Největší výhodou je, když se s hráči dobře znáte, říkají trenéři 8. třídy

Letos jste dosud prohráli zatím jen jednou, bylo to navíc ještě v září, a to s vaším největším konkurentem, kterým je nedaleký Liberec. K tomu jste čtyřikrát remizovali, jinak pokaždé vyhráli. Jak prozatím sezónu hodnotíte?

Lukáš Zörkler (LZ): Hodnotíme ji zatím velice kladně. Během toho prohraného zápasu v Liberci nás ani tak neporazil soupeř, jako jsme se porazili my sami. Z nějakého důvodu s jakýmkoliv ročníkem přijedeme do Liberce, tak mají kluci v hlavách to, že tam jsou asi nadlidi. Jsou z nich zakřiknutí a bojí se jich. Tam jsme z vůbec nepochopitelného důvodu nehráli. Odpalovali jsme puky, báli jsme se hrát, a tím jsme si zápas prohráli sami.

Martin Škaloud (MŠ): Já bych podotkl, že se oni báli nás. Oni byli o trochu šťastnější, zápas to nebyl pěkný ani z jedné strany. Spíš nás ale mrzí bodové ztráty z remíz. Remizovat v Kolíně, když vyhrajeme na střelbu zhruba 60:20, to je příšerné. V Jihlavě jsme remizovali proto, že jsme dostali gól půl minuty před koncem. Předešlá remíza byla také v Jihlavě a vůbec nejhorší remíza byla tady u nás s Libercem, kdy jsme je v první třetině drtili, ale na začátku druhé si nepohlídali čas a dostali jsme dvě minuty za pozdní příchod. V oslabení tři na pět jsme je pustili do zápasu.

Pojďme se ještě vrátit k jakýmsi obavám z Liberce. Může to být ovlivněné třeba i tím, že mají hráči v hlavách to, že A tým už tam soustavně prohrává několik dlouhých let a ostatním boleslavským týmům se tam také moc nedaří? Jak moc v jejich věku ovlivňuje přístupy k zápasům mentální připravenost? Míváte, i vzhledem k vaším dobrým výsledkům, problémy držet hráče při zemi, aby nebyli takříkajíc „na hrušce“?

LZ: Zrovna u tohoto ročníku není tak náročné hráče držet při zemi. Je to opravdu super třída pokorných kluků. Dělají to, co se jim řekne a trénují na plno. Musím říct, že jsem čekal, že během té série výher může nastat třeba nějaké polevení v tréninku, ale není to tam. Kluci jedou od začátku a trénují perfektně. V tomto ohledu jsme naprosto spokojení a podle mě i proto sbíráme ty výhry.

MŠ: Na druhou stranu míváme spíš problémy se soupeři jako je Liberec a Jihlava, která s námi zpočátku taky bojovala o první místo. Před zápasem s těmito soupeři jim trochu vléváme krev do žil a říkáme jim, že my jsme nejlepší. Spíš se snažíme sebevědomí trochu napumpovat v případě, že vidíme, že jsou ze zápasu trochu vykulení. Vůbec ale nemají proč být, protože na tom ledě jasně ukazují, že respekt by měli mít soupeři z nás, a ne my z nich.

Společně jsme tu ještě před začátkem rozhovoru mluvili o tom, že v ročníku nemáte tolik hráčů, kolik by jich optimálně třeba být mělo, proto využíváte hráče, které znáte ze 7. třídy a stabilně hrají s vámi. Zapadli tito mladší hráči díky tomu, že se už delší dobu znáte? A jsou tam vidět nějaké rozdíly mezi těmi staršími a mladšími?

MŠ: Já bych tě trochu opravil. Tím, že se zrušila kategorie mladšího dorostu, tak nám před sezónou řekl Martin Vejvoda, ať z 8. třídy uděláme jakoby mladší dorost a jsme s nimi úspěšní. De facto jsme tedy ty mladší kluky vytáhli proto, že byli lepší. Někteří hráči ročníku 2005 tady byli, ale tito si místo v týmu vybojovali místo nich.

LZ: Začínali jsme přípravu s mladšími hráči a všemi hráči ročníku narození 2005 jsme měli v týmu nějakých 25 hráčů. Všichni začínali na stejné startovní čáře. 15 hráčů si to místo vybojovalo hned na začátku sezóny. Nechali jsme si nějaké kluky navíc a nějaké jsme museli už hned poslat jinam.

MŠ: Nicméně pro ty mladší hráče ročníku narození 2006 byla ta adaptace snazší, protože oni za ně chodili hrát už někdy od 4. nebo 5. třídy. A hlavně, oni spolu chodí i do jedné třídy ve škole. Vůbec to tedy v té kabině neberou tak, že by se řešilo, kdo je mladý nebo starý. Tak to tam není.

