Vítězství nad Zlínem patří mému kamarádovi, říká Petr Vampola

Petře, ze zápasu se Zlínem berete tři body jako tým a vy navíc i kanadské. Panuje nepochybně spokojenost, že?

Řeknu takovou tu otřepanou frázi, nejradši jsem samozřejmě za ty body pro tým. Ty moje tři asistence už jsou jen taková šlehačka na dortu. Přiznávám, že zvlášť tohle utkání jsem chtěl hrozně moc vyhrát. V sobotu se stala taková nepříjemná věc… Tragicky mi zemřel kamarád. Ten zápas pro mě byl hodně specifický a já klukům moc děkuju, že jsme to zvládli.

Považoval byste za zlomový moment zápasu gól Martina Látala, na kterém jste měl také svůj podíl?

Myslím, že to tak mohlo být. Šli jsme do vedení na 2:1, což nám samozřejmě pomohlo k nějakému sebevědomí. Pak už to Zlín musel otevřít. My jsme šli tentokrát všemu naproti a všechno využili. Šance i trochu toho štěstíčka.

Neměl jste dojem, že vám to Zlín trochu ulehčil? Že mu to moc nešlo?

Myslím, že do stavu 1:1 to bylo vyrovnané utkání. Ale dobře jsme začali, po celou dobu jsme se drželi toho, co jsme si řekli před zápasem. Od prvního do posledního hráče jsme plnili to, co jsme si před zápasem řekli. Byl to týmový výkon a budu se opakovat, já jsem tentokrát opravdu hrozně rád, že jsme vyhráli, protože to vítězství patří tomu mému kamarádovi.

Je tu první reprezentační přestávka, takže by se možná hodila nějaká menší bilance toho, co všechno se už stačilo odehrát. Je toho vlastně čtvrtina a kousek…

Je toho ještě hodně před námi, ale za sebe můžu říct, že si myslím, že si to všechno sedá. Že si každý v týmu už uvědomuje, co bychom měli hrát, co by měli jednotlivci plnit. Díky výhře nad Zlínem bychom do té přestávky mohli jít s takovým trošku klidem, chtěním dobře potrénovat a připravit se na to další, co přijde potom.

Máte představu na co se zaměřit a na čem zapracovat?

Trenéři určitě vědí, kde nás tlačí bota a na čem je potřeba zamakat. V pondělí a v úterý máme volno a pak na to vlítneme.

Děkujeme za rozhovor.