Spolumajitel Jan Plachý: Chci, aby byl boleslavský hokej zábavou pro lidi
Pane Plachý, zůstaneme v současnosti, a přesto se na chvíli malinko vrátíme – jak se vám přes léto oklepávalo z loňského neúspěchu? Už jste ho nechal za sebou?
Nechávalo se to, a vlastně pořád nechává, za zády hodně těžce. Člověk má v hlavě všechny prostředky, které jdou na tým a na klub obecně. A to, co jsme loni za ty prostředky dostali – to byl prostě fatální neúspěch. V žádném případě k němu nesmí dojít znovu. Kdyby ano, bylo by to na zamyšlenou už nejen v rovině sportovní.
Dá se říct, že po dvou neúspěšných sezonách tlak na klub poněkud narůstá?
Já osobně na nikoho tlak nevytvářím a vytvářet nechci. Všichni v klubu ale samozřejmě cítí, že přichází zvenku. Je tu zodpovědnost vůči akcionářům, vůči firmě ŠKODA AUTO, vůči našim dalším obchodním partnerům, vůči městu a v neposlední řadě samozřejmě vůči fanouškům. Všichni víme, že třetí sezona po sobě už prostě nemůže být špatná. Všichni musíme udělat maximum pro to, aby se dostavil úspěch. Boleslavský hokej je dobrá značka, má dobré zázemí, skvělé podmínky. Jen potřebuje výsledky. Ty jediné nám chybí.
Doufáte, že zmiňovaný tlak cítí i hráči?
Nechci všechno házet jen na hráče. Ale mám trochu obavu, že jsme jimi občas vnímaní jako adresa, kde se dá snadno přijít k penězům, a kde se dá předvádět jen nějaký průměr. To ale vnímají velice špatně.
Trenéři Kýhos a Žabka zůstali, doplnil je Vladimír Čermák. Obecně se dá říct, že trenérský tandem je teď starší, zkušenější. Jste s tím spokojen?
V zásadě jde o to, že hokej není zas až tak složitá hra. Je to prostě pořád hokej. Vždycky je to hlavně o tom, jak si tým sedne, jaká je parta, jaká je kvalita hráčů. A jak trenéři na tým působí. Musí si to všechno sednout. Když si to sedne, je téměř jistá šance i na dobrý hokej. Momentálně mám pocit, a nejsem sám, že vzájemná chemie v kabině funguje. Tak snad to není jen pocit, a že to tak opravdu bude.
Příchody a odchody aneb obměna kádru. Tady asi nemůžeme začít nikým jiným než Michalem Vondrkou…
Kdo Michala zná, dobře ví. Ostatním se to pokusím trochu přiblížit. Když jsme začali jednat o jeho příchodu do Boleslavi, měli jsme s ním asi tři několikahodinové schůzky. Je to nesmírně pozitivní a inteligentní člověk i hokejista. Chce úspěch. Dokáže motivovat nejenom sebe ale i spoluhráče. V jeho osobě přichází do kabiny spousta pozitivní energie.
Co říct k dalším změnám?
Přišla obrovská kvalita. Kdo viděl pár přípravných zápasů, musí mu to být jasné. Martin Pláněk, výborný obránce. Pavol Skalický. Možná pro někoho neznámé jméno, ale hrál za slovenský nároďák, je to silný hráč, který výborně bruslí. O Davidu Šťastném se snad ani nemusíme bavit. Naštěstí jsme s ním byli domluvení už loni na podzim, protože letos na jaře snad nebyl jediný klub, který by ho nechtěl. Co se odchodů týče, řeknu jenom to, že chci v Boleslavi hráče, kteří tu hrát chtějí. Ti, kteří tu hrát nechtějí, nebo jim je Boleslav malá, ti ať tady nejsou. Ať si v tom každý najde, koho chce.
Může být pozitivum, že letos těch změn v týmu nebylo moc?
Oklikou se vrátím i k trenérům. My jsme nechtěli dělat žádné velké změny. Ani v realizačním týmu, ani v mužstvu jako takovém. Hráči jsou z větší části spolu nějakým třetím rokem, byť loni jsme obměnu dělali větší. Letos to beru spíš jako vhodné kosmetické úpravy. Myslím, že by se to mělo hodně projevit.
První věc, která se nepovedla, respektive nejde podle původního plánu, se už stala – Honza Růžička vypadl ze sestavy na několik měsíců. A klub musel shánět dalšího brankáře…
Pro nás to bylo, a samozřejmě pořád je, hodně nepříjemné. Největší lekce je to bohužel pro samotného Honzu. Plány měl určitě jiné, loni chytal famózně, bylo vidět, že má všechno před sebou. Vím, že na sobě maká, aby se vrátil co nejdřív. Nicméně může se stát, že letos se mu to nepovede… Ostatní brankáře máme nicméně kvalitní, ať už Pavel Kantor nebo Gašper Krošelj převádí kvalitní práci.
Vaše přání pro sezonu 2018/2019?
Asi vás moc nepotěším, protože vám řeknu zase to samé, co loni a předloni. Chci, aby boleslavský hokej představoval zábavu. Pro lidi i pro mě. Aby bylo co nejmíň krizových situací, abychom řešili co nejmenší počet průšvihů. Chci vidět statečnost a hlavně chuť rvát se za jméno boleslavského hokeje. Věřím, že když tohle všechno bude, přijdou i výsledky. Dá se říct, že jsem to v nás viděl už teď v létě, navštívil jsem pár přípravných zápasů. Třeba se Slovanem to byla opravdu kvalita. Děkuji manažeru Látalovi, že se mu letos povedlo sehnat tak dobré soupeře. Myslím, že takhle kvalitní přípravu, včetně turnaje v Německu, jsme nikdy neměli. Snad se to odrazí do sezony. To je moje přání.
Většinou touhle otázkou rozhovor končíme, já bych si letos dovolila ještě pokračovat několika otázkami týkající se zimního stadionu. Letošní letní rekonstrukce je patrná oku každého diváka – jsou nové mantinely a taky plexiskla. Nepochybně je to součást součinnosti s městem…?
Město, coby třetinový akcionář a majitel zimního stadionu, každý rok do haly a jejího zázemí investuje a my si toho moc vážíme. Loni to byla rozcvičovna a posilovna. Letos mantinely a plexiskla. Ty jsou modernější, uvolněnější, při nárazech trochu povolí, což je dobré pro bezpečnost hráčů. Spolupráce s městem je výborná, jedná za něj pan Daniel Marek, který chodí pravidelně na schůzky představenstva a na jednání majitelů. Velice pomáhá. I spolupráce s primátorem Nwelatim je výborná. Mám pro to jen slova chvály.
Nový stadion pořád není ve hře?
Jak už jsem říkal loni na podzim, byla by to pro město rozsahu Mladé Boleslavi obrovská investice. Kolem 700 milionů. Ale mohlo by se rýsovat něco jiného… (úsměv)
Prozradíte co?
V AUFEER DESIGN máme velké designové oddělení. Nemáme jen designéry automobilů, ale také architekty. Zadal jsem jim, aby si sehnali stávající plány zimního stadionu a zkusili „něco vymyslet“. Ty návrhy vám dám, zveřejněte je společně s článkem. Rád si přečtu a poslechnu názory veřejnosti.
Jak daleká a složitá cesta by od těch obrázků byla ke skutečnosti?
Zatím to, prosím, berme jako studii. Nicméně je to studie reálná. Takže kromě toho, že vás poprosím, abyste ji pustila mezi lidi, a je potom poprosím o reakce, bych ji i rád ukázal politikům. Chtěl bych se s nimi pobavit o tom, jestli by přeci jen nezvážili investici do zimního stadionu rozsáhlejšího charakteru. Protože dřív nebo později, to víme všichni, k tomu stejně bude muset dojít.
Myslíte, že by Bruslaři museli hledat azyl na nějaký čas jinde?
Teoreticky bychom to mohli vyřešit jako před pár lety Pardubice, které hrály asi prvních 12 kol venku. Kdyby se na ty práce vlétlo hned v dubnu, mohlo by to být zvládnutelné. Šlo by hlavně o to zvednout střechu, natáhnout sektor, kde je teď restaurace, a kde bychom nad kotlem získali další místa k sezení, a zkusit velkou halu propojit s malou. Ale jak říkám, zatím je to jen teorie a moje přání.
Děkujeme za rozhovor.