Milan Dančišin: Blafák do bekhendu mi vychází. Věděl jsem od začátku, co udělám

8. 10. 2016

Autor: Vojtěch Drbohlav

M l. B o l. – Juniorům Bruslařského klubu se stále daří setrvat na vítězné vlně. Pravda, v sobotu to dlouho během utkání s Hradcem Králové vypadalo, že na výhru nedosáhnou, od poloviny utkání však zabrali a duel otočili. Výraznou zásluhu na tom měl i útočník Milan Dančišin (na snímku), který velice mazácky provedl svůj samostatný nájezd. Nejen na toto téma s ním vznikl pozápasový rozhovor.

Milane, především v úvodu druhé třetiny to s vámi nevypadalo zrovna nejlépe, nebyla to z vaší strany povedená pasáž. Co se potom na vašem výkonu změnilo?

Začali jsme potom hrát zase jednoduše, povzbuzovali jsme se a zjistili, že se s nimi dá hrát vyrovnaně. Chvílemi jsme byli i lepší, hlavně ke konci druhé třetiny jsme je přehrávali a měli víc šancí. Sice jsme nedali víc gólů ze hry, ale řekl bych, že jsme k vítězství měli blíž.

Jak už jste naznačil, byl to víceméně vyrovnaný souboj a docela pohledný hokej. To asi potěší i vzhledem k divákům, že?

Většina zápasů s Hradcem bývá vyrovnaná. Naštěstí jsme tentokrát dali víc gólů a získali důležité tři body.

V zápase proti Mountfieldu vám moc nešly přesilové hry. Co jim chybělo?

Během první přesilovky jsme trefili tyč. To byla velká škoda. V těch ostatních bychom podle mě měli víc střílet a být i víc důrazní směrem dopředu.

Tušil jste hned v momentu, kdy jste byl faulován, že nařídí sudí trestné střílení?

Samozřejmě jsem v to doufal. Rozhodčího jsem nejdřív ale vůbec neviděl. Potom jsem se otočil a teprve to zjistil. Samozřejmě mě to potěšilo.

Věděl jste ještě předtím, než jste se k nájezdu rozjel, že předvedete takovou parádu?

Ano, řekl jsem si to ještě, než jsem jel, že udělám kličku do bekhendu. Na tréninku mi to vycházelo, pak jsem si to zkoušel i na rozbruslení. Proto jsem si věřil, že to dám.

V juniorce jste sice nováček, protože jste ještě loni nastupoval za starší dorost, přesto dostáváte dost prostoru. Panuje tedy s vaší úlohou v týmu spokojenost?

Jsem rád, že můžu hrát. Trenéři mi dávají prostor ve druhé formaci a navíc chodím i na přesilovky. Za to jsem vděčný, snažím se makat na maximum.

V těchto týdnech máte na programu mnoho zápasů za sebou, někdy i v pracovních dnech. Jak moc je tento program náročný

Je to určitě náročné. Hráli jsme ve čtvrtek, teď v sobotu, potom v úterý a zase v pátek. Na to se ale nemůžeme vymlouvat. Snažíme se co nejvíc regenerovat, jsou tomu i přizpůsobené trochu tréninky. Zatím ale bodujeme, takže nám to možná vyhovuje.

V sobotu jste zvítězili pošesté v řadě. Není to už tak, že čím víc výher, tím větší tlak je na vás vyvíjen? A nevyvíjíte potom i větší tlak sami na sebe?

Možná ano. Hlavně nesmíme být na hrušce nebo nějak namachrovaní. Musíme k zápasům přistupovat pořád svědomitě a potom těch vítězství může být mnohem víc než šest.

Děkujeme za rozhovor.