Matěj Stříteský: Za šanci hrát za Boleslav jsem jednoznačně rád
Matěji, co na novou smlouvu s Mladou Boleslaví říkáte?
Jsem jednoznačně rád, že jsem dostal šanci být a hrát v tomto týmu. Boleslav už dlouhodobě hraje nahoře, má ambice usilovat jen o ty nejvyšší příčky a doufám, že tomu určitě nějakým svým podílem přispěju.
Jak se přesun zpátky do Boleslavi zrodil?
Asi to bude znít jako klišé, ale je to otázka spíše na vedení a mého agenta. Jednání ze strany mého předchozího týmu nebyla úplně taková, jaká bych si představoval. O tom, že dále nebudu pokračovat v Litvínově, jsem se víceméně dozvěděl z internetu. Začal jsem tedy velice intenzívně hledat další angažmá.
Od kdy trénujete s Boleslaví a jak jste si s týmem sedl?
Bylo to víceméně rychlé. Tři týdny zpátky jsem se dozvěděl, že se můžu v Boleslavi hlásit na společné tréninky s týmem s tím, že mě trenéři chtějí vidět, jak na tom jsem. A pak mi sdělili, že mě chtějí, za což jsem rád. Ve středu jsem se dozvěděl, že se už ladí jen nějaké detaily na smlouvě.
Co říkáte na svůj návrat do Boleslavi? Ve vašem případě nejde tak úplně o neznámé prostředí, že?
Není to krok do neznáma, ale de facto z týmu, se kterým jsem tu hrál, tu zůstaliakorát kluci od realizačního týmu, Olda s Marťasem (kustod Olda Kopecký a masér Martin Tondr, pozn. red.) a možná další dva tři kluci. Hodně se to proměnilo. A znovu se asi budu opakovat, ale Boleslav za tu dobu, co jsem tu nebyl, vybudovala špičkové zázemí a také tým, který každoročně má ty nejvyšší ambice a minimálně chce útočit na příčky play off. Co se stane potom, se vždy uvidí. Všichni víme, že play off je zrádné.
Naposledy jste za Boleslav hrál v sezoně 2017/2018. Ale ještě v jejím průběhu jste se stěhoval do Jihlavy. Pak postupně následoval Liberec, Karlovy Vary, Plzeň a naposledy jste působil v Litvínově. To je asi docela těžké být každý rok jinde, ne?
Určitě to není nic jednoduchého, každý rok se někam stěhovat. Každý rok přicházíte do nového prostředí, máte nové trenéry, nové vedení. Ti mají už obrázek o svém týmu a hráčích. Znovu bojujete o místo a pozici v týmu. Odcházel jsem z Boleslavi v rozehrané sezóně do Jihlavy, po sezoně si mě vytáhl liberecký Filip Pešán, který u Tygrů působil právě jen tu sezónu a pak se naplno věnoval národnímu týmu. Nový trenér si skládal nový tým a pro mne tam neviděl místo, takže následovalo nové hledání dalšího angažmá. Poté následovala poměrně nešťastná souhra okolností, vstoupil do toho i covid, kdy jsem měl rozjednanou smlouvu v jednom týmu, ale nelíbila se mi tam jedna doložka ve smlouvě, se kterou jsem se neztotožnil, a tak jsem šel do rizika toho, že si seženu jiné angažmá. Pak to bylo dost podobné. V Plzni tehdy působil jako trenér současný kouč Boleslavi Ladislav Čihák, který po sezóně na západě Čech skončil a udělali nový tým už s novými trenéry. Takže se situace opakovala.
Jak těžké je pro hráče rok co rok se stěhovat jinam, budovat si nové zázemí? Co na to říká například rodina?
Přirovnal bych to ke kočovníkům. Není to nic jednoduchého, ale pokud vám nedají vědět, třeba už v březnu, že s vámi počítají a de facto si vás tam drží jako taková zadní vrátka, jestli vyjdou jiné podpisy nebo ne, tak se trh více a více zužuje. Jednání probíhají v průběhu sezóny a je to strašně nabité. Panuje nejistota, jestli budete nebo nebudete v týmu. Nyní je ta situace ještě složitější díky událostem, které se ve světě dějí. Největší odliv zažila KHL a ti hráči se někde musí rozprostřít. Hráči z KHL utíkají jinam a buď se uchytí v NHL nebo pak ve Švédsku, Finsku, nebo Švýcarsku. Hráčů je opravdu hodně, a manažeři to trochu předvídají a nikam nespěchají. Je to složité, ale pro kvalitu naší ligy je to plus, jelikož sem můžou i další hráči.
Od května jste k roli hokejového obránce přidal ještě roli tatínka, narodila se vám dcera. Jak jste se sžil s novou rolí ve vašem životě?
Určitě je to něco nádherného. Narození dcery je pro mne zatím nejsilnější životní událost a zážitek. Ale asi nejde ani tak o mě, jako o mou manželku. My jsme celé dopoledne zavřeni tady na zimáku a pak chodíme domů. Takže vše jde víceméně za mou ženou. Když jsem v Boleslavi ještě neměl nic zařízeného, tak byla bohužel na všechno sama. Takže to měla o to složitější a klobouk dolů, že to všechno zvládla. Ale užívám si to. Malé už jsou tři měsíce, takže už je aktivnější, každým dnem se začne převalovat, takže už je to sranda. Člověk v ten moment přehodnotí všechny priority.
Děkujeme za rozhovor.