Jan Plachý: Investice do týmu byly obrovské, očekávám výsledky

Pane Plachý, je před vámi coby před majitelem Bruslařského klubu už 19. sezona. Počítáte to vůbec ještě? A těšíte se na nový extraligový ročník pořád stejně?

Asi nemůžu říct, že bych to počítal. Skoro mám tendenci si to teď po vás přepočítat, ale asi to tak bude. (úsměv) A jestli se těším pořád stejně? Když je člověk mladší a věci jsou nové, prožívá to samozřejmě jinak. Přiznávám, že emoce bývaly rozhodně intenzivnější. Teď už je v tom určitá zkušenost, tady v Boleslavi bychom mohli o zkušenostech vyprávět od rána do večera, trošku rutina a malinko i nadhled.

Jste ale na druhou stranu zároveň i ve fázi, kdy už si život bez hokeje nedovedete představit?

Vím, na co se mě ptáte, a jakou odpověď teď asi každý očekává. Ano, hokej i mladoboleslavský klub mám rád, ale možná vás překvapím – život si bez něj určitě představit dokážu. On si to totiž málokdo uvědomuje, ale lední hokej je prostě obrovská černá díra na peníze. Teď jsme to zase krásně viděli – Plzeň ve fotbale postoupila do Ligy mistrů a to, co z toho má, je prostě někde úplně jinde. Hokej lze dělat jenom srdcem, ne pro nějaké větší pohnutky. Možná v nějakých větších městech a ve velkých halách, ale v Mladé Boleslavi je to jen v rovině snění.

Je podle vás reálné, aby se tohle někdy v budoucnu změnilo?

Není. Fotbal hraje celá planeta, hokej jen hrstka zemí. Ty trhy jsou vlastně nesrovnatelné. Hráči do NHL odchází za nějakou tabulkovou hodnotu, veskrze nijak velkou, a jsou to prakticky jediné pořádné peníze, které za hráče můžete dostat. Ve fotbale se bavíme o úplně jiném systému a jiných částkách.

Když jsme spolu mluvili naposledy, byla z vašich slov ještě patrná taková hořkosladká pachuť loňské sezony. Už jste ji hodil za hlavu?

Možná to ve mně chvilku bylo, ale je potřeba říct si jednu věc – v sezoně, která se nedohrála kvůli covidu, jsme byli třetí po základní části. Pak jsme dvakrát udělali semifinále. Na tohle nejsme zvyklí a ani na to nejsme nastavení. Já vím, že to říkám snad v každém rozhovoru, ale zažíváme zlaté časy boleslavského hokeje. A ano, možná jsme už všichni až tak nějak zmlsaní, že jsme se po novém roce tvářili kysele. Loni jsme lomili rukama nad desátým místem, a byť jsme se z toho pak v play off dostali, což byla paráda, je potřeba si uvědomit, že desáté místo rozhodně není nereálně nastavené zrcadlo, i tam se prostě někdy můžeme pohybovat.

Takže se na nadcházející sezonu díváte střízlivýma očima a počítáte s tím, že k něčemu takovému může dojít?

Teď vám ten rozhovor trochu zamotám, protože si budu tak trochu protiřečit – letos s něčím takovým absolutně nepočítám. Investice do současného týmu byly obrovské, dovolím si říct, že to je asi náš vůbec nejdražší kádr v historii. Sporťáci dostali volnou ruku, přivedli si de facto, koho chtěli. Drtivá většina těch hráčů jsou navíc hotoví hráči, takže výsledky očekávám prakticky okamžitě. Jsem zvědavý, co se bude dít.

Dobrá, tak si tedy dovolím otázku z opačné škály stupnice – Bruslaři mají letos nejvyšší ambice?

(úsměv) Znáte mě, já se držím při zemi. Taková prohlášení ze mě nedostanete. Ale jak říkám, jsem na nás letos opravdu hodně zvědavý.

Když jsme spolu mluvili naposledy, byl na soupisce Mladé Boleslavi ještě Pavol Regenda a o Pontusu Åbergovi jsme nic netušili. Jak velká je to pro vás změna a překvapuje vás, že si hráč takových zkušeností našel cestu právě do Bruslařského klubu?

Mírně pichlavě poznamenám, že je to především finanční změna. Regenda byl mladý, de facto začínající, hráč. Åberg je hotový, zralý hokejista se zkušenostmi z NHL i KHL, takže podle toho taky vypadá jeho smlouva. Na něj budou nejvyšší nároky. A jestli mě překvapuje, že je zrovna u nás? S tím, co se děje na Ukrajině a v Rusku, to určitě dává smysl. Demokraticky smýšlející lidé nemůžou v Rusku hrát, s čímž se absolutně ztotožňuji. Takže bylo celkem jasné, že trh začne nabízet i jména, která by se tady za jiných okolností neobjevila. My jsme jedno z těch jmen přivedli, a to je asi tak všechno, co k tomu můžu teď před sezonou říct.

