Martin Ševc: Když vidím, že to týmu klape a jsem platný, jsem spokojený

Martine, co říkáte na to, jakým způsobem sezóna skončila?

Bohužel je to smutné, že to skončilo takhle. Myslím si ale, že to byla ta nejlepší možnost, když vidíme, co všechno se kolem děje. Zdraví je určitě to hlavní. Mohlo by to být mnohem horší. Sport jde teď stranou a důležité je zdraví.

Pokud se ohlédneme za sezónou, tak základní část byla pro Mladou Boleslav historicky nejúspěšnější v extralize. Jak se na tuto úspěšnou dobu zpětně díváte?

Sezóna šla výborně, a to už od začátku. Bez větších výkyvů jsme ji absolvovali celou v určitém rytmu a drželi se celou dobu v první pětce, což si myslím, že bylo vynikající.

Po odchodu Michala Vondrky jste se stal kapitánem. Jak vám ta funkce vyhovuje? A to, že budete kapitánem, vzešlo od trenérů?

Byl jsem s tím seznámen od trenérů, že na mě padá funkce kapitána. Myslím si, že úloha v kabině se nijak razantně nezměnila. Už předtím jsem byl zástupce kapitána spolu s Michalem a Jakubem Klepišem a s těmi staršími jsme se tomu snažili dát nějaký řád. Myslím si, že žádné problémy v kabině nebyly, parta byla už od začátku vynikající. Nebylo tam moc co řešit, spíš tak usměrňovat v zápasech, což si myslím, že je úděl nás starších.

Je něco, co vám za základní část utkvělo nejvíc v paměti?

Rozhodně vyrovnanost celé té ligy. Bylo to hlavně i atraktivní pro diváky. Celou dobu bylo totiž o co hrát. Nahoře se hrálo o první šestku, uprostřed o předkolo a dole bylo docela dost týmů, které hrály o záchranu. Takže si myslím, že tam nebyl jediný zápas, ve kterém by o nic nešlo. Samozřejmě, nikdo nedá nikomu nic zadarmo, všechny body byly potřeba.

O tom jste se přesvědčili i vy sami. Několikrát v této sezóně vás přehrál třeba Zlín, v závěru základní části vás na svém ledě porazilo Kladno, což vlastně rozhodlo o tom, že jste nakonec neskončili druzí v tabulce. Jak jste jako kladenský rodák prožíval třeba právě tento zápas nebo celkově závěr sezóny?

Bylo to vyhrocené. Hráli jsme o umístění do poslední chvíle, mohli jsme získat druhé místo. Jak už jsem řekl, tyhle týmy zespodu tabulky hrály hrozně nepříjemný hokej, jak se říká, šlo jim úplně o přežití. Takže, pokud beru třeba Kladno a Zlín, byla to výborná příprava na play-off, které ale bohužel neproběhlo.

V čem podle vás byla největší síla boleslavského týmu?

Myslím si, že to byla hlavně ta vyrovnanost. Výborně chytali všichni tři brankáři, když to vezmu i s Růžou (Jan Růžička, pozn. red.), který toho bohužel tolik neodchytal. Jak Justin (Peters), tak Gašpy (Gašper Krošelj) chytali výborně. Občas bylo v zápasech vidět, že to někdy táhla třeba čtvrtá lajna, jindy zase druhá nebo první... Mohlo se to rozložit na víc formací. Když se zrovna jedné nedařilo, mohla to vzít další a nebylo to na celkovém výkonu tolik znát.

Tím se ne každý tým může pochlubit. U vás byl znát progres u některých mladých hráčů, třeba právě ze čtvrté formace, nebo i z obrany. Někteří hráči poprvé hráli v extralize, nebo se v ní etablovali. Jak se díváte na to, že se podařilo zapracovat mládí, které se skombinovalo s vašimi zkušenostmi?

To je důležité a je to vidět na všech soutěžích napříč světem, že se teď razí "mladí vpřed". Hokej se celkově zrychluje, mladí hráči mají samozřejmě větší dynamiku a výbušnost. Naopak my staří jsme tam od toho, abychom to uklidnili a dali té hře nějaký řád. Pak jde o ten sportovní management, jak to namíchá. A to se evidentně povedlo.

Vraťme se ještě k tomu konci sezóny, který je ještě poměrně čerstvý. Jaké to pro vás byly pocity, když jste si šli do kabiny pro věci v době, kdy jste měli hrát čtvrtfinále play-off?

Abych řekl pravdu, já jsem od té doby, co jsme skončili, v kabině vůbec nebyl. Bavili jsme se, že budu asi pokračovat, tudíž jsem nějaké věci nepotřeboval ani brát, tak jsem to radši ani nepokoušel, protože mám malé děti a myslím si, že kontakt, jak nám všichni doporučují, je třeba co nejvíce uzpůsobit tomu, abychom se co nejméně vídali. Takže jsem tam ani nebyl a řešil všechno přes telefon. Vnímal jsem to tedy tak, že jsme zůstali doma už od toho prvního rozhodnutí.

