Povedenou přípravu a další starty v NHL, přeje si Tomáš Hyka

1. 9. 2018

Autor: Daniel Langer

M l. B o l. – Letní přestávka se pomalu chýlí ke konci a start nové sezóny netrpělivě nevyhlížejí pouze Bruslaři, ale i odchovanci místního klubu aktuálně působící v jiných soutěžích. Pro čtenáře našeho webu se Tomáš Hyka (na snímku), jenž momentálně využívá dobrých vztahů ve svém domácím prostředí a možnosti před odletem do Ameriky potrénovat s boleslavskými hokejisty, rozpovídal o svém působení ve farmářském celku Chicago Wolves (AHL) a o prvních startech za Vegas Golden Knights ve věhlasné NHL. Jak hokejovou sezónu a každodenní starosti běžného života v zámoří prožíval a jak se připravuje na ročník další, potažmo co od něj očekává, se dozvíte v následujícím rozhovoru.

Tomáši, máte za sebou sezónu za mořem, kdy se vám podařilo výrazněji na sebe upozornit v prvním týmu Vegas Golden Knights. Jaká pro vás byla?

Z mého pohledu ji hodnotím jako dobrou. Zahrál jsem si několik zápasů v NHL, což beru jako úspěch. Myslím si, že se mi dařilo i na farmě (Chicago Wolves, AHL – pozn. red.), bodově i herně, takže vydařená sezóna.

Navzdory povedené přípravě vás s prvním startem Vegas dost dlouho napínalo. Jak jste situaci vnímal?

Upřímně, byl jsem trochu zklamaný. Příprava se povedla, sbíral jsem body a cítil jsem, že šance abych v prvním týmu zůstal, je. Ale poslali mě dolů a musel jsem si říct, že když budu dále dřít, tak se dočkám. Když mě poprvé v průběhu sezóny povolali, ale vzápětí opět poslali zpět do Chicaga, bylo to hodně náročné na psychiku. Nakonec ale šance přišla a jsem za ní rád.

Přemýšlel jste v průběhu sezóny o tom, že zámořský hokej opustíte?

Takové myšlenky se vám honí hlavou. Máte pocit, že se vám nedaří plnit stanovené cíle, že nehrajete tolik, kolik byste chtěl. Já měl naštěstí sebou manželku, takže jsem měl rodinné zázemí a ona se starala o tu psychickou pohodu a podporu. Nepouštěl jsem si podobné myšlenky k tělu. Bral jsem to tak, že je jedno, jestli vás povolají na začátku, nebo v průběhu sezóny. Výkony si to místo musíte vybojovat úplně všude.

Jak jste snášel odloučení od rodiny?

Rodiče a sestry mě několikrát navštívili, celkem se u nás prostřídali, takže i díky tomu nám ta sezóna poměrně hezky utekla. Navíc jsme se seznámili s několika Čechy v Chicagu, i ve Vegas jich žije poměrně dost, takže to bylo relativně v pohodě. Necítili jsme se nějak izolovaní od domova.

Vegas zažilo svou první sezónu v NHL, bylo tedy hodně specifické vstoupit do nejlepší hokejové ligy světa právě v tomto dresu. Jak byste popsal dění v klubu?

Když se řekne Vegas, každého napadne hazard. Je ale třeba říct, že pro hokej se místní ve velkém nadchli. Zkušenější kluci říkali, že tu byla nejlepší atmosféra z celé NHL a já jsem velmi rád, že jsem to zažil a mohl si zahrát doma v T-Mobile Aréně. Ta atmosféra byla neskutečná, velká show.

Dovedl si vůbec někdo v klubu představit, že Golden Knights mohou ve své první sezóně projít až do finále a bojovat o slavný Stanley Cup?

Před sezónou asi ne. Očekávání byla velká, ale málokdo věděl, co reálně čekat. Spíše až postupem času, když se dařilo, začínali lidi věřit. A znovu musím zopakovat, že fanoušci tím opravdu žili a velká podpora byla cítit z celého města. Navzdory té tragédii co se ve Vegas stala (střelba na hudebním festivalu a tragická smrt 58 lidí - pozn. red.) a po které se celé město ještě více semklo.

Dovedete si představit podobný růst nového klubu i v českém prostředí?

Těžko říct. Tým byl postaven díky rozšiřujícímu draftu z v uvozovkách odložených hráčů, které nikdo nechtěl, nebyly to hvězdy týmů. Tím spíše asi chtěli ukázat, že se v nich někdo spletl a že na to mají. A to se stalo. Je tu skvělý trenér, skvělá organizace, všechno zkrátka šlapalo tak, jak mělo.

Ještě se vraťme k Chicagu. Působení v AHL bylo klidnější?

Krásné město, jeden z nejlepších týmů v AHL. Bylo to skvělé. Jsem rád, že jsem mohl být ve velkém městě a měl tak dost možností, jak žít i mimo hokejové haly, potkat spousty skvělých lidí. Bylo to zase něco jiného a výborná zkušenost.

Stihl jste sledovat i Mladou Boleslav a své někdejší spoluhráče? Jste stále s některým z nich v kontaktu?

Pořád se hodně bavíme s Pavlem Musilem. Boleslav jsem výsledkově sledoval. Jak sezóna dopadla, jsem klukům samozřejmě nepřál, ale ten konec zvládli dobře a myslím, že letos to bude zase o něčem jiném.

Jak jste strávil léto? Věnoval jste se přípravě, nebo byl čas i na nějaké volnočasové aktivity?

V červenci jsem stihl svatbu, jsem čerstvý ženáč. Bylo to parádní. Na suchu jsem trénoval s Michalem Břetenářem, nyní jsem dostal možnost jít na led s Boleslaví, za což jsem vděčný. Je to v tréninku příjemná změna a na člověka přeci jen dýchne už to prostředí kabiny.

Jaká příprava vám lépe vyhovuje? Týmová, nebo individuální?

Už jsem přivykl spíše té individuální. Za mořem je to běžná praxe, že na suchu se hráči připravují individuálně. Je to lepší v tom, že každý se může soustředit na své slabiny a oblasti, které potřebuje posílit, trénink je efektivnější. Týmová příprava má ale také své výhody. Když jste s týmem a probíhají nějaké ty srandičky, ta dřina se vstřebává přeci jen lépe. Oboje má své pro a proti.

Co očekáváte od nové sezóny?

Odjíždím tam s tím, s čím jsem šel za moře už loni. Mít povedenou přípravu a poprat se o místo v prvním týmu. Mít lepší sezónu, než jsem měl a přidat další starty v NHL.

Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně štěstí!