Tomáš Kadeřábek: Popovice jsme mohli potrápit víc, končili jsme ale se vztyčenou hlavou

Tomáši, začneme hodnocením sezóny. Jaká podle vás byla?

Vezmu to trošku zevrubně. Sezóna nám začala nějakým způsobem docela dobře, ale pak přišla taková horší pasáž, kdy jsme doma prohrávali, i venku jsme prohrávali. Pak se nám to blbě dohánělo, ale ke konci základní části už to bylo lepší a dostali jsme se do play-off. Tím jsme splnili cíl, který jsme měli na začátku sezóny. Play-off jsme chtěli udělat a tam, jak jsme mluvili se soupeřem, tak vůči nám vyjádřili jakousi úctu, že to byly dobré zápasy a že to s námi vůbec neměli jednoduché.

Právě v tom poslední zápase s Velkými Popovicemi to bylo hodně vidět. Hrálo se rychle, tvrdě, ale pro vás to bylo i dost smolné, viďte? Co se stalo v té třetí třetině, když jste to měli dobře rozehrané?

Shodou okolností jsem já mohl dát pojišťovací gól téměř do prázdné brány (za stavu 4:3, pozn. red.), brankář mi tam zázračně skočil, chytil to lapačkou. To byla škoda. Soupeř měl jednoho rozdílového hráče, Michala Bíchu, a na toho jsme si opravdu dávali pozor. Věděli jsme to, ale nakonec to byl právě on, kdo ten zápas rozhodl. Měli samozřejmě dobrý celý manšaft, ale ta individualita v podobě tohoto hráče se prostě ukázala být rozhodující.

Všiml jsem si, že tuto sezónu poznamenalo, že se váš tým málokdy sešel kompletní. Mnoho zápasů se například hrálo jen na dvě obranné řady. Bylo těžké se s tím vyrovnávat?

K tomu musím říct, že je to krajský přebor a plno hráčů má své pracovní a mimohokejové aktivity, které musí plnit. Například já jsem hrál v jedné lajně celou sezónu, když to šlo, s Lukášem Rovným. Ten dělá u hasičů tady v Boleslavi, a když měl směnu, tak holt hrát nemohl, a podobné to je i u ostatních hráčů. Na venkovní zápasy jsme jezdili jen na dvě obrany a na tři útoky, které byly složené z hráčů, kteří by třeba ani nehráli, kdyby nás bylo dostatek, co se týče kvality. Tím to potom bylo poznamenané a musela se tomu přizpůsobit i taktika. Trenér to neměl jednoduché, protože přes týden se trénovalo v nějakém složení a potom ti hráči nepřišli nebo dva až tři z toho náhle vypadli. Pak se ty kombinace lepily tak, že na sebe neměly takové vazby, jaké by byly, kdyby se v nich trénovalo v celém tréninkovém cyklu v týdnu a zakončilo se to tím zápasem.

Potýkali se se stejnými problémy i vaši soupeři?

Určitě, samozřejmě. Je to krajský přebor, ale pro spoustu klubů, které byly v naší skupině, je tým dospělých jejich A-týmem a jejich hráči jsou v tomhle přeci jen disciplinovanější, protože na jejich místo v soupisce může být přetlak. Zato u nás to bylo tak, že kdo přišel, ten hrál, aby se to dalo vůbec dohromady. Takže plno zápasů bylo tímto poznamenáno a byla to škoda, protože jsme pak měli od čtvrtého až pátého kola pasáž zápasů, které jsme nezvládli.

Povídejte...

