BK MLADÁ BOLESLAV

Naše práce se zúročila, říká manažer mládeže Petr Haken. Pokračovat musíme s pokorou

10. 5. 2024
Autor: Tomáš Taybner
M l. B o l. – Stejně jako v posledních sezonách vám krátce po konci mládežnické sezony přinášíme její zhodnocení z pohledu šéftrenéra Petra Hakena. Šestačtyřicetiletý trenér mohl znovu chválit své kolegy za odvedenou práci a pozitivní slova mířila také k mladým Bruslařům. Naděje mladoboleslavského hokeje totiž ve svém vývoji za poslední rok učinily další kroky směrem vpřed, nejstarší týmy akademie v celorepublikových soutěžích i letos patřily k těm nejlepším. Petr Haken ve svém hodnocení nezapomněl ani na důležitost spolupráce s místními školami, zpětně se ohlédl za formáty jednotlivých mládežnických soutěží a mimo jiné poodkryl složení realizačních týmů u mladoboleslavské mládeže pro sezonu 2024/2025. To všechno i mnohé další vám přinášíme v obsáhlém rozhovoru.

Jak hodnotíte uplynulou mládežnickou sezonu?

Myslím si, že je třeba zmínit všechny sezony od covidu, neboť od té doby se nám výsledkově dařilo. Jsem rád, že kromě povedených výsledků vidíme i progres u jednotlivých hráčů. Co se výsledků týče, každou sezonu jsme zakončili alespoň s jednou medailí. Důležitější ale je, že jsme stále konkurenceschopní a dokážeme držet krok. Vloni měla devítka zlatou medaili a stala se mistrem republiky, junioři měli bronz a určitě nesmím zapomenout ani na čtvrté místo dorostenců. Letošní sezonu nám junioři skončili pátí, devítka byla v semifinále a mistry republiky se stali naši dorostenci. Z hlediska výsledků je vidět, že se tady dobře pracuje. Jsem rád, že můžu pochválit všechny trenéry, kteří v těchto kategoriích s mladými hráči kvalitně pracují.

Už jste to nakousl, tak vás budu citovat: "Nejde o medaile, ale o to, abychom s mládeží pracovali dobře a ti kluci tady chtěli být." To jste řekl v loňském rozhovoru po sezoně, myslíte si, že se vám to daří?

Odliv hráčů před začátkem sezony nebyl tak velký, mluvím teď především o těch nejstarších kategoriích, které mohly hrát o medaile. Nepočítám do toho starší kluky, kteří třeba odešli do kanadské juniorky nebo na sever do Švédska. Myslím si, že kanadská juniorka je pro ně dobrou volbou, naopak se Skandinávií za mě máme u nás srovnatelné podmínky. Nejlepší Švédové a Finové chodí na univerzity v zámoří a my jim kvalitu doplňujeme od nás. Kluci ale chtěli udělat další krok a je v pořádku, že se takhle rozhodli. Nám nezbývá nic jiného, než to respektovat a věřit, že jim to pomůže do jejich další kariéry. Jde mi ale primárně o mladší kategorie a tam se nám kromě jednoho hráče podařilo udržet všechny. Bude to i tím, že se jim tu líbí a mají to tady rádi, jsou spokojeni s přípravou, trenéry i spoluhráči a obecně s celým kolektivem. Ty poslední tři roky se nám začíná zúročovat práce, kterou tady všichni odvádíme. Hrozně moc si vážíme jejich rozhodnutí, že tu s námi chtějí zůstávat i nadále.

Mladíci do extraligy? Hotoví hráči třeba až v devatenácti letech, na ty mladší nemá cenu spěchat

V předchozích v rozhovorech s vámi se často mluvilo o fungující provázanosti s A týmem. Z tohoto pohledu by se letošní sezona dala považovat za veleúspěšnou, že?

Ukazuje se tím koncepční práce. Kluci z nejstaršího ročníku juniorky 2004 už se za ta léta hodně posunuli, dokázali, že jsou schopni hrát extraligu. Je velmi důležité, že tam dostávali prostor a nešli tam jen "zaplácnout díru". To je pro nás jeden z dalších výsledků dobrého směru, který jsme si nastavili. Ukazuje to, že dokážeme vyprodukovat hráče, kteří mohou hrát naši elitní soutěž. Potřebujeme mít hráče hotové třeba až v devatenácti letech, vůbec nemá cenu na ně spěchat. Je jen málo těch, kteří hrají plnohodnotně dospělou soutěž už v šestnácti nebo sedmnácti letech. Teď to samozřejmě bude záležet na nich, budou si muset své místo v dospělé kategorii uhájit. Samozřejmě to pro ně může být o poznání těžší, protože na ně budou kladeny větší nároky. Nicméně jim věřím, že to zvládnou, a budu jim držet palce. Je potřeba zmínit i Gabriela Szturce, který si tady tím prošel a nedávno podepsal smlouvu do NHL s organizací Tampy Bay. Nastartoval se tady u nás a teď za mořem pokračuje dál ve svém vývoji. Je velmi blízko k tomu, aby se přiblížili ke svému velkému cíli.

