Adam Kurka: Z prvního gólu v juniorce jsem měl obrovskou radost. Spolupráci v dorostu si pochvaluje

Adame, jednoduchá otázka na rozehřátí. Jak si zatím letošní sezonu užíváš?

Užívám si ji hodně. Myslím si, že tým nám skvěle funguje a všechny nás to baví. Doufám, že to tak bude pokračovat i nadále a letos se dostaneme daleko.

A že tě to baví, jde vidět. V dorostu bilance více jak jednoho vstřeleného gólu na zápas. Byl jsi vždycky takovým snajprem?

Už dříve se to na mně trochu projevovalo, ale ten největší boom přišel až teď poslední dobou. (úsměv) Samozřejmě to ale není jen moje zásluha, protože je tu celý tým, kterému to funguje.

Většina těch gólů jsou krásně mířené střely. Pracoval jsi na tom třeba přes léto?

Trénovat a zdokonalovat svou střelu mě baví a snažil jsem se na tom zapracovat. Baví mě ale trénovat i jiné věci, to je také důležité.

Zmiňoval jsi týmovost. Jak se ti hraje s Vojtěchem Beranem a Petrem Hanyšem?

Je to výborná spolupráce. Myslím, že se všichni tři dobře doplňujeme a od začátku nám to spolu jde.

Když už jsme u Petra Hanyše, sledoval si ho na olympiádě mládeže?

Ano, sledoval jsem, že se jim tam dařilo. Ten tým jim dobře fungoval a Hany k tomu také pomohl. Kromě medaile získal i hodně zkušeností a pro náš hokej je to další úspěch.

Jde to ale i celému týmu, k němuž po loňské sezoně přibylo dost hráčů z vítězné devítky. Jak se na tempo v dorostu adaptovali?

Ze začátku jsem to tolik nečekal, ale hlavně v poslední době se začali hodně prosazovat. Myslím si, že jim to jde moc dobře a z jejich strany je to super. Je to jen dobře pro nás všechny, protože ten tým je silný a měl by být silný také příští rok.

Postup do play off už je zajištěný. Na co se teď v nadstavbě soustředíte?

Určitě chceme uhrát první čtyřku, abychom mohli letos vynechat předkolo. Jinak se ale snažíme dál makat na obraně a celkově se snažíme hrát dobře, abychom se na to naladili.

Patříš mezi ty hráče, kteří vloni zažili bramborový konec v sérii o bronz. Budeš mít třeba letos větší chuť to dotáhnout ještě dál?

Moc bych si přál, abychom se dostali dál než minulý rok. Ty zkušenosti z toho budou důležité a pár dalších hráčů, kteří to také zažili, tam s námi ještě jsou. Snad se nám to podaří zlomit.

Pár soupeřů už znáte a ostatní postupně poznáváte. Kam se podle tebe máte šanci dostat?

Můžeme bojovat třeba i o další medaili. Šance na finále určitě taky existuje. Stát se může všechno, musíme tomu jít naproti.

Zpátky k tobě, minulý týden jsi i díky marodce v juniorce dostal šanci o patro výš. Jaká to byla zkušenost?

Určitě výborná do budoucna, něco takového se vždycky hodí. Já osobně rád hraji i proti starším hráčům, protože je to pak ještě větší výzva. Užil jsem si to.

Už to můžeš porovnat, v čem jsou ty dvě soutěže nejvíce odlišné? Je to v rychlosti?

V juniorce jsou ti hráči o poznání zkušenější a hlavně jsou vyspělejší fyzicky, což jim oproti nám dává výhodu. Řekl bych, že rychlostně to třeba bude vyrovnané, ale v té fyzické stránce tam bude největší rozdíl.

Jak ses v těch zápasech juniorské extraligy cítil? Úplně to nevypadlo, že bys na ostatní ztrácel...

Věřím, že jsem se toho zhostil dobře a na to tempo stačil. I té fyzické hře jsem se snažil dorovnat a nějakým stylem si s tím poradil.

Při slezském tripu jsi dostal příležitost dokonce v první lajně mezi Kristersem Zvagulisem a Vojtou Hradcem. Jak se ti hrálo s nimi?

Bylo to skvělé. Oba mi hodně pomohli, dávali mi rady a dost se mnou komunikovali. Přeci jen jsem mezi nimi byl ten nejmladší. Hrálo se mi s nimi vážně dobře, takže jsem za tu šanci moc rád.

A dařilo se ti. Ve Vítkovicích první bod za přihrávku a v Třinci dokonce první gól. Jak ta situace vypadala?

Ten gól padl přímo po vhazování. Hrady ho vyhrál za sebe, já jsem stál na vrcholku levého kruhu a už jsem to tam jen poslal. Pak už jsme se jen s Hradym a ostatními radovali.

Jaké byly prvotní pocity?

Byly super, měl jsem vážně velkou radost. Také Hrady a Kris (Kristers Zvagulis, pozn. red.) měli radost, bylo to na nich vidět. Oba mi k tomu vážně moc pomohli.

Puk máš, to jsem viděl. Kdo ti ho přivezl?

Je to tak. (úsměv) Puk mi pak přivezl obránce Tomáš Moravec.

A Vojta Malínek se postaral o to, aby se o tom svět dozvěděl...(Vyfotil fotku a poskytl nám ji, pozn. red.)

Přesně tak to bylo. (smích)

Ukázalo ti to, že když budeš takhle makat, tak můžeš dostat šanci i v juniorce?

Určitě mi to moc pomohlo. Je to pro mě motivace, abych pracoval i nadále a dostal třeba zase někdy šanci. Jsem rád, že se mi to povedlo a viděl jsem, jak to tam všechno funguje.

Děkujeme za rozhovor.