono i loni jsme měli takříkajíc splněno a pak z toho ještě vzešel solidní „hlad“. Na poslední chvíli jsme se dostali do předkola, v něm porazili Plzeň a najednou byli ve čtvrtfinále… Takže si teď všichni říkáme, proč to letos nezopakovat a o ten stupínek to zas neposunout.

Co říkáte na skutečnost, že vás nakonec čeká právě Hradec Králové?

Hradec měl před sezonou určitě velké ambice a naplnil je. Možná si mysleli ještě na víc, nevím. Takže je možná trošku favoritem, i kdyby jen v takovém to myšlení. Ale na druhou stranu s ním máme aktivní bilanci (Ani z jednoho vzájemného utkání neodešli Bruslaři bez bodu, pozn. red.). Ačkoliv je potřeba aby nás to nesvádělo k nějakému velkému optimismu, protože opravdu platí, že play-off je vyhrocená a úplně jiná soutěž. Je to krátkodobá soutěž, ve které je to o aktuální formě, zdravotním stavu. Těch aspektů je na tak krátký časový úsek hodně. Očekávám další vyrovnaná utkání, celou sezonu to tak bylo. Určitě to bude navíc podpořené atmosférou play-off.

Máte nějaké osobní tipy, jak by letošní ročník mohl dopadnout?

Všiml jsem si, že Boleslav má letos coby motto „Proč ne my!“ Líbí se mi to, ale je potřeba zůstat nohama na zemi. Je tam několik klubů, které jsou favority, a kteří mají jasný cíl. Sparta bude hodně silná, prakticky dokonalou základní část bude chtít potvrdit i Liberec. I když ten to bude mít extrémně těžké, vzpomínám si, jak – je to pár let zpátky – podobně suverénně vyhrály Pardubice, prakticky si vybíraly soupeře, a hodně rychle taky skončily… Ale uvidíme, bude to určitě hodně zajímavé. A my uděláme všechno proto, abychom došli co nejdál a potěšili svoje fanoušky.

Děkujeme za rozhovor.