Může podle vás celá tahle situace pomoct extralize samotné?

Já myslím, že určitě. Stačí se podívat třeba na Pardubice. Neuvěřitelně posílily, získaly hráče – včetně Tomáše Hyky a Romana Willa –, které by asi za normální politické situace nepřivedly. Nepochybně to bude velký tahák na lidi a samozřejmě by to mělo zvednout i kvalitu hry.

Na co nebo na koho jste v nadcházející sezoně kromě Bruslařů nejvíc zvědavý?

Určitě mě zajímá nový prezident svazu a vůbec celý český hokej, respektive to, kam pod jeho velením vykročí. Strašně moc si od téhle změny slibuji. Pevně věřím, že po nějakých deseti letech došlo k opravdovému zvratu, že je tam někdo, komu záleží na českém hokeji. Takže tohle mě bude zajímat hodně. Jak se některé týmy daly nebo nedaly do kupy, to ukáže až sezona, o tom je předčasné uvažovat.

Martin Ševc. Jedna z nejvýznačnějších postav Bruslařského klubu ukončila přednedávnem kariéru. Co byste řekl na jeho adresu?

Byť ukončil profesionální hráčskou kariéru, dovolím si vyjádřit naději, že se rozhodně neloučí s hokejem jako takovým, a že ani nekončí naše spolupráce. Věřím, že to, co tomu dokázal dát na ledě, by rozhodně dokázal i jako trenér nebo funkcionář. A sportovně mu děkuji. Moc. S jeho příchodem šel boleslavský hokej nahoru. To on dělal z velké části tu kabinu a ten kolektiv, dokázal udělat dobrou atmosféru, skvěle komunikoval s trenéry i s vedením. K jeho jménu patří jen superlativy, nic jiného.

Jeho nástupcem na pozici kapitána je Jan Stránský. Ztotožňujete se s tou volbou?

Jednoznačně. Honza je srdcař a správný „blázen“. Mám ho rád, líbí se mi to jeho srdce válečníka. I když není velkého vzrůstu, dokáže bez zaváhání napálit o dvě hlavy většího soupeře a ani si toho výškového rozdílu nevšimnout.

O Pontusu Åbergovi už jsme mluvili. Jsou tu ještě nějaká jména, na jejichž výkony jste zvědavý?

Já jsem zvědavý na každého jednotlivého hráče. A především se těším na naše týmové výkony. Ale kdybych měl jmenovat, tak na mě třeba v loňském finále udělal dojem Tomáš Šmerha. A asi nemůžu nezmínit taky Róberta Lantošiho. Naše firma je československá, někteří naši lidé jsou z Trenčína nebo z Nitry a Roba znají. Byli nadšení, když zjistili, že jde sem k nám, říkali mi: „Jo, to je super hráč.“

Pojďme to vzít ještě po pozicích. Co říkáte na brankáře, obránce a útočníky jako celky?

S gólmany počítám coby s jistotou. Myslím, že oba mají na to, aby chytali coby jedničky, takže na téhle pozici to vidím hodně dobře. V útoku máme patnáct hotových útočníků, tam prostě musíme sestavit tři naprosto super lajny, tam to trenérovi nezávidím, bude to mít těžké, dát to dohromady. Největší neznámá je pro mě obrana. Tam budu asi už teď trochu kritický, jsme prostě průměrní. Ale třeba se pletu – a doufám, že se pletu – a kluci mě přesvědčí o opaku.

Vy už jste to do určité míry naťukl v úvodu, ale dovolte mi zeptat se napřímo – nežijeme v úplně jednoduché době, finanční starosti teď doléhají de facto na každého. Dopadá to nějak i na klub?

To je velmi správná otázka. Bohužel musím znovu zopakovat, že málokdo si uvědomuje, jak těžko se teď peníze do sportu shání. Pořád vlastně jedeme v takovém nouzovém režimu, kdy některé smlouvy máme pokrácené kvůli covidu a ještě se nám nevrátily na původní výši. Stručně řečeno bez financí akcionářů by nebylo vůbec možné, aby se tu hokej hrál na téhle úrovni. Podotýkám, že nejde o vůbec malé částky, a že z dlouhodobého hlediska tohle není a nebude možné. Budeme se muset pokusit získat nějakého dalšího velkého sponzora, protože způsob, jakým to děláme teď, prostě není udržitelný.

Blíží se volby, tak se nemůžu nezeptat – jak to vypadá s mladoboleslavským zimním stadionem?

(úsměv) Nevím, co bych k tomu řekl. Asi že s tím stadionem se bude něco dít teprve ve chvíli, až se tam někomu něco stane nebo až prostě spadne. Zní to příšerně, omlouvám se, že to říkám, ale tak to asi prostě je. Víc k tomu nemám co dodat.

Děkujeme za rozhovor.