Nejsou pro vás současné dny poněkud monotónní? Jak se zabavujete?

Zaplaťpánbůh tomu zatím přeje počasí, tak se snažím dělat kolem domu nějakou jarní údržbu. Ale nevím, co potom. Hlavní náplní jsou tedy děti, kdy se přeškoluji na učitele. Jsem asi jednu lekci před nimi. (smích) S manželkou se v tom střídáme. Jak říkáte, je to trochu monotónní, ale mám doma věci ke cvičení a podobně, člověk si jde občas zacvičit, aby si uvolnil hlavu. A když je možnost, tak jsem na zahradě a kolem baráku. Určitě přijdou ještě dny, kdy budeme muset být zavření a takové dny jsou opravdu dlouhé.

Když odbočíme trochu od hokeje: Slyšel jsem, že si často rodiče stěžují, že děti od učitelů dostávají těžká zadání a chce se po nich poměrně hodně. Jak tedy roli učitele zvládáte vy?

(smích) Já mám štěstí, že mám první a třetí třídu, což si myslím, že ještě jde. Ten mladší, jak má staršího bráchu, tak spoustu věcí je pro něj ještě snadných. S tím v té třetí třídě, tam už občas bojujeme, třeba s citoslovci a dalšími slovními druhy. Takže to už je trochu těžší a někdy člověk neví, jak to má správně vysvětlit. Takže jedeme podle učebnice a učitelky nám posílají různé návody, jak to vysvětlovat. Dá se říct, že to zvládám. (úsměv)

Dáváte si nyní úplně pauzu od sportu, nebo už pravidelně sportujete? Jak byste to vlastně řešil, pokud by třeba ještě měsíc byla karanténa? Chodíte běhat, nebo doma posilujete?

Jak jsem řekl, mám doma uzpůsobenou místnost, kde mám takovou malou posilovnu. Tam i absolvuji několik posledních letních příprav. Nebo chodím i běhat. Bydlím na kraji Nymburka, kde je podél Labe ta možnost. Takže už teď třeba jednou za dva nebo tři dny si jdu zaběhat na pás nebo zacvičit. Člověk se spíš udržuje. Play-off jsme ušetřili spoustu energie, tam se jí přitom většinou ztrácí nejvíc a člověk je z ní nejvíc rozbolavělý. O tu fázi jsme ale přišli, takže teď se spíš člověk tak udržuje.

Co vás vedlo k tomu, abyste v Mladé Boleslavi prodloužil smlouvu?

Asi to bylo jednání sportovního úseku. Viděl jsem výbornou partu, která se tam utvořila a jak říkám, zatím se mi vyhýbalo i zranění a za třetí to bylo také to play-off, kdy může přijít třeba zranění nebo únava, ale tady se to tělo ušetřilo a má ještě energii na další sezónu.

Byl jste hodně vytěžovaným obráncem. Na ledě jste zpravidla trávil poměrně dost přes 20 minut a i média nebo experti vás oceňovali jako zcela klíčového obránce Mladé Boleslavi. Jak jste tedy po osobní stránce se sezónou spokojený?

Abych řekl pravdu, tak už několik posledních sezón moc nekoukám na osobní statistiky nebo výsledky. Samozřejmě chci pořád přispět mužstvu tím nejlepším. Člověk dělá kapitána, má nějakou zodpovědnost a nechce tam být, jak se říká, jen za jméno nebo nějaké výkony z minulosti, ale chce být pořád platný. A když vidí, že je stále platný a tým klape, tak jsem potom i já spokojený.

Vy se sice obvykle přes léto připravujete sám, přesto: máte už nějaké informace, kdy by třeba mohla začít letní příprava?

Myslím si, že tuto informaci zatím nikdo nemůže dát. Nedá se předjímat stav, jaký bude, a jak dlouho tohle bude trvat. Nejdůležitější je, aby se nejen sportovci, ale celé lidstvo mohlo vrátit k práci a normálnímu životu. Až potom se teprve můžeme bavit o tom, kdy začne příprava nebo jak bude celkově sezóna probíhat.

Když na závěr přepneme do optimističtějšího módu: pokud by vše proběhlo, jak má, měli byste relativně dlouhou pauzu mezi sezónami. Je to pro hokejisty spíš výhoda, nebo naopak?

Uvidíme. My starší si samozřejmě rádi odpočineme a zregenerujeme tělo. Na druhou stranu, člověk z toho vypadne a potřebuje být trochu v zápřahu, aby to tělo fungovalo jak má. Když bude člověk dlouhou dobu bez ledu, určitě to bude zpočátku znát.

Děkujeme za rozhovor.