David Bernad je mistrem republiky v inline hokeji. V rámci oslav se ve výstroji fotil na koni
Davide, gratuluji k zisku titulu mistra extraligy inline hokeje. Jaká byla ta cesta, která nakonec vedla až na vrchol?
Děkuji moc. Letos to pro mě byla asi nejtěžší inline sezona a titul ze všech. Od začátku se to nevyvíjelo zrovna růžově. Horko těžko jsme se scházeli na tréninky a i na zápasy to bylo bídné. Nakonec jsme to ale celé zvládli a poskládali vítězný mančaft.
„Ze všech“? Kolik těch titulů už vlastně máte?
Jestli dobře počítám, tak pět z extraligy a stejný je i počet titulů mistra světa v organizaci FIRS.
Když se Čechům v inline podaří něco vyhrát, je u toho jméno Bernad – ať už vaše nebo vašeho bratra Jakuba. Dá se říct, že oba patříte ke špičce? A jaké to vlastně je hrát s bratrem?
On k té špičce určitě patří a já? To bych nechal na posouzení ostatních. Nicméně doufám, že dělá vše pro to, abych mezi ty nejlepší patřil. A hrát s bráchou? Je to paráda, chemie funguje. Říkám to často – na něco pomyslím, jakože třeba kam ten puk poslat, a on už tam je. (smích) A taky musím přiznat, že patřím k těm trochu výbušnějším, takže když má brácha nějaký problém a jsem poblíž, vyjede mi tepovka za něj.
Do přípravy A týmu BK Mladá Boleslav se letos zapojil i Vojtěch Malínek, proti kterému jste právě v inlinu také nějaký ten zápas odehrál. Jaké to bylo? (S Vojtěchem Malínkem připravujeme též individuální rozhovor, pozn. red.)
Malda je výborný inlinista, hraje to s přehledem. Zejména když hraje ještě za svou kategorii juniorů, tak je to vážně profík. Je to takový dispečer, je zodpovědný, což se mi hodně líbí. Věřím, že to dotáhne daleko – jak v inlinu, tak v ledním hokeji.
Co vlastně letní příprava a inline hokej? Jde to dohromady? A co na to říkají boleslavští trenéři?
Pro mě představuje léto inline. Letní příprava není moc záživná, takže to dělám i proto, aby mě to celé víc bavilo. (úsměv) Ještě jsem se nesetkal s hokejovým trenérem, který by to vyloženě podporoval, až teprve letos. Jsem moc rád, že mi to náš trenérský štáb, včetně kondičního trenéra, umožnil.
Možná trochu zákeřná otázka, ale jak se vlastně slaví takový titul?
(smích) První den nic velkého nebylo, měli jsme po náročném víkendu a každý se rozjel domů, mnohdy na druhý konec republiky. Pak jsme se ale s kluky sešli na večeři v Praze a zhodnotili sezonu. Putovní pohár jsem jako kapitán zabavil první a po sázce s kamarádkou jsem ve výstroji včetně bruslí a s pohárem vylezl na koně. Takže takové byly moje oslavy.
Suché a inline období je tedy za vámi. Čeká vás konečně taky nějaké volno?
Před pár dny jsem se vrátil ze sjezdu Vltavy s partou přátel a samozřejmě pohárem. Jinak léto u mě bude klasika ve stylu „zlaté písky a malta“, čeká mě rekonstrukce baráku na jihu Čech. Taky se těším na čas strávený s rodinou a blízkými, na což v sezoně není tolik času.
A co příští hokejová sezona, která se kvapem blíží?
Mám jediné přání – aby byla z pohledu týmu i mého osobního podstatně lepší než ta loňská. Pevně věřím, že na to budeme mít.
