Extraliga? Splněný sen, vzpomíná junior Matěj Gardoň. Na zápas juniorů o bronz spěchal ze Slovenska

Matěji, vraťme se na úplný začátek tvého působení v Mladé Boleslavi. Do Bruslařského klubu si poprvé přišel v roce 2018 a nastupoval jsi tu za dorost. Pamatuješ si na to ještě?

Pamatuju si to hodně dobře. Pro mě to vlastně tenkrát byla klíčová sezona, která mě nakopla a nastartovala mi další kariéru. Na Kladně jsem před odchodem moc nehrál, ale tady jsem dostal šanci a myslím, že se mi tu hodně dařilo. Byl to takový odrazový můstek k tomu, abych nadále pokračoval s hokejem.

Po necelých dvou sezonách jsi ve svých šestnácti letech odešel do Švédska. Jaká to pro tebe byla zkušenost?

Určitě to pro mě byl posun směrem nahoru, byl to úplně jiný hokej i jiný svět. Ve Švédsku se více bruslilo, což mě nejen v tomhle aspektu určitě pomohlo a dalo mi to hodně do další kariéry. Byla to dobrá zkušenost.

Často se omílá, že se tam trénuje jinak a lépe. Jak jsi to viděl ty?

Nemyslím si nebo bych to tak alespoň neřekl. Spíše bych řekl, že ty kluci jsou třeba trošku jiní. Vědí, čeho chtějí dosáhnout, mají to pořád v hlavě a dělají pro to úplné maximum. Třeba v tomhle jsem trochu rozdíl viděl, jinak je to podobné.

Do Boleslavi ses vrátil před letošním ročníkem. Bylo ve hře i něco jiného?

Byly tam i jiné varianty, dokonce i nějaká cizina, ale mě to táhlo zpátky sem a dohodl se tady. Ještě z dorostu jsem znal hodně kluků, takže jsem byl rád, že jsem byl zpět. Zpětně si můžu říct, že to bylo jedině dobře.

foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Z týmového pohledu sis opravdu vybral dobře, protože se vám letošní sezona vydařila, jak sis první rok po návratu užil?

Je to tak, hráli jsme dobrý hokej a dařilo se nám. Dobře jsme také dodržovali to, co po nás trenéři chtěli a vycházelo nám to. Samozřejmě to nebylo celé růžové, byly tam i nějaké ty temné momenty, ale to k tomu patří. Obecně nám to ale šlapalo.

Když se podíváme přímo na tebe, tak jsi měl pomalejší rozjezd, ale hlavně v závěru základní části jsi bodoval snad v každém zápase...

Ano, je pravda, že to ze začátku nebylo úplně nejlepší a nešlo mi to. Týmu se ale dařilo, což bylo v té chvíli to hlavní. Někde na začátku druhé poloviny sezony se to ale zlomilo, začal jsem si díky tomu víc věřit a padalo mi to tam. Pořád to ale nebylo to, co bych si sám od sebe představoval, určitě mám na čem pracovat.

Možná i díky tomu jsi dostal šanci v A týmu, se kterým jsi odjel na poslední zápas základní části do Třince. Jaký to byl pocit?

Určitě splněný sen. Odmalička jsem si přál, abych si někdy zahrál extraligu a to se mi povedlo. Byl to vážně neskutečný pocit, zahrát si tam před téměř vyprodanou halou a ještě být na ledě u vstřeleného gólu. Ten nám navíc pomohl k tomu, abychom Třinec porazili. Musím ještě jednou poděkovat trenérům, že na mě ukázali a dali mi tu šanci, nezapomenu na to.

Určitě si ještě teď vybavuješ každé střídání...

To úplně ne, ale pamatuju si toho dost. (směje se) Budu na to ještě hodně dlouho vzpomínat. Třeba se mi ještě podaří přidat další zápasy, abych těch vzpomínek měl o něco víc.

Nastoupil si ve formaci s Kellym Klímou a Marisem Bičevskisem. Jak se s nimi hrálo a ptal ses jich na něco?

Bylo to v pohodě, oni dva tam dodali ty zkušenosti. Ptát jsem se ani nemusel. Oba dva mi říkali, abych si věřil a nebál se hrát. Pomohli mi a já se přes ten první zápas úspěšně dostal.

Potom tě čekal návrat do juniorky a úspěšné čtvrtfinále s Plzní. Zastavil bych se až u toho semifinále se Spartou, kterou se nepovedlo porazit. Dokázal bys s odstupem času říct, co tomu třeba chybělo?

Myslím, že se to celé lámalo ve třetím zápase na Spartě. Tam jsme nakonec dostali dardu, myslím snad 1:6. Ještě se nám doma a podařilo odvrátit konec, ale na víc už to nestačilo.

Sparta měla přeci jen plno hráčů dorazového ročníku, zatímco vy jste měli mladý tým. Myslíš si, že to rozhodly právě zkušenosti?

Určitě to nějakou roli sehrálo, ale na to se nechceme vymlouvat. Nemyslím si, že by ten náš tým byl úplně nezkušený. Rozhodně tu máme na svůj věk šikovné a dobré kluky, kteří si to dokázali odehrát a moc nám nechybělo. Možná trocha toho štěstíčka.

foto: Peter Jesenský, SZĽH

Ještě před dvojzápasem o bronz jsi odjel s dvacítkou do Popradu na turnaj pěti zemí a přišel jsi tak o první zápas s Jihlavou. Navíc se vám výsledkově vůbec nepovedlo, něco si z toho ale určitě vezmeš...

Je to tak, ty zápasy se celému týmu příliš nevydařily. Alespoň mám nějakou zkušenost, navíc tam kromě zápasů byl také kemp. Právě tam se můžeš dobře ukázat a třeba si vybojovat i dobrou pozici směrem k mistrovství, takže určitě důležité tam nechat všechno. Kluky jsem samozřejmě sledoval a věděl jsem, jaký výsledek si do odvety vezou a byl jsem za to moc rád.

Ze Slovenska jsi ale spěchal zpátky a do odvety už jsi nastoupil, je to tak?

Ano, stihl jsem se nakonec vrátit a poslední zápas jsem tak mohl odehrát. Jsem rád, že jsem mohl dopomoci k tomu, abychom tu placku urvali a mohli sezonu zakončit alespoň takhle, že nám to nakonec cinklo.

Teď už máš za sebou volno a v současné době nastupuješ do přípravy s áčkem. Jaký je tvůj výhled na další týdny?

To se všechno uvidí. Budu tady makat a snažit se, abych se ukázal v dobrém světle. Bude záležet, jak to uvidí trenéři. Je tady hodně kluků, kteří se chtějí ukázat, takže ukáže až čas. Určitě se ale budu snažit.

Tak či tak, jsi ročník 2004 a to znamená, že v této sezoně můžeš naposledy naskakovat v juniorské extralize. Určitě jsi sledoval ty změny, kterými soutěž prošla. Jak je vnímáš?

Nevím, jestli to ze své pozice můžu hodnotit, ale mně se to moc nelíbí. Řekl bych, že spoustu kluků na to má stejný názor. Je to škoda, protože se mi to líbilo tak, jak to bylo v té loňské sezoně.

Děkujeme za rozhovor.