Jan Hanzlík: Těším se na další etapu svého života

Honzo, jste rád, že po skončení aktivní kariéry zůstáváte u hokeje a působíte u Bruslařů jako trenér mládeže?

Proto jsem ukončil kariéru, protože jsem měl vidinu toho, že zůstanu doma. V Boleslavi jsem se narodil, žiju zde s manželkou, s rodinou, s malým a přišla tato nabídka. Jsem za ni moc rád a těším se na další etapu mého života.

Dostal jste na starost šesťáky a osmáky. Jak se vám líbí působení u těchto kategorií?

My jsme se domlouvali s Radimem Vrbatou a Petrem Hakenem, jakou třídu bych měl dostat. Přeci jen začínám a vím, že jsem hrál hokej a nemám za sebou žádnou trenérskou štaci. Pro mě je ideál, že mě ty děti už poslouchají, už vědí a nechají si ode mě poradit ty věci, které jsem nasbíral během působení v extralize.

Berou vás už jako svůj vzor?

To se asi musíte zeptat jich (úsměv), ale bavili jsme se o tom a říkal jsem, že už jsem trenér a nejsem už hráč. Samozřejmě trenéry poslouchají a berou různé fígle a jak se říká, i věci mimo led a mimo tu letní přípravu, jako je strava, životospráva a takové různé věci. Musím říct, že mě při různých cvikách hráči poslouchají a berou si mé rady k srdci.

Co s dětmi právě děláte, jak vypadá jejich příprava na sezónu?

Právě nyní, když jsou ty tepla, jsme převážně na Štěpánce, protože je tam lépe než v hale a je tam stín. Jinak chodíme i do tělocvičny. Převážně běháme a provádíme tréninky s vlastní váhou těla.

Nyní se ohlédneme za vaší poslední sezónou hokejové kariéry. Jaká byla?

Z klubového hlediska byla sezóna úspěšná, protože jsme se dostali do play-off a kluci hráli výborně. Z mého osobního hlediska to nebylo ono, protože jsem byl dvakrát nebo třikrát zraněný. Už ve mně zrála ta myšlenka, abych skončil, protože to tělo už mi pomalu vypovídalo službu. Navíc jsem neodehrál ani tři zápasy po sobě.

Co vás trápilo?

Byl to kotník. Měl jsem přetrhané čtyři vazy u kotníku a trápí mě i rameno, což je ale dlouhodobý problém, měl jsem pár operací ramene, navíc mám věk...

Bylo vám líto, že jste kvůli tomu nemohl nastoupit v play-off?

Samozřejmě, že ano. Koukal jsem na to jen z tribuny a na to já nebyl zvyklý. Vždycky jsem hrál všechno, nebýval jsem moc dlouhodobě zraněný tak, že bych s tím nebyl schopen hrát. Většinou jsem hrával i s tím zraněním, takže tentokrát se mi z té tribuny na to nekoukalo dobře.

Podíváme se na vaši hokejovou kariéru celkově. Před Boleslaví jste tři sezony působil v Brně a předtím jste hrál třináct let za Spartu. Co byste k těmto angažmá řekl? Jak se ohlížíte za svou kariérou?

Já bych neudělal nic jiného. V té Spartě jsem byl dlouho a Sparta mě naučila velkému hokeji. A jak tam byl člověk až takhle dlouho, bere to samozřejmě jako nějaký automatismus. Takže jsem potřeboval nějaký impuls a se Spartou jsem byl domluvený, že by bylo dobré odejít někam jinam. Vybral jsem si Kometu Brno schválně, protože všichni vědí, že Sparta a Brno se nemají rádi a já byl kovaný Sparťan. Měl jsem to na tetování a prezentoval jsem to i v novinách. Chtěl jsem do toho dát nějakou výzvu a v Brně jsem neměl lehké začátky, ale pak si to všechno sedlo a zažil jsem tam nádherné tři sezóny. S panem Kýhosem jako trenérem jsme tam skončili druzí a pak třetí. A poté jsem se chtěl vrátit do Boleslavi. Slíbil jsem to panu Plachému i sám sobě, že se jednou vrátím domů, kde jsem hrál až do deváté třídy. Boleslav mě vychovala jako hokejistu, takže jsem se vrátil a byl jsem spokojený.

Zmiňujete těžké začátky v Brně. Vybavuji si jednu kontroverzi, kdy jste coby Sparťan velmi podráždil boleslavské fanoušky. Neměl jste pak těžký začátek i tady v Boleslavi?

Určitě ano. Všichni to asi viděli, ale byla to kontroverze s čistým svědomím v zápalu boje. Tenkrát jsme měli rozepře s Jardou Balaštíkem a lidi na mě začali pískat. Pak jsem si to chtěl vyříkávat, avšak vůbec mě nepustili ke slovu. To ale bylo vše v zápalu boje a já odděluji hokej, odděluji sport jako sport, odděluji civilní život a tak to bylo vždycky. Lidi, co mě znají, ať už fanoušci nebo ti, co mě znají osobně, vědí, jaký jsem. A když je zápas, tak nekoukám doprava nebo doleva, ale mám to takhle dané, byl jsem tak vychovaný.

Vrátím se k vašemu trenérství. Už máte licenci "C." Na tu jste studoval, když jste byl zraněný?

Ne. Svaz chce do toho nově natáhnout hráče, kteří právě končí s hokejem, takže je tam odměna, když odehrajete nějakých 200 mistrovských zápasů v extralize (o tomto pravidlu z roku 2014 více podrobností zde - pozn. red.). Takže jsem si o tu licenci "C" zažádal a dostal ji. Mám nyní v plánu se v tom rozkoukávat a samozřejmě mám v plánu dál studovat. "Béčko" budu studovat určitě a pak se uvidí.

Máte ambice jednou trénovat v A-týmu?

Momentálně nemám ambice na A-tým. S aktivním hokejem jsem skončil i proto, že je to časově náročné, je v tom i hodně dojíždění autobusem. Nyní se chci více věnovat rodině a malému, kterého jsem trochu zameškával, navíc se nám za měsíc narodí druhý syn. Takže zůstanu zatím u mládeže.

Děkujeme za rozhovor.