Zmínil jste ročník 2004, jaké jsou s ním další plány?

Někteří podepsali prodloužení smluv, to v tuhle chvíli není tajemstvím. A jestli se s nimi počítá? Teď v létě mají obrovskou šanci se ukázat a třeba se protlačit i na místa hráčů, kteří v dospělém hokeji dlouhodobě jsou. Pro ně je teď důležité, aby si stanovili jasné cíle a především s velkou chutí pracovali a vybojovali si místo v sestavě, protože nic nedostanou zadarmo.

Když mluvíme o začleňování našich hráčů do dospělých soutěže, pak je třeba vzpomenout také na pražskou Slavii. Jak probíhala tato spolupráce?

Od začátku sezony byli na Slavii Karel Křepelka a Honza Půček, jediní dva kluci z ročníku 2003, které jsme v juniorce využívali jako overage hráče. Chance liga pro ně byla skvělým mezikrokem. Zvládli se tam udržet, měli své role a odehráli spoustu zápasů, což mladí kluci potřebují. Tohle je šance a cesta i pro hráče ročníku 2004, kteří letos z juniorky vyjdou. Uvidíme, jak ta provázanost v rámci klubů bude pokračovat, všechno je zatím v jednání. Každopádně jsme se Slavií spolupracovali i na úrovni mládeže. Pro nás to byla obrovská výhoda, protože jsme před sezonou v juniorce měli hned tři hráče ročníku 2006, kteří se nám nevešli na soupisku. Samozřejmě jsme v nich viděli potenciál, nechtěli jsme se jich zbavovat, a tak bylo potřeba jim najít herní praxi. U všech tří se to právě na Slavii povedlo, všichni se tam postupně zařadili do týmu a měli v něm svoji roli. Věříme, že to teď vše zúročí v týmu mladoboleslavské juniorky.

Konec ve čtvrtfinále? Mrzí nás to, věřil jsem, že budeme silnější

Pojďme teď pokročit k hodnocení jednotlivých kategorií akademie a začněme u juniorky. Ta měla na začátku sezony nějaké výkyvy, přesto vypadala slušně. Nakonec z toho byl trpký konec ve čtvrtfinále…

Juniorka byla složená a připravená dobře, do sestavy jsme oproti loňské sezoně dělali minimum zásahů. Odešli jen ti hráči, o kterých už jsme mluvili – do Švédska zamířili Adam Martin Hlinský a Oskar Lisler, do Kanady pak Vojtěch Vochvest a Patrik Král. Ti se rozhodli zkusit cestu přes zahraničí, takže jsme se museli obejít bez nich. Jejich spoluhráč z ročníku 2005, Vojtěch Hradec, naopak zůstal tady a dokázal se prosadit i do dospělého týmu. Co se samotné sezony týče, základní část jsme začali poměrně dobře, pak ale přišly výsledkové problémy. Ty se nám naštěstí povedlo zastavit a nakonec jsme urvali postup do té lepší nadstavby. Tam se všem ulevilo, protože v opačném případě bychom neměli jisté play off a ještě bychom přišli o všechny nahrané body. Měli jsme pak spoustu času a prostoru na to, abychom se připravovali na vyřazovací souboje a zapracovali některé mladší hráče. Bylo vidět, že jsme v jakékoliv sestavě – i bez těch starších a zkušenějších hráčů – schopní hrát vyrovnané zápasy i s těmi nejlepšími týmy vyšší nadstavby. Všechno se už pak schylovalo k play off a v něm jsme měli mnohem vyšší ambice, které jsme bohužel nedokázali naplnit. Prošli jsme přes předkolo a pak to ve čtvrtfinále skončilo. Vzhledem k výsledkům ostatních sérií jsme si vlastně jen prodloužili sezonu, ale na pátém místě jsme zůstali. Mě osobně to ještě teď mrzí, protože jsem věřil, že ten tým bude silnější a Karlovy Vary dokáže porazit. Bohužel jsme narazili na dobře organizovaného soupeře a v žádném utkání nedokázali vstřelit více jak jednu branku. Tam se ukázalo, že Vary byly lepší a zaslouženě postoupily. Páté místo vyloženě špatný výsledek není, doufali jsme ale ve víc.

