BK MLADÁ BOLESLAV

Druhá sezona v Boleslavi a druhé zlato. Je to neskutečné, září Marek Sklenička

22. 4. 2024
Autor: Lukáš Chuchválek
M l. B o l. – Vynikající výkony v sezoně a zejména v play off Extraligy dorostu předváděl patnáctiletý brankář Marek Sklenička, jenž bude v soutěži pokračovat i v následujícím ročníku. V rozhovoru s tímto talentovaným mladíkem, který se uskutečnil po skončení velkolepé děkovačky na ledě i v kabině, vyjádřil v euforii radost ze zisku dorosteneckého mistrovského titulu. Skromně svou nulu z rozhodujícího klání připsal výkonu celého týmu a pochvaloval si spolupráci s ostatními hráči i s druhým brankářem Františkem Kovářem. To vše a odpovědi na další otázky, například kdy se rozhodl stát se brankářem či kdo je jeho vzor, se dovíte dále v tomto článku.

Marku, zvítězili jste, vyhráli jste mistrovský titul a vy konkrétně ve velkém stylu s vychytanou nulou. Jak se vám tento úspěch hodnotí?

Ano, jsou to neskutečné emoce vyhrát po takové sezoně. Před ní by nikdo neřekl, že to takhle zvládneme urvat až ke zlatu. A ta nula je, myslím si, zásluhou celého týmu a takovou třešničkou na dortu celé sezony.

Šesté finálové utkání bylo velmi těžké, to jsme všichni viděli. Byla hodně znát nervozita na ledě?

Nervozitu jsme spíš chtěli dát na stranu Pardubic, protože to oni mohli mít jako svůj poslední zápas. Měli ten nůž na krku, my jsme měli mečbol, takže nervozita u nás nebyla, ale stejně to bylo náročné jak fyzicky, tak psychicky. Přece jen to byl několikátý zápas v tomhle play off a jsou to výborné, kvalitní zápasy, takže super celý.

Super výkon podal kromě vás i váš protějšek. Jaký byl Matěj Tuláček?

Tuly je výborný gólman, po technické stránce je neskutečný. V celém play-off tady ukazoval skvělými výkony, že na to má. Já mu jenom gratuluji k jeho výkonům a myslím si, že bylo super si v sérii proti němu takhle zachytat.

Nyní se podíváme na sérii celkově. Jak moc těžká podle vás byla?

Těžká byla určitě. Bylo to pro nás... (zamyslí se) a pro některé kluky takové první takové play off. Ale myslím si, že jsme se semkli jako tým a byl to neskutečný pocit to vyhrát. S kluky to bylo neskutečné od prvního dne, ta atmosféra. Byli moc fajn a chci jim poděkovat.

Z prvních venkovních zápasů finále jste se vraceli se stavem 1:1, první se prohrál, druhý vyhrál. Co jste si říkali po každém z těchto zápasů?

První dva zápasy u nich byly velmi vyrovnané. Nebylo tam nic takového, jako že by byl nějaký favorit. Prostě vyrovnaná utkání . Ale my jsme měli celé ty zápasy převahu s šancemi, jenom chybělo to proměnit. Vracet se za stavu 1:1 bylo super a tady před diváky a fanoušky to bylo neskutečné. Chtěli jsme doma ukázat, že jsme schopni vyhrát. Pak se nám bohužel nepovedlo urvat v Pardubicích ten pátý zápas, ale o to lepší je vyhrát pak na domácí půdě.

V sérii byla patrná hlavně ve třetím a čtvrtém utkání tvrdost hry od protivníka a z toho pramenící bitky a šarvátky. Přišel i disciplinární trest. Popsal byste, jak jste se s tím vyrovnávali?

Ano, Imrich Maxin chyběl v pátém zápase citelně. Byly to vyhrocené zápasy... (následoval hlučný vpád přibližně deseti Markových spoluhráčů na místo poblíž garáže pro rolbu, kde se uskutečnil rozhovor, a přišla vodní sprcha spolu se sprškou z otevřené láhve šampaňského, pozn. red.)

Jó, děkujeme, hoši! Omlouvám se vám, asi jsem vás vzal na rozhovor předčasně...

Ne, v pohodě. (úsměv) Vrátím se k otázce. Íma (Imrich Maxin, pozn. red.) je tvrdý kluk a chyběl nám dost, ale snažili jsme se na to nemyslet. Chtěli jsme to i bez něj urvat. On hraje výbornou fyzickou hru, takže je výrazný na ledě, udělá si respekt u protihráčů. A to i ukázal i v tomhle posledním zápase, že jeho fyzická hra je super. Jsem rád, že jsme nakonec mohli v sérii zvítězit i s ním na ledě.

Na ledě ale byli v šestém zápase vidět všichni stejnou měrou. Fungovalo to tak, jak mělo, a to byl možná ten rozdíl mezi vámi a soupeřem. Souhlasíte?

Ano, určitě.

S kolegou Františkem Kovářem jste nastupoval k utkáním tak nějak stejně. Vychytal jste tři nuly v základní části a nadstavbě a nyní jste zařídil jedinou svou nulu v play off. Ohlédnete se za celou vaší sezonou?

V celém play off to pro mě skoro každý zápas končilo se dvěma góly od soupeře. Takže bylo super, že jsem měl vždycky jen ty dva inkasované, když jsme vyhráli. Kdybych ale měl zhodnotit celou sezonu, tak bych chtěl poděkovat tady Ferimu (Františkovi Kovářovi, pozn. red.). Byl se mnou, je to moc fajn kluk a po celou sezonu jsme se spolu dost nasmáli. Teď v play off měl výborné první dva čtvrtfinálové domácí zápasy, ale bohužel mu to úplně nevyšlo ve třetím utkání na Slavii, tak jsem dostal šanci já. Jsem rád, že jsme spolu vycházeli a bylo všechno v pohodě.

