Václav Drábek je rád, že jeho dělovka našla ten správný cíl, svou image nijak neřeší

18. 4. 2008

Autor: Jitka Čechová

M l. B o l. - Obránce Václav Drábek, jak už to tak u beků bývá, je spíš takovým svátečním střelcem. Když už mu tam ale nějaká ta branka prosviští, většinou to pořádné hvízdá až od modré čáry. Podobně tomu bylo i ve čtvrtém barážovém utkání, ve kterém propálil díru do brankové sítě hned na začátku druhé třetiny. "Jsem rád, že tom tam prolítlo," říká spokojeně.

V čase 20:25 Václav Drábek rozsvítil svou parádní dělovkou od modré čáry světlo za Zikmundovou brankou. "Zaplaťpánbůh, že mi to tam spadlo," usmívá se jednatřicetiletý obránce. "Bylo to vlastně hned po buly," popisuje celou situaci. "Tomáš Sýkora vyhrál vhazování, poslal to dozadu na mě a pak už přišlo jenom to pomyslné zavření očí a střela. A prolétlo to tam!"

Václav Drábek byl také u dalšího, možná vůbec nejdůležitějšího momentu utkání, bez něhož by boleslavští hokejisté slavili vítězství jen ztěží. "Jeden z nich tam ztratil hokejku, takže se po mě začal tak nějak sápat jenom holýma rukama," vysvětluje situaci, kdy zůstal v domácí třetině Středočechů sám s jedním z Ústeckých, zatímco hra se přemisťovala na druhou stranu kluziště.

"V té rychlosti jsem se stihl jenom otočit a najednou jsem viděl, že leží na zemi. Vůbec jsem nestihl zaregistrovat, jak se na tom ledě ocitl," krčí rameny. "Já jsem potom pokračoval dál, jeli jsme tři na dva a potom to tam spadlo. Možná že kdyby se tam ten hráč, tuším, že to byl Klobouček, jen tak neválel a nechtěl si vymodlit faul, tak bychom ten gól ani nedali," odhaduje možnosti svého týmu.

A na závěr přišla řeč na otázku uvolněnějšího a veselejšího rázu. Václav Drábek se svými takřka sněhově bílými vousy poutá nejen na ledě velkou pozornost. "Ne, není to žádná nová image," směje se. "Nijak to neřeším, ale po zápasech s Brnem jsme s klukama vymýšleli, co to bude tentokrát a všeobecně bylo odhlasováno, že půjdeme do hola. Což se mi moc nechtělo, takže jsem dostal výjimku, že si můžu takhle obarvit vousy."