Tým má sílu, říká Martin Ševc. Ví, že mění strany, a že ho čeká spousta práce

Martine, začnu zlehka. Když jsme se spolu bavili naposledy, říkal jste, že si děláte prázdniny. Jaké byly?

Prázdniny byly fajn, užil jsem si je. I když pořád byly trochu pracovní. Dodělával jsem si trenérskou licenci B a v Poděbradech jsem pomáhal trénovat u dětí, u ročníku 2010, kde mám syna. Snažil jsem se věnovat rodině, přece jenom v hokejové sezoně profi hokejisty bylo toho času méně, takže jsme třeba doháněli i nějaké cestování a podobně.

Právě v rámci toho našeho posledního rozhovoru jsem měla dojem, že byste rád šel spíš cestou hokejového trenéra. Pochopila jsem to špatně nebo v téhle věci nastala nějaká změna?

Myslím, že jsem to v tu chvíli neměl nastavené nijak. Nebyl jsem si jistý, kterou cestou se chci vydat, třídil jsem si myšlenky. Celý život jsem byl hráč a všechno bylo nalinkované, doslova každý den. Najednou jsem z toho kolotoče vypadl a potřeboval jsem zjistit, co vlastně chci. Dostal jsem několik pracovních nabídek i z prostředí mimo hokeje, bavil jsem se s lidmi, které mají mnohem víc životních zkušeností než já. Takže jsem spíš nasával a rozhodoval se. Posléze mě oslovil majitel klubu pan Plachý, jestli bych měl o tuhle funkci zájem.

Takže jste se rozhodl zůstat věrný hokeji?

Myslím, že jsem to měl v hlavě po celou dobu, ačkoliv vyloženě fixovaný jsem na tu myšlenku nebyl. Právě v rámci toho posledního rozhovoru jsem vám říkal, že si myslím, že hokej je něco, čemu doopravdy rozumím, a v čem snad mám co nabídnout. Tak snad to tak bude.

Nemáte v plánu zkusit manažerskou funkci zkombinovat i s prací hokejového trenéra? Samozřejmě teď myslím ty vámi zmiňované děti.

U dětí v Poděbradech bych rád pokračoval, docela jsem se v tom našel a baví mě to, ale pravdou je, že to teď bude muset jít trochu stranou. Je mi jasné, že mě na té manažerské pozici čeká spousta práce a učení se a já se teď chci plně věnovat především tomuhle. Ale pokud bude čas a půjde to, rád bych to kombinoval.

Pojďme k tomu hlavnímu, tedy vašemu nástupu do pozice sportovního ředitele Bruslařů. Jak k tomu došlo a jak dlouho jste nad tím rozvažoval?

Co tomu předcházelo, mi nepřísluší komentovat, nebyl jsem u toho. Bylo mi řečeno, že majitel a oba kluci se nedohodli na dalším pokračování, a proto jsem dostal nabídku já. Rozhodování to bylo z mé strany poměrně rychlé, rozsekl jsem to během víkendu.

„Změna vztahu k hráčům? Budu se s tím muset popasovat“

Jaké jsou myšlenky a pocity člověka, který v téhle oblasti vlastně nemá žádné zkušenosti?

Napadá mě slovo „hektické“? (úsměv) Včerejšek byl určitě hodně hektický (den, kdy klub informoval hráče a veřejnost o této změně, pozn. red.), udála se spousta věcí. A pocity? Těším se. Mám z toho zdravý respekt. Vím, že se toho budu muset hodně naučit. Na druhou stranu v klubu je skvělá parta lidí, kteří v tom fungují už dlouho, a byl jsem ujištěn, že mi s tím pomůžou. Takže pevně věřím, že na běžném chodu to nebude nijak znát.

Jak těžké pro vás bude přetransformovat svůj vztah k hráčům? Ještě před pár měsíci jste byl jeden z nich, většinu z nich dobře znáte. A teď najednou budete stát na druhé straně.

Tohle je otázka, respektive myšlenka, se kterou teď asi budu hodně konfrontován. Počítám s tím a budu se s tím muset popasovat. Přiznávám, že to nebude asi úplně jednoduché, ale zvládnu to. Vím, že teď budu tak trochu na druhém břehu, a že ten přístup budu muset změnit.

Co vám říkali samotní hráči?

Přiznávám, že zatím ještě nic. Doteď to byl takový šupec, že jsem ještě s hráči v rámci trochu klidnějšího rozhovoru do styku nepřišel. Ale samozřejmě počítám s tím, že nějaké to popíchnutí přijde. (úsměv)

Sledoval jste Bruslaře i po konci své kariéry? A co říkáte na to, že jim to teď tak trochu skřípalo?

Zápasy jsem sledoval, i když třeba ne úplně každý, takže přehled jsem si, myslím, udržel. Herní projev není vůbec špatný, dost si myslím, že to nabouralo i zranění klíčových hráčů, kteří by se po reprezentační přestávce měli vrátit. Ten tým má sílu, kluci přede mnou ho postavili dost dobře, věřím, že tyhle problémy brzy pominou.

„První úkoly? Nová agenda a komunikace s trenéry“

Když po vás Honza Stránský přebíral kapitánské žezlo, říkal, že má v plánu hodně čerpat z vašich myšlenek a postupů. Co říkáte na svého nástupce?

Zhostil se toho dobře. I při pohledu zvenku vidím, že ten tým šlape, že komunikuje. Opravdu působí jako kolektiv. Navíc bych řekl, že to pomohlo i jemu samotnému. Působí na mě dobře a je to vidět i na jeho bodovém přísunu.

Co vás teď aktuálně bude čekat?

Jak už jsem říkal, seznamování se se vší tou agendou a samozřejmě komunikace s trenéry. Jednak řešení aktuální situace, co je a co není potřeba, a jednak věci s výhledem na příští sezonu.

Závěrem vás připravím na otázku, kterou budete ve své funkci slýchat asi nejčastěji – chystají se nějaké hráčské změny v týmu?

Na její zodpovězení budu ještě pár dní potřebovat. (úsměv) První schůzku s trenéry už jsem měl, ale byla spíš organizační. Určitě o tom ale budeme mluvit.