Akční jaro Adama Jánošíka: podruhé otcem, covid i mistrovství světa

Adame, na úvod se chci ještě vrátit k uplynulé sezóně. Zažil jste někdy ve své kariéře rozdílnější základní část a play off?

Asi ještě ne. V základní části jsme samozřejmě chtěli být lepší. Ze začátku se dařilo, potom přišla krize, ze které jsme se těžko hrabali, ale v hokeji je hlavní play off. Není to běžné, že se v sezóně nedaří a potom v play off podáte takové velké a skvělé výkony. Nám se to podařilo a za to jsme rádi.

V čem spočíval ten obrat?

Nevím, těžko říct. Chcete vyhrávat v sezóně zrovna tak jako v play off. Asi každý v týmu přidal něco víc, co chybělo v základní části, a výsledek se dostavil.

Co jste říkal třeba na Miloše Kelemena, nejlepšího střelce v play off?

Miloš měl to play off výborné a moc nám pomohl. V každém play off potřebujete jednoho nebo dva takové hráče, kterým to tam prostě napadá, nastřílejí to tam. Bez toho by takového úspěchu dosaženo nebylo.

Na druhou stranu, nerýpali jste do něj, že to mohlo přijít dřív?

Je jasné, že každý má nějaké očekávání, když přijdou posily, aby všechno fungovalo od začátku. Miloš podával dobré výkony celou sezónu, akorát mu to tam nepadalo. Takže to přišlo v play off, kde mu to tam padalo a zaplaťpánbůh za to.

Zpátky k vám, v 63 zápasech jste vstřelil pět gólů a měl čtyři asistence. Není to moc, ale na druhou stranu je to v posledních letech jedna z vašich nejúspěšnějších sezón. Jak uplynulý ročník hodnotíte ze svého osobního pohledu?

Platí to samé, co pro celý tým. Základní část měla být lepší od všech a v play off jsme hráli výborně. Stejně tak tým i jednotlivci. Já měl jiné úlohy než střílet. Jsem defenzivní typ a body se v této roli sbírají těžko. Myslím, že pět gólů bez jediné přesilovky v sezóně není málo, ale jak říkám, mám v týmu jiné úkoly a vykonávám, co se po mně chce.

Měl jste zajímavou situaci ohledně odjezdu na mistrovství světa. Nejdřív jste měl jet, pak neměl, pak jste tam zase jel. Co se dělo?

Na samém začátku jsem na mistrovství světa vůbec jet neměl, ale pak se nějací chlapi zranili, takže mi z nároďáku zavolali, že by mě tam chtěli. A tak jsem absolvoval přípravu, ale jedenáct dní před odletem jsem dostal covid. Devět dní jsem ležel na pokoji a teploty mi nijak neklesaly, takže jsem byl izolovaný. Bez tréninku mi bylo jasné, že už nepojedu, ani sám už bych nechtěl. Cítil jsem, že bych to už nezvládl, a tak jsem se vydal domů. Když jsem už byl doma, zavolali mi, že mě tam chtějí, a trenéra zajímalo, zda si na to věřím a zda to zvládnu. Doma jsme se poradili, nasedl jsem do auta a vyrazil. Sice s pauzou, ale myslím si, že to nebylo znát. Přímo na místě jsem ještě něco natrénoval a turnaj jsme odehráli slušně.

Nejprve jste říkal, že jste se na to necítil. Jak těžké potom bylo přehodit si v hlavě toto rozpoložení?

Necítil jsem se na to, protože když máte horečky a jste vyčerpaný, je těžké myslet na to, že za týden máte začít hrát sedm zápasů během devíti dnů. Tak jsem s tím byl smířený, ale jakmile jsem dorazil domů, začalo mi být trochu lépe. To jsem si říkal „zvládl bych to, nezvládl bych to“, a tak jsem se potom rozhodl. Mohlo to skončit úplně jinak, že bych tam pak nestíhal a udělal bych tam ze sebe kašpárka, ale myslím si, že jsem to zvládl.

Určitě potěšila důvěra a fakt, že vás tam chtěli, že ano?

Měli jsme mladé mužstvo a trenéři mě považovali za lídra. Prostě věděli, že tam potřebují takového hráče jako já. Proto mě tam chtěli i přes všechny ty potíže s nemocí.

Nemrzelo vás pak, že vaše cesta skončila ve čtvrtfinále?

Určitě ano. Když se dostanete do čtvrtfinále, je to o tom vyhrát a hrát o medaile, nebo prohrát a jet domů. Dostali jsme Finy, kteří měli nejlepší mužstvo a nakonec to celé vyhráli, takže to bylo těžké. Zápas se vyvíjel v náš prospěch, vedli jsme 2:0 a nemuselo to dopadnout tak, jak to nakonec dopadlo. Určitě to mrzí.

Už vám tady mával kustod Olda Kopecký bronzovou medailí před očima?

Ještě ne (úsměv), ale už během mistrovství jsme se trochu popichovali, když jsme se viděli v Tampere. Jak vyhráli medaili, hned mi posílal fotky.

V Boleslavi působí mnoho Slováků a dost se tu protočili. Mělo jich tady být ještě víc (Pavol Regenda a Miloš Kelemen). Co říkáte konkrétně na Regendu? Bavili jste se spolu během mistrovství světa o tom, co se peče?

Oba jsme žili v domnění, že půjde sem za námi. Takže se stále ptal a zjišťoval si věci o Boleslavi. Ale také věděl, že je tu šance jít někam dál, konkrétně do NHL. Mistrovství mu vyšlo výborně, takže si myslím, že si to zasloužil. Tady určitě nebude mít dveře zavřené, ale hlavně ať se mu tam daří.

V době vaší nepřítomnosti se tady v Boleslavi vyměnil trenér. Už jste se seznámili?

Měli jsme mítink. Pana Hakena známe všichni a s panem Čihákem jsem působil v Plzni. Pro mě to není žádná novinka, oba trenéry znám. Sedli jsme si a pověděli si věci, které od nás trenéři očekávají. Dali nám tréninkový program a už se těším, až to začne na ledě.

Poněkud nestandardně působí skutečnost, že vy Slováci jste dorazili až na poslední týden suché přípravy. Proč?

Po mistrovství světa jsme měli tři týdny volno a týden jsme plnili program od Ondry Ježka, abychom se nějak zapracovali a rozhýbali. Na ten poslední týden nás zavolali do Boleslavi, protože jsme museli absolvovat fyzické testy a taky abychom byli s týmem aspoň na ten týden před dalšími dovolenými. Testy jsme splnili a vracíme se domů.

Stihl jste někam na dovolenou jet, nebo se teprve chystáte?

Nestihl, byl jsem jen doma. Bylo toho fakt dost, tak si užíváme čas doma, babičky, dědečky. Celý rok tu býváme sami, takže teď si užíváme hlavně širší rodinu a přátele.

Není to tak dlouho, co jste se stal podruhé otcem. Jste už zkušený mazák?

Vždycky vás něco překvapí. (úsměv) Je to nejkrásnější období, neříkám, že jednoduché, ale fakt máme radost. Chlapci jsou zdraví a vypadají spokojeně. Já věřím, že to bude super.

Děkujeme za rozhovor.