Po zbytek sezony jste ho už ale vůbec nepustil do brány, že?

Snažil jsem se své výkony držet a hlavně pomoct klukům, abychom tady mohli zvednout nad hlavu to zlato.

Mám pocit, že váš parťák pro změnu kraloval v základní části, takže jste si to rozdělili nějak fifty-fifty?

Určitě, celá sezona s ním byla vyrovnaná jedna ku jedné. Myslím si, že jsme to všechno zvládli v pohodě, i když ze začátku sezony bylo všechno super a pak jsme měli takové temnější chvilky. Ale teď vše vyvrcholilo a slavíme tady, což je neskutečný pocit.

Budete příští sezonu nastupovat opět v dorostu, nebo vás čeká přesun do juniorky?

Ne, ne. Já jsem teprve prvoročák, takže můžu příští rok ještě chytat za dorost.

Do juniorů jste i přesto nakoukl a odchytal za ně tři utkání, v nichž jste vychytal bod. Užil jste si je?

Ano, bylo to neskutečné si v mém věku udělat takovou zkušenost mezi tak velkými kluky. Byly to pokaždé výborné a kvalitní zápasy a hoši mi pomohli. Děkuji, že jsem dostal v Boleslavi šanci si za juniorku zachytat.

Když mluvíme o zkušenostech, máte nějaký svůj vzor?

Ano, určitě. Jednoznačně je to Roman Will, shodou okolností chytající zrovna v Pardubicích. Už od mala je to velký kamarád, který mi pomáhá po všech stránkách psychicky i technicky, takže mu chci také poděkovat.

A co Jan Růžička u nás?

To je také výborný gólman, neskutečný dříč a spolu jsme tady v Boleslavi trénovali. Je to moc fajn kluk.

Máte nějaký výhled do budoucna, například prosadit se v některé profesionální soutěži?

Určitě, ale teď se chci rozvíjet hlavně tady v Boleslavi. Tady mi dávají šanci a uvidíme, kam mě v budoucnu moje cesta zavede dál. Nyní se soustředím hlavně na své výkony.

Vzpomínám si, když jsem před lety podobně jako nyní vás zpovídal Jana Růžičku. Tehdy mi řekl, že by chtěl zažít premiéru za A tým v šestnácti letech, a jemu se přání vyplnilo (v sezoně 2013/2014, pozn. red.).

To si asi každý kluk v takto mladém věku chce zachytat za áčko. Je to sen každého gólmana.

Představil byste se čtenářům? Jak jste s hokejem začínal a kdy jste se rozhodl, že budete brankář?

Jsem z Litvínova a tady v Boleslavi působím teprve druhou sezonu. K hokeji mě přivedl táta. Byl dlouholetým hráčem Litvínova, vyhrál tam i titul mistra. Teď se s ním předháním, kdo bude mít víc medailí.

Mohu hádat, že vaším otcem je Zbyněk Sklenička, zde známý jako "pan elektronka"?

Ano, je to tak. (smích) Teď se mi vybavuje to legendární video z Boleslavi, kdy se porval s celou střídačkou. (úsměv)

Takže jsem začal s hokejem tam v Litvínově. Hrál jsem celkem dlouho v útoku a pak v momentě, když... (následoval druhý hlučný vpád Markových spoluhráčů s další vodní sprchou ze sudu s ledem pro radost z triumfu, ale tentokrát byl směrován hlavně na Františka Kováře, pozn. red.) a v tu dobu tam táta hrál mistrovskou sezonu. Chytal tam Pavel Francouz, což byl výborný gólman. Mě to pak strašně lákalo jít do brány, ale většina lidí mě tam nechtěla pustit, protože jsem byl výborný v útoku. Hrál jsem totiž v o dva roky vyšší kategorii, ale prostě jsem si stál za tím, že chci do brány. A teď toho vůbec nelituji.

Říká se, že nejlepší brankáři musí být nejlepší hokejisté. Platí to?

Platí to určitě. Jestli chcete být výborný gólman, musíte neskutečně bruslit, musíte mít výbornou techniku bruslení. To je základ všeho. Velmi důležitý aspekt u gólmana je hrát hokejkou, pomáhat dostatečně tomu týmu a zrychlit tím hlavně hru.

Vrátím se k vašim hokejovým začátkům. Co k nim ještě dodáte?

Když jsem se stal gólmanem, chytal jsem ještě pár sezon v Litvínově a minulý rok jsem dostal příležitost, protože mě chtěli sem do Boleslavi, a vůbec tohoto rozhodnutí nelituji. Změnilo mě to jak po životní stránce, protože tu žiji sám, tak hlavně po hokejové. Chtěl bych hlavně poděkovat tady Filipovi Šindelářovi (stál nedaleko, pozn. red.) a panu Mensatorovi, kteří mě celou sezonu, co jsem tady, zlepšovali výbornými tréninky a starali se o mě. Strašně moc jim děkuji. Jsem rád, že mám po druhé sezoně v Boleslavi už druhé zlato.

To první bylo v devítce vloni, že? Jak na to vzpomínáte?

Byl to neskutečný pocit. Byla to první sezona tady s klukama. Já jsem si se všemi sednul, se všemi jsem si rozuměl. Úplně úžasný, užíval jsem si to. Kluci byli výborní, byli jsme kvalitní tým a dokázali jsme to v Liberci urvat a získat také zlato. Super všechno.

Děkujeme za rozhovor.