Boleslav je výzva, půjdu do toho s nadšením a po hlavě, hlásí Jan Štibingr
Honzo, hrála ve vašem rozhodování o přesunu do Mladé Boleslavi roli i osoba Martina Ševce? Pokud ano, tak jak velkou?
Určitě ano, hlavně i z důvodu, že se dobře zná s lidmi z Liberce, bavil se tam s nimi o mně a měl z toho nějaký report. I z toho důvodu jsme si spolu navzájem vyhověli a já tu nabídku odsud odsouhlasil. Když jsem viděl ten zájem o to, abych tady hrál další sezonu, moc jsem si toho vážil. Budu se snažit, abych tu důvěru co nejlépe vrátil a splatil zpátky.
Věříte v to, že dostanete na ledě víc prostoru než tomu bylo v té poslední sezoně?
Je to možné. Nejvíc mě mrzelo, že jsem nejméně prostoru dostával před a během play off. Tuhle část sezony chce hrát každý hráč, proto ten sport hrajeme. Sezona může vypadat a vyvíjet se jakkoliv, ale potom přijdou vyřazovací souboje a to je na hokeji to nejkrásnější. Tam chce potom každý hrát co možná nejdéle.
Ze strany fanoušků je mezi Boleslaví a Libercem velká rivalita. Jak jste to vnímal jako hráč Liberce?
Jo, to musím říct, že vnímal. Za sebe si myslím, že je to snad možná i větší rivalita mezi fanoušky než mezi hráči. Ti fanoušci to hodně prožívají, tak doufám, že mě fanoušci z Liberce neodsoudí. Nemůžu tam na to říct špatného slova, mám tam hodně vzpomínek i známých. Teď jsem ale v novém městě a doufám, že tomu tak bude i tady.
Jak jste vnímal Boleslav jako protivníka?
Vždycky se proti nim špatně hrálo, je to rychlé mužstvo s velkým nasazením. Pamatuju si, že vždycky, když jsme sem přijeli, tak na nás vlétli a my se jen snažili přečkat první třetinu. Až pak jsme si mohli myslet, že třeba něco předvedeme i my. Proti Boleslavi to bylo vždy velmi těžké. Doufám, že to takhle bude pokračovat i nadále.
Je výhodou, že tu nyní kádr prochází obměnou a budete tak všichni na stejné startovní čáře?
Dá se to tak říct. Každý už ale přibližně zná tu svoji roli a při příchodu má nějaké své cíle nebo motivaci. Věřím tomu, že tým bude mít sílu a budeme úspěšní.
S jakým cílem do toho jdete vy?
Já chci ukázat co ve mně je, chci dostat více prostoru a chci, abych byl s týmem úspěšný.
Je někdo, koho ze současného kádru znáte?
Tomáše Šmerhu a Adama Jánošíka, se kterým jsem se nedávno potkal v Praze. Pozdravili jsme se, protože se známe z ledu, takže už o sobě nějakým stylem víme. S Tomášem jsem zase dlouhá léta hrál na Slavii, takže tam je to ještě silnější. To je zatím asi všechno.
Poslední sezona nebyla úplně úspěšná, takže tu bude větší tlak na výsledky. Cítíte to už nějakým způsobem?
Jsem si toho vědom. Tlak je na vedení i na nás, všichni se chceme ukázat. Já to beru jako obrovskou výzvu, do které půjdu s nadšením a po hlavě.
Sezona Liberce a Boleslavi skončila plus mínus stejně, tak jak trávíte ten volný čas po jejím konci?
Moje rodina bydlí v Praze, takže vždycky po sezoně jedu k nim. Když to tak řeknu, tak se k nim napůl přestěhuji. (smích) Přes sezonu se většinou moc nestíháme vídat, takže si to tímhle způsobem vynahradíme. Potom se snažím na nějakou chvíli vypadnout ze země, abych si odpočinul a trošku upustil páru.
foto: Bílí Tygři Liberec
Chodíte i trénovat?
Ano, snažím se udržovat. Upustím třeba od hokeje a snažím si třeba zahrát něco jiného třeba fotbal nebo tenis nebo něco takového, abych to trošku změnil. S kamarády se třeba domluvíme a jdeme si zacvičit.
Chybí vám třeba kabina?
Jsou to zažité věci a zažitý režim, takže když z toho člověk vypadne, tak to časem přijde. Říkáte si pak, že jste osm měsíců něco takhle dělal a pak je to pryč. My jsme samozřejmě s klukama ve spojení i po sezoně, ale můžeme si napsat, vidět se a třeba zajít na kávu. V Liberci jsme měli dobrou partu, určitě to tak bude i tady. Určitě se tedy snažíme vídat se, nemusíme ale nutně chodit na zimák, kde pak budeme celý zbytek roku, takže se spíše sejdeme někde mimo. Tohle nám tu kabinu vynahradí.
Letní příprava týmu už se blíží. Jak se těšíte?
Už se nemůžu dočkat.
V minulosti jste si vyzkoušel i parahokej, můžete s odstupem říct, jaké to bylo?
Bylo to úplně něco jiného. Byl jsem opravdu velmi překvapený, jak je ten sport náročný a těžký. Po několika minutách jsem byl zavařený a měl toho dost. Jen udržení rovnováhy na tom ledě byla vážně fuška, takže smekám před klukama, jak tenhle sportu zvládají.
Děkujeme za rozhovor.
