Václav Eiselt přiznává, že Brno stálo hodně sil, na finále se ale už teď těší

23. 3. 2008

Autor: Jitka Čechová

M l. B o l. – Semifinálová klání jsou pro tuto chvíli již minulostí, nemohli jsme ale po tak vypjatých zápasech vyzpovídat jen Richarda Krále, a tak jsme svou pozornost zaměřili hlouběji do kabiny. Václav Eiselt (na snímku) sice do přímo do statistik sedmého utkání s Kometou Brno nezasáhl, je ale platnou posilou týmu vždy připravený zasáhnout a bojovat do poslední chvíle. „Musíme se dívat dopředu,“ říká. „A tam je finále!“

Václave, jste ve finále! Jaký je ten pocit?

Naprosto nádherný! Hráli jsme sedmý zápas doma, bylo vyprodáno, fanoušci nás podpořili... Co víc si v tuhle chvíli přát, jsou to skvělé pocity a jdeme dál, jdeme do finále!

V prodloužení a ještě v zápase této důležitosti se vyloučení moc často nepískají. Co jste si říkali v okamžiku, kdy rozhodčí poslal na lavici Mikela?

Rozhodčí toho opravdu mnoho nepískal, ale vyhození puku za hrazení je velká a zbytečná hrubka. My jsme vlastně tímhle faulem dostali v Brně gól na 3:1. Je to chyba, ale nešťastná, občas se to prostě stane, puk sjede po holi… S tou přesilovkou jsme na začátku měli trochu problémy, takže jsme rádi, že to tam nakonec spadlo.

Kolik sil vás tahle vypjatá série s Brnem stála?

Hodně, určitě hodně… Brno má velmi dobrý mančaft. Byli jsme rádi, že jsme vyhráli ty první dva zápasy, původní plán o tom, že jeden urveme u nich, nevyšel. Potom jsme se museli soustředit hlavně na ten pátý opět doma. A dneska ten gól v prodloužení… Myslím, že jsme byli trošku lepší, měli jsme hodně šancí a rozhodnout jsme tak mohli i dříve, ale zaplaťpánbůh že to takhle dopadlo.

Už máte i nějaké myšlenky na Chomutov? Přece jenom do začátku finálové série zbývají už jen dva dny.

Nějaké úvahy tu už pochopitelně jsou, vyhraným semifinálem pro nás nic nekončí. Zápasy Olomouce s Chomutovem jsme bedlivě sledovali a těšíme se.

Děkujeme za rozhovor!