Bylo to i tím, že jsme začínali na Velké hale. A upřímně, my starší hráči jsme neměli moc natrénováno. Já jsem zkrátka nepočítal, že budu tak moc hrát, protože jsem se nejprve domlouval, že když budou chybět lidi, pár zápasů si zahraju jen v nějaké třetí lajně s minutáží dvanáct, čtrnáct minut za zápas. A nakonec jsem pomalu hrál dvacet minut. Upřímně, neměli jsme tak dobrou fyzičku, abychom zvládali zápasy na Velké hale. Ono se to opravdu nezdá, ale nějaký metr navíc i tu teplotu starší hráči snášejí hůř. Pak jsme se domluvili, že sezónu dohrajeme na Malé hale, přizpůsobíme jí i naši taktiku a nějakým způsobem i přípravu na zápasy. Ke konci už bylo opravdu znát, že jsme měli taktiku dobře propracovanou. Přehrávali jsme i týmy z popředí tabulky jako Kolín B. Odehrálo se plno pěkných zápasů a vygradovalo to tím play-off, kde si myslím, že jsme byli Velkým Popovicím velmi vyrovnaným soupeřem.

Ten zápas s Kolínem si pamatuji, byl krásný. Tehdy byl první v tabulce a díky té výhře jsme měli jistotu postupu do play-off, že?

Přesně tak. My jsme už posledních pět až šest kol před koncem základní části věděli, že každý zápas je pro nás rozhodující. Bylo to zamotané až do konce a rozhodl jediný bod. Nakonec z toho překvapivě vypadl tým Vlašimi, který nás v sezóně porazil 8:1. Ke konci to takhle gradovalo, a kdybychom měli ještě trochu více sil a štěstíčka, mohli jsme s těmi Popovicemi dotáhnout sérii do třetího zápasu, v němž by se rozhodovalo u nich. Neměli jsme prakticky o co přijít, oni jako favorit určitě chtěli jít dál, měli větší ambice než my, tak bychom je určitě ještě potrápili. Tam bylo pár kluků, s kterými jsem ještě hrál. A měli trenéra, s nímž jsem tady v Boleslavi nastupoval v dorostu. Byli docela překvapení, jak jsme byli připravení po taktické stránce, na ledě, a jak jsme je potrápili. Škoda, že naše zlepšení nepřišlo dříve, ale díky zajímavému konci soutěže jsme sezónu ukončili se vztyčenou hlavou a řekli jsme si, že nakonec dopadla dobře.

A co příští sezóna? Budete pokračovat?

Samozřejmě, chuť by ještě byla, ale už mám nějaký věk a nějaké povinnosti. Vypomáhám totiž tady v Boleslavi ještě u čtvrté třídy, teď už to bude pátá třída, tak ty zápasy se mi kryjí. Uvidíme, ještě to nechávám otevřené. Hokej pořád miluji a pokud budu moci týmu ještě co dát, tak bych možná hrál. Ale byl bych radši, kdyby sem přišli hráči, kteří by to vzali za nás starší, protože se už musí předat štafeta. Je třeba vytvořit takovou tu střední generaci. Pokud bude pan Ficek počítat s béčkem do budoucna, že bude existovat a že si v něm kluci budou moci zahrát krajský přebor, tak musí ta střední generace kvalitnějších hráčů přijít, kteří převezmou otěže a budou hrát důstojnou roli. Nemá cenu hrát někde dole o padáka s Kutnou Horou nebo se Žebrákem. Nechci ty soupeře tedy nějak shazovat, ale to není to, proč se béčko vůbec dělá. Ke konci sezóny nám pomáhali junioři, což byla zajímavá symbióza v tom, že za jedno kluci okusí i dospělý hokej, a za druhé ho okusí i tak, že zjistí, že ani krajský přebor není žádná legrace. Ale nám to pomohlo, protože nám přinesli dravost a dynamiku. Nakonec to bylo oboustranně dobré, že jsme je mohli využít a oni si mohli zahrát.

K našemu hokejovému mládí jsem se chtěl právě dostat. Ke konci sezóny už měli junioři v náročném systému jejich soutěže jistotu, že se vyhnou bojům o to, kdo spadne, tak jsem se chtěl zeptat na hráče, které vám z juniorky byli ochotni potom pouštět. Nejvíce jsem si všímal gólmana Romana Krinwalda, jenž pak v juniorce už vůbec nenastupoval...