Oprávněně, hlavně z hlediska zkušeností. Proti vám totiž stál jeden z vůbec nejmladších týmů juniorské extraligy…

Byla tam ještě přidaná hodnota v tom, že se k nám na závěr sezony připojili zkušenější hráči. I tak nám ale naše síla nakonec ve čtvrtfinále k postupu nepomohla, i proto to mrzí ještě o něco více. Starší kluci byli po konci u áčka připraveni dotáhnout to daleko v juniorce, ale nebylo to pro ně jednoduché. Ze zkušeností vím, že návrat o kategorii níže je mnohem složitější než opačně.

Teď se posuňme k dorostu, který ve finále porazil Pardubice a stal se tak mistrem dorostenecké extraligy. Jak hodnotíte jejich sezonu?

Musím vychválit práci trenérů, kteří dorost vedli. Hodně tomu napomohla také kvalita ročníků 2007 a 2008, které se nám tam letos sešly dohromady. Je to absolutní vrchol naší dosavadní práce. Mistrovský titul je obrovským úspěchem pro celou boleslavskou mládež. Moc se mi líbilo, jak si dorostenci během sezony dokázali poradit s problémy a výkyvy, které přišly. Přesně se ukázalo, jak by se s týmem mělo pracovat. Myslím si, že Martin Škaloud je trenérem, který by měl bezesporu být součástí některého z realizačních týmů u mládežnických reprezentací. Určitě by byl pro národní tým obrovským přínosem. Přeji si, aby hráči z vítězného týmu pokračovali v naší organizaci i nadále a věřili, že ta cesta do dospělého hokeje může vést přes nás a domácí soutěže.

Deváťáci vypadli až v posledním rozhodujícím zápase semifinále, co byste řekl k nim?

Stejně jako u dorostu bych i tady chtěl pochválit trenéry, vůbec celé vedení týmu a samozřejmě i všechny hráče. Ti během sezony udělali obrovský progres a všichni se posunuli dopředu, což bylo vidět hlavně v poslední fázi sezony. Je škoda, že neměli v rozhodujících zápasech k dispozici kompletní tým, protože Plzeň klidně ještě mohli přetlačit a finále urvat. Přesto je třeba jejich výkony hodnotit kladně. Kdyby nám někdo před sezonou řekl, že znovu proklouzneme mezi absolutní špičku a budeme v semifinále, byli bychom šťastní. Musím vyzdvihnout i samotné hráče ročníku 2009. Byla radost vidět jejich zápasy ale i potkávat je tady po zimáku a sledovat, jak mezi sebou komunikují, spolupracují a stále se chtějí zlepšovat.

Zástupci ročníku 2009 navíc v barvách Středočeského kraje opanovali republikový šampionát a výběr vedli naši trenéři. To by se rovněž dalo přičítat mezi letošní úspěchy mladoboleslavské mládeže…

Přestože pro mnohé hráče to byla vůbec první zkušenost s výběrovým turnajem a ještě v takovém rozsahu, kluci si s tím poradili výborně a skvěle to zvládli. Součástí celého týmu byli opět trenéři Martin Škaloud s Lukášem Zörklerem, kteří jej vedli. Více než 70 procent týmu tvořili hráči z naší organizace, gratulace ale patří také ostatním hráčům nejen těm boleslavským. Jsem moc rád, že střední Čechy jsou úspěšné a drží krok s ostatními kraji v republice. Zároveň doufám, že možnosti a nabídky našeho klubu hrát u nás nejvyšší mládežnické soutěže jsou a budou dosti lákavé právě pro hráče ze středních Čech.

Navíc byli naši hráči vidět i v barvách národního týmu, obecně mládežníci z Bruslařského klubu často objíždějí reprezentační turnaje. To je také dobrá vizitka pro celou organizaci, že?

