Bruslaři se znovu stali Patrony. Své svěřence navštívili přímo ve třídách na základní škole

Hráči měli v osm hodin ráno sraz před školou a s prvním zazvoněním vyrazili na krátké uvítací setkání s paní ředitelkou školy Šulcovou. Ta hráčům – především těm novým, kteří se doposud s tímto projektem nesetkali – vysvětlila, co je ve třídách čeká. Hráči měli absolvovat zhruba dvacetiminutové besedy, kdy pro ně děti měly připravené zvídavé otázky, ale třeba také kvízy a dárečky.

"Když se děti dozvěděly, že se hráči chystají přímo sem do školy, v některých třídách nám málem spadl strop, jakou měly děti radost," říká s úsměvem paní ředitelka Šulcová a jedním dechem dodává: "Dospělí hokejisté jsou pro ty malé velkými vzory. A nejen pro ně. Máme tu spoustu dětí, které dělají jiné sporty, a i ty byly nadšené, že se osobně setkají s někým, kdo dělá sport profesionálně."

A proč dát svého malého hokejistu právě na "Benešovku"? "Hokejové tréninky jsou součástí vyučování. Rozvrh je jim přizpůsobený, takže je například běžné, že děti mají trénink ráno od osmi hodin a vyučovací hodiny poté odpoledne," popisuje paní ředitelka. Ze školy na trénink a zase zpátky vodí děti trenéři. Ruku v ruce spolu jdou i dohled na studijní prospěch, docházku do školy i na tréninky a v neposlední řadě fungování v kolektivu.

Bruslaři ve škole strávili celou první vyučovací hodinu a byť mnozí na začátku vypadali poněkud nejistě, odcházeli s úsměvem na rtech. Ve svých třídách rozdali své podepsané kartičky a na oplátku si v mnoha případech odnášeli drobné dárečky či talismany. A jeden z nich, David Šťastný, dostal dokonce rovnou vysvědčení. "Upřímně řečeno nevím, jestli jsem vůbec někdy měl samé jedničky," komentoval papír ve svých rukou se smíchem. "Možná tak v první třídě. Každopádně dětem děkuji. Byla to zábava a bylo to – pevně doufám, že oboustranně – obohacující," říká.