To proto, že Kriny byl zapůjčen boleslavskou juniorkou do 2. ligy, kde získával ostruhy v Nové Pace. Ještě před rokem jsem právě v Nové Pace dělal asistenta trenéra a tři až čtyři sezóny zpátky jsem ji vedl jako kapitán, takže tam mám pořád dobré vazby. Díky tomu jsme byli schopni vykomunikovat, že nám v Nové Pace vyšli vstříc a na naše důležité zápasy ho k nám prostě poslali. Byli s ním spokojení a ke konci jsme byli domluvení, že vypomůže nám. Do té doby celou sezónu odchytal Zdeněk Vích, ale má problémy s ramenem. Bylo toho zkrátka na něj hodně, protože se neměl s kým vystřídat. I to bylo vidět na našich výsledcích. Mohli jsme se o Romana opravdu opřít a šlo na tom stavět.

Musím zmínit, že se vám ke konci vydařil návrat odchovanců. Bylo dobré, že se do Boleslavi vrátil ještě třeba Ivan Ďurač, který byl předtím bez angažmá?

To bylo zajímavé. Je to hokejista, který před pěti, šesti lety hrál za Boleslav extraligu v nějaké třetí nebo čtvrté lajně. Pak časem vyrazil někam na zkušenou do zahraničí. Je to hráč, který, jak se říká, k nám do ligy nepatřil, ale zkrátka neukázal asi tolik, kolik toho v sobě ještě má. Samozřejmě byl platným členem našeho týmu, ale i on potom musel některé zápasy vynechat kvůli pracovním povinnostem. Určitě to je hráč, který stojí mimo tuto ligu, podobně jako již zmíněný hráč Popovic Bícha. Oba jsou to kluci, kteří se v krajském přeboru ocitli nějakým způsobem náhodou, a kteří jsou stvořeni, pokud ne pro 1. ligu, tak určitě pro 2. ligu jako lídři. V tom krajském přeboru jsou vidět a vyčnívají, kor když jsou ještě ve věku, kdy mají natrénováno, fyzicky to utáhnou a potom jsou rozdíloví.

Vy sám jste zažil poměrně bohatou kariéru ve 2. lize, mohl byste ji čtenářům přiblížit?

V Boleslavi jsem ve svých 18 a 19 letech nastupoval hlavně do přípravných zápasů. Nějaký zápas jsem tu za A tým odehrál, ale protože v té době tady začínaly být ambice postoupit výše, tak se sem zkrátka kupovali hotoví hráči. A my, co jsme byli na takové té hraně sestavy, jsme odešli. Na sezónu jsem šel do Nymburku, pak mě pan Lejsek vytáhnul do Benátek nad Jizerou, kde se tvořil úspěšný manšaft. A tam jsem byl asi šest sezón a postoupili jsme do 1. ligy. Tu 1. ligu jsem si v Benátkách jako jeden z mála i zahrál. A zahrál jsem si ji kupříkladu i s Pepou Skořepou, který ještě nedávno bojoval s Jihlavou proti Kladnu o postup do extraligy. S profesionálním hokejem mám pouze tyto zkušenosti. Avšak po té jedné prvoligové sezóně jsem odešel zpět do 2. ligy do Jablonce nad Nisou, kde jsem si zahrál také tři pěkné sezóny. Tehdy jsem na chvilku s hokejem skončil, ale pak, protože jsem v 18 letech jezdil vypomáhat do Nové Paky, kdy tam byl hokej v plenkách, a co si pamatuji, ještě neměli ani střechu nad ledem, a vybudoval jsem si vazby na majitele, pana Šmiku (Bohumil Šmika, pozn. red.) A tak jsem se nějakým způsobem po více než dvou letech k hokeji vrátil a hrál za ně čtyři další sezóny v krajském přeboru. To vygradovalo postupem Nové Paky do 2. ligy, ale upřímně, tu už jsem nechtěl hrát, protože bych musel více potrénovat a na to už z pracovních důvodů nebyl čas. Takže jsem se z role kapitána týmu přesunul na další dvě sezóny do role asistenta trenéra ve 2. lize.

A jak jste se ocitl v Boleslavi u béčka?

Jak jsem se potom dostal do boleslavského béčka? To je trochu jednoduché, protože tu hrálo pár hráčů, s nimiž jsem hrával, mimo jiné i můj brácha (Jan Kadeřábek, pozn. red.). Spolu jsme hráli i v Benátkách a v Nové Pace a vyjádřil touhu, že bychom si to mohli na ledě ještě jednu sezónu spolu cvrknout. Tak jsem řekl jo, zkusíme to. Já jsem nakonec rád, že jsme se na ledě ještě potkali. On se teda mezitím už přesunul do role obránce, protože trošku přibral, tak mu ta role sedí víc než role útočníka, kterým byl celý život. Byl jsem rád, že jsem si zahrál třeba i s Honzou Vondrlíkem, s kterým jsem hrával v dorostu a v juniorech. On byl sice o rok starší, ale pořád jsme udržovali spolu kamarádství. S Petrem Zvolenským a prakticky ještě s kluky, kteří jsou mladší, o kterých jsem věděl, a kteří nějakou kariéru měli, tak díky nim jsem neměl problém zapadnout do týmu. A prakticky, aniž bych o to stál, jsem od nějakého třetího nebo čtvrtého zápasu dostal od trenéra roli kapitána. Tu roli jsem na sebe vzal a bylo to asi z toho důvodu, že mám ze své kariéry nějaké zkušenosti. Kapitánoval jsem v Nové Pace, v Jablonci a v Benátkách jsem dělal asistenta kapitána. Musím říct, že trenér ode mě asi očekával tu komunikaci mezi rozhodčími a mezi ním, což je někdy důležité. Někdy je potřeba udržet chladnou hlavu a spíš si toho rozhodčího naklonit, nějakým způsobem s ním promluvit, než třeba na něj řvát nebo na něj vyvíjet tlak. Takže to asi byl důvod toho, proč mě trenér určil kapitánem. Nějakým způsobem jsme to naplnit zvládli.

Je B-tým podle vašeho názoru dobrou destinací pro hráče, kteří tady končí v juniorce a neměli to štěstí uchytit se v nějaké profesionální soutěži?

Asi by to pro kluky z juniorů byla trochu škoda skončit v béčku, ale mají nějakým způsobem hokej rádi. Třeba ta výkonnost u nich není taková, protože je obrovsky nesnadné dostat se z juniorů do nějakého A-týmu, a počínaje 2. ligou, 1. ligou to ještě dva až tři roky trvá, než se ten hráč třeba dostane do extraligy. A tak musí putovat po té 1. lize nebo 2. lize, kde se ukáže, zda na to vůbec má. Myslím si, že béčko poskytuje příležitost nějak pokračovat v hokeji dál, třebaže už ne na úrovni extraligové nebo prvoligové, ale není problém si v béčku dva až tři roky zahrát, popracovat na sobě, poslouchat trenéra, nějakým způsobem trochu vyzrát, a pak zkusit někde tu 2. ligu. Navíc teď z 1. ligy spadly Benátky a rýsuje se tam zajímavý manšaft nějakých kluků, kteří vyrazili někam jinam, protože tady kolem Boleslavi se žádná 2. liga nehrála. Mám na mysli Kamila Bříšku a další kluky, kteří byli lídry ve 2. lize a mají tady nějakou působnost. Takže v Benátkách se tvoří velmi zajímavý druholigový manšaft. A proč ne? Je to kousek od Boleslavi a když by se v béčku někdo ukázal v dobrém světle, tak si myslím, že šance jít pak třeba tam tu určitě nějaká je.

Děkujeme za rozhovor.