Je to přesně tak. Vždy je dobré, když je klub schopen produkovat hráče pro reprezentaci. Je to i jeden z cílů – aby si hráči, kteří svoji kategorii převyšují nebo v ní dominují, mohli vyzkoušet zápasy na mezinárodní úrovní. Vrcholem jsou světové šampionáty juniorů, ale také osmnáctky. Za mě už jde o nesmírně kvalitní mezinárodní utkání. Hráči, kteří takové turnaje absolvují, už se velmi blíží k tomu, aby pak hokej mohli hrát i na profesionální úrovni. Pokud tedy nezaspí a budou pokračovat po správné cestě.

Klíč k fungující spolupráci mezi trenéry? Komunikace

Mluvil jste o trenérech. Jak jste ze své pozice spokojený s trenéry v celé mládeži?

Jsem velmi spokojený. Je to každodenní práce s lidmi, takže nenarážíme jen na pozitivní věci a občas musíme řešit i problematičtější situace. Všichni trenéři jsou ale dostatečně komunikativní, což je nesmírně důležité, a díky tomu jsme schopni řešit věci včas. Pořád se tu spolu bavíme o trenérech těch nejstarších kategoriích, ale stejně jako všude jinde je základ položený hluboko dole. To je v tomto případě v přípravce a první třídě a pak samozřejmě všechny žákovské kategorie, které tady máme. Neskutečně si vážím jejich práce, času a vůbec přístupu. Jenom doufám, že jsou schopni určitou sebereflexí přenést do své práce i výtky, které k nim někdy mívám. Je důležité, abychom dobře komunikovali s rodiči, to je za mě nejdůležitější věc, kterou vyžaduji a budu vyžadovat po všech trenérech.

Chystají se na trenérských postech v mládeži nějaké změny?

Po jednom roce se loučí Marek Melenovský, kterému bych touto cestou chtěl poděkovat za všechnu práci, co tady pro klub odvedl. Na pozici hlavního trenéra juniorů se vrátím já. Všichni ostatní trenéři společně zůstávají v klubu. (Více se dozvíte příští týden v připravovaném článku o realizačních týmech mládeže, pozn. red.) Nabídku působit u mládeže dostal i Václav Pletka, ale ten se nakonec rozhodl upřednostnit nabídku jiného extraligového klubu.

foto: Ronald Hansel

Proč by si měli rodiče při výběru klubu pro své dítě vybrat právě BK Mladá Boleslav?

Vzal bych to hodně zeširoka a rád bych hned na úvod zdůraznil, že se o hokeji dlouhodobě mluví jako o drahém sportu. Tohle klišé, které se tu už delší dobu vyskytuje, bych rád vyvrátil. Nejen náš klub ale i ostatní půjčují dětem výstroj, aby si mohly ze začátku vše zdarma vyzkoušet. Jinak pro děti zdarma pořádáme pohybové kurzy v době, kdy nemáme k dispozici led, a to právě v tomto období mezi koncem dubna a červnem. Kurzy jsou vedené trenéry přípravky a první třídy, děti se jich mohou zúčastnit hned dvakrát v týdnu. Během sezony máme třikrát týdně k dispozici led pro předškolní děti, s mateřskými školami řešíme kurzy bruslení pod vedením našich trenérů. Jak jsem předesílal, hokej opravdu není drahý sport a sám za sebe říkám, že je to ten vůbec nejkrásnější sport. Je to sport všestranný, pro jeho zvládnutí se potřebujete naučit mnoho věcí, mít určité odhodlání a v pozdějších letech mu pak obětovat spoustu času. Pro děti by hokej na začátku měl být hlavně obrovskou zábavou. Později je to pak o soužití se skupinou kamarádu a to i ve škole. Máme totiž spolupráci s místní základní školou, kam naši hokejisti společně chodí, a i tam pro ně vzniká spousta zážitků a zábavy. Postupem času se může z někoho stát ten vysněný hráč pro NHL, ale to jsou jen takové sny, které mohou děti mít v hlavě. Mnohem důležitější pro nás i okolí toho dítěte by mělo být, že se hokejem bude bavit, najde hromadu kamarádů a bude mít radost z pohybu.

Školní docházka? Pro každého hráče je to povinnost

Mluvil jste o základní škole, starší kluci nicméně již navštěvují místní gymnázia či střední školy. Jak to funguje v tomto případě?

Musím poděkovat všem středním školám, kam naši hráči chodí. Moc dobře si uvědomuji, že ve starších kategoriích je to někdy opravdu velmi časově náročné. Kluci pak mají mnohem více tréninkových jednotek, některé navíc probíhají i v dopoledních hodinách. Nejstarší kategorie už také hrají v celorepublikovém formátu, takže se k tomu ještě přidají hodiny cestování. Všichni nám ale vycