O NHL se dozvěděl na dovolené. Zařval jsem si radostí, přiznává Hyka
Tomáši, kdy a jak se to upeklo a počítal jste s tím vůbec?
Přiznávám, že jsem byl strašně překvapený, když to vyšlo. Upeklo se to pro mě celkem šokujícím způsobem, byl jsem na dovolené a agent mi zavolal, že pro mě má ze dne na den smlouvu. Koukal jsem jako blázen, ale jsem samozřejmě strašně rád.
Prozradíte nám svou bezprostřední reakci? Rozběhl jste se k moři a po cestě křičel na celé kolo?
(smích) Skoro jo. Nejdřív jsem nemohl uvěřit vlastním uším, málem na mě šly mrákoty. Ale pak jsem si trochu zakřičel, to je fakt. (úsměv) Samozřejmě mě čeká ještě hrozně moc práce, nikde zatím není dané, že NHL doopravdy hrát budu, ale tohle je první krok na cestě k tomu. A já udělám maximum, aby to vyšlo.
Podepsal jste s Vegas Golden Knights, to je od následujícího ročníku nováček NHL. Pokud se nepletu, jste prozatím třetí hráč, kterého si vybrali. Je to o to větší drama? Dá se říct, že nevíte, do čeho jdete…
To je fakt. Kádr je zatím jedna velká neznámá. Ale pravda je, že o to větší mám pocit, že by to mohlo vyjít. O to větší mám snad šanci se prosadit. Kamkoliv jinam bych přišel, by už karty byly hodně rozdané. Přijdou tam samozřejmě kluci s většími zkušenostmi, ale dá se říct, že budeme psát na čistý list papíru.
V čem hledat největší příčinu toho, že vám to nakonec vyšlo? Na mistrovství světa?
Myslím, že se dá hledat v celé loňské sezoně. Měl jsem celkem dobrý ročník, vyhrál jsem kanadské bodování celého týmu, trenéři mi dávali prostor a v neposlední řadě mi strašně pomohli kluci z lajny. Ale určitě v tom bude i nároďák, se kterým jsem objel všechny menší turnaje a nakonec si zahrál i to mistrovství světa.
Vraťme se na chvilinku právě k mistrovství. Jak se na něj zpětně díváte?
Toho čtvrtfinále je samozřejmě škoda, ale to už hodnotilo tolik lidí, že já už snad ani nemusím. (úsměv) Co se mě osobně týče, tak mi to dalo strašně moc. Potkal jsem se s hráči světové úrovně, viděl jsem, jak se pracuje jinde. Dodalo mi to hodně sebevědomí a věřím, že si z toho do budoucna celkem dost vezmu.
Jaké jsou ohlasy vašeho okolí? A co rodina?
Doma propukla obrovská euforie, přítelkyně je taky nadšená. Všude, kam přijdu, mi všichni gratulují. Strašně to hřeje, ale jak říkám – jsem nohama na zemi, ještě je toho přede mnou hrozně moc.
Neodolám a zeptám se přímo na vašeho tátu. Jak reagoval ten?
Bohužel jsem u toho osobně nebyl, ale co jsem slyšel, bylo to obrovské. (smích) A je to spíš člověk, co tyhle věci moc najevo nedává. Říkal mi, že mu to ještě tak docela nedochází, což mám podobné.
Jak daleko už jste s plánováním? Víte, kdy odletíte, co vás čeká…?
Zatím vím jen to, že přítelkyně poletí se mnou. Co se týče dalšího programu, zatím jen tápu. (úsměv) Jednak jsem teprve včera přiletěl z dovolené (neděle 4. června, pozn. red.) a jednak je to dané i tím, že je teprve před rozšiřovacím draftem a oni sami tudíž zatím nevědí, jak to přesně půjde. Zatím je to tak, že budu čekat, co mi dá vědět agent.
Jaké jsou reakce z mladoboleslavské kabiny? A co bude s „HyMuLe“?
HyMuLe se bohužel na rok rozpadne, ale já vím, že Muska i Lencik (Pavel Musil a Radan Lenc, pozn. red.) jsou natolik dobří, že pojedou suprově dál i sami. Všichni tři kluci jsme si psali, jsme v kontaktu a v kontaktu taky zůstaneme. Jsme vážně kamarádi, hlavně kvůli nim mě to, že mi vyšel odchod do zámoří, vlastně i mrzí. Ale jsou zas o něco zkušenější, věřím, že je oba nakopla loňská sezona i reprezentace, a že klidně můžou tým dál táhnout.
Takže v tom všem je i kapka lítosti?
Určitě je. V Boleslavi jsem se narodil, na zdejším zimáku trávil každičký den. Nebudu lhát, je to srdcová záležitost a vždycky se sem budu rád vracet. A mrzí mě to právě i kvůli klukům, opravdu hrozně moc jsme si sedli. Ale zahrát si NHL byl vždycky můj sen a jsem rád, že to kluci chápou, a že to bere i klub samotný. Všichni se tu na mě smějí, přejí mi štěstí, drží palce. Moc to pro mě znamená.
Už jednou jste byl NHL blízko. Jak se na to zpětně díváte?
Tehdy to hodně bolelo. Že to nevyšlo. Zahrál jsem si přípravné zápasy za Philadelphii, ale nakonec z toho nic nebylo. Vracel jsem se zklamaný. Nikterak úžasná nebyla ani sezona ve Švédsku. Nakoplo mě to zas až tady doma. Poslední tři sezony pro mě byly klíčové, troufnu si říct, že jsem se vypracoval. A že díky tomu ta smlouva konečně přišla.
Můžeme doufat, že Boleslav nepřestanete sledovat?
Určitě nepřestanu. Jestli se sem budu vracet, musím přece vědět, do čeho jdu. (smích) Jak už jsem říkal, zůstaneme s kluky v kontaktu. Už si nedokážu představit, že bychom se neměli popichovat a povzbuzovat. Těším se na to.
Děkujeme za rozhovor.