Chápu. Společně jsme se koukali na tabulku. Vy jste v době natáčení rozhovoru (pátek 25. ledna) první se 38 body, druhý Liberec jich má 35, ale má ještě dva zápasy k dobru. Může se na vás tedy teoreticky dotáhnout a asi i dotáhne. O tom, který tým tedy z vaší skupiny postoupí na závěrečné mistrovství republiky a zabojuje o titul, rozhodne domácí utkání na začátku března, jenž sehrajete právě s Libercem. Co si myslíte, že je to, v čem byste mohli Liberec předčit?

LZ: Myslím si, že my jednoznačně Liberec předčíme v brankářích. Ty máme totiž jednoznačně lepší. Máme dva super vyrovnané gólmany. Také máme tým daleko vyrovnanější než Liberec. Ten tam má, řekl bych, dvě tři individuality, které vyčnívají nad ostatními. Zbytek ale už tak dobrý nemají. My máme hráče celkově lepší. Měli bychom je přehrát.

Jak si vysvětlujete to, že jste letos tak úspěšní? Je to tím, že se s těmi hráči už znáte dlouho a znáte je dobře? Oni se zároveň navzájem dlouho znají, navíc se společně vídají ve škole... Jsou tedy oni i vy dobře sladění a funguje vše tak, jak má?

MŠ: Určitě. Ti kluci byli šikovní už, když byli menší. Jak říkáš, známe je trochu déle. Oni vědí, co čekat od nás, my víme, co čekat od nich. Ročník 2005, 2006 byl také hodně doplněný v průběhu čtyř let někdy od 4. nebo 5. třídy. Takže si dovolím tvrdit, že je to asi nejsilnější dvouročník, který tu teď máme.

LZ: Já k tomu jen dodám ohledně toho, jak víme, co čekat od nich a oni vědí, co čekat od nás, tak v tomto je obrovská výhoda. Protože asi bez jednoho roku jsme s Martinem tyto dva ročníky měli a máme na střídačku od 1. třídy. Vždy buď jeden, nebo druhý.

MŠ: Lukáš úplně odmala, já potom někdy od 4. třídy.

Myslíte si, že je to tedy výhoda i toho, že jsme poněkud menší, možná v některých aspektech až rodinný klub a všichni se tu dobře znají, zatímco ve velkých klubech to tak úplně být nemusí, a navíc se tam trenéři mohou střídat častěji, stejně jako možná i samotní hráči?

LZ: No, myslím si, že u nás se střídají trenéři u kategorií asi stejně jako jinde. Ale myslím si, že u nás to vždycky vyšlo tak, že my jsme měli jednu kategorii třeba tři roky a potom se nějak ti trenéři přesouvali, my jsme šli zrovna o kategorii výš a zrovna tam ti hráči přirozeně přicházeli, zatímco my taky. Tohle teda bylo asi spíš štěstí.

MŠ: Když jsme netrénovali spolu, tak jsme jeden měli třeba ten jeden ročník a druhý zas ten druhý ročník, takže de facto ty kluky známe fakt dobře.

Mohli byste zároveň popsat, jak bude probíhat závěr sezóny, a zejména závěrečný turnaj, kde se týmy poperou o titul?

LZ: Mistrovství České republiky 8. tříd by se mělo hrát v Plzni. Postupují tam ze šesti republikových skupin vítězové těch jednotlivých skupin.

MŠ: Já ti skočím do řeči. Už teď, respektive před Vánocemi, bylo dané, kterých pět ostatních týmů se na mistrovství dostane. Těch pět skupin tam mělo jednoznačné favority, kteří si to uhráli. V té naší skupině my, Liberec, a ještě někdy v listopadu Jihlava a Hradec, jsme byli vyrovnaní. To v jiných skupinách nebylo.

Myslíte si, že ta vaše skupina je z celé republiky nejkvalitnější?

MŠ: Hraje se tady asi nejvíc kvalitních zápasů. Když jsou v nějaké skupině třeba dva silné týmy, tak hrají čtyři kvalitní zápasy během sezóny. Takže jeden zvládne a je to v pohodě. Ale tady jsou čtyři skvělé týmy a hraje se to čtyřkolově, takže je tu 12 skvělých zápasů ve skupině. Ve finále asi pro ty kluky není nejdůležitější to, jestli tu skupinu vyhrají, ale to, že v té sezóně odehráli nejvíc těžkých zápasů.

LZ: Už nějakou dobu tvrdím, že pokud se podíváme na tabulku extraligového dorostu, tak na tomto příkladu můžeme vidět, že střed republiky je dlouhodobě jednoznačně nejkvalitnější.

Děkujeme za rozhovor a přejeme mnoho úspěchů v závěru sezóny.