Klukům musím ohromně poděkovat, říká František Výborný

24. 4. 2016

Autor: Vojtěch Tůma

M l. B o l. – Spartu dovedl během svého trenérského působení v našem hlavním městě ke třem titulům během sedmi let. V roce 2012 přijal František Výborný novou výzvu, když převzal do druhé nejvyšší české soutěže právě sestoupivší tým Mladé Boleslavi. Ambiciózní středočeský celek okamžitě vyhlásil útok na návrat mezi tuzemskou hokejovou smetánku, první sezona ještě vytoužený cíl nepřinesla, ta následující už ano. Od té doby se ve městě automobilů leccos změnilo, jedno je ale jasné, uplynulé dvě sezony se tučným písmem zapíšou do kronik a análů boleslavského hokeje. Právě finišující ročník byl pro celek z města automobilů v mnoha ohledech průlomový. Bruslaři si po základní části vůbec poprvé zajistili automatický postup do play-off, premiérově také okusili atmosféru extraligového semifinále, příští rok je navíc čeká soupeření s dalšími evropskými mužstvy v rámci Champions Hockey League. „My trenéři jsme se na tom také trošku podíleli,“ směje se dvaašedesátiletý trenér. Co podle něj uplynulý ročník přinesl, co bylo klíčem k úspěchu a jaké jsou vyhlídky do budoucna?

Pane Výborný, cesta boleslavského mužstva letos skončila až v semifinále. Když se na to podíváte s odstupem času, jak byste sérii s Bílými Tygry zhodnotil?

Před začátkem série jsme samozřejmě věděli, že Liberec je bezkonkurenčně nejlepší mužstvo základní části, i tak jsme je ale chtěli potrápit. Myslím si, že v Liberci jsme odehráli dva parádní zápasy, ve kterých se to lámalo opravdu v drobných detailech, oni nakonec zvládli klíčové okamžiky, byli zkušenějším týmem. Ve třetím zápase hráči strašně chtěli, ale už od úvodní minuty, kdy jsme dostali gól, se to pro nás nevyvíjelo dobře. V tom posledním utkání jsme to chtěli urvat pro lidi, aby se společně s námi do Liberce ještě jednou podívali, na některých hráčích ale už byla vidět velká únava, někteří kvůli zranění ani nemohli nastoupit. Liberec ale opět hrál velmi dobře a zkušeně si to pohlídal. Pro náš tým je to určitě obrovská zkušenost, někteří hráči ukázali vysoký výkonnostní vzestup a právě na nich můžeme stavět v příštím ročníku.

Před dvěma lety jste postoupili z baráže, loni jste hráli čtvrtfinále a teď dokráčeli zase o kolo dál. V čem spočívá to boleslavské kouzlo? Je to třeba i v trenérech?

Tak trenéři tomu samozřejmě taky něco dají. (smích) Snažili jsme se vybírat vhodné typy hráčů, kteří by si charakterově sedli a v kabině vytvořili dobrou partu. Podoba kádru se během jednotlivých sezon samozřejmě měnila, po postupu do extraligy bylo mužstvo potřeba trochu obměnit a zkvalitnit, což se nám, vzhledem k tomu, že jsme došli až do čtvrtfinále, povedlo. Letos jsme měli kvalitní a perspektivní tým, v podstatě celou sezonu jsme se drželi okolo šestého místa a i když se objevilo pár slabších období, tak musím klukům za celou sezonu ohromně poděkovat.

Ještě bych se naposledy vrátil k výkonům Liberce, který zažívá opravdu snovou sezonu. V čem podle vás spočívá základ jejich úspěchu?

Já bych řekl, že Liberec je velmi komplexní tým. Snažili jsme se je dostat pod tlak naší aktivitou, ale na jejich hráčích je vidět obrovská zkušenost a hlavně sebevědomí. Asi si v sérii nevybavím nějaký moment, kdy bychom je opravdu dostali do úzkých. V klíčových okamžicích jednotlivých duelů bylo vidět, že si vědí rady a nepropadají panice. Sparta je ve finále trápí, ale když se na to podívám v měřítku celé sezony, tak si titul určitě zaslouží Liberec.

Tato sezona byla z pohledu Bruslařského klubu nejúspěšnější v historii. Jak zařídit, aby se na takové výkony povedlo navázat i v příštích letech?

Letos jsme chtěli alespoň obhájit čtvrtfinále z minulé sezony a hráčům jsme už od úvodního tréninku vtloukali do hlavy, že bez pokory a tvrdé práce to nepůjde. Myslím si, že letos jsme měli ideálně namixované mužstvo. Starší hráči tomu dali tu potřebnou zkušenost a postupně na sebe nabalovali mladý kluky, kteří se pořád chtěli zlepšovat a poznali, že to, co děláme, opravdu někam vede, a hlavně v závěru sezony se pak někteří z nich rozehráli k výborným výkonům. Ale samozřejmě si nesmíme myslet, že když jsme letos došli mezi nejlepší čtyři týmy, tak se nám to automaticky povede znovu. Musíme se vrátit nohama na zem a začít makat zase od začátku.

Pod vaší taktovkou zažívá boleslavský hokej nadmíru úspěšné období. Budete zastávat funkci hlavního trenéra ještě minimálně v příští sezoně?

Určitě ještě jeden rok trénovat budu, s Marianem Jelínkem máme oba smlouvu a domluvili jsme se, že do toho společně půjdeme. Abych řekl pravdu, tak během sezony, obzvláště pak v závěru základní části a v play-off, je to poměrně náročné a máte toho plný brejle. Na druhou stranu ale musím přiznat, že tyhle rozhodující zápasy, ve kterých jde opravdu o hodně, mám rád a užívám si je.

Hned v prvním utkání proti Hradci Králové se zranil váš syn David. Myslíte si, že kdyby zasáhl do série s Tygry, dopadlo by to celé třeba trochu jinak?

Postupem přes Mountfield jsme ukázali, že to není jen o Davidovi, hráči se dokázali semknout a zvládli to i bez něj, což mě velice potěšilo. Proti Liberci by určitě platným hráčem byl a musím říci, že jeho absence byla znatelná především v přesilových hrách, kde tomu občas chyběla nějaká kreativnější myšlenka. Liberec měl ale k dispozici řadu skvělých hráčů a troufnu si tvrdit, že ani Davidova přítomnost by nám k postupu do finále nepomohla.

V uplynulé sezoně o sobě dala vědět řada mladých hráčů, ať už na poli extraligovém nebo tom mezinárodním. Bude těžké je v Boleslavi udržet?

Úplně jednoduché to asi nebude, protože letos národním mužstvem prošli tuším čtyři naši hráči, vyzkoušeli si mezinárodní hokej, a co jsem měl možnost sledovat, tak zanechali poměrně dobrý dojem. Pak jsou tu i kluci jako Hyka, Lenc nebo Musil, kteří pozvánku do reprezentace ještě nedostali, ale pokud budou v podobných výkonech pokračovat, tak by si šanci určitě zasloužili. Na podobě kádru pro příští sezonu se momentálně pracuje, příchody i odchody některých hráčů už jsou hotové, někde se vše ještě potřebuje doladit.

Děkujeme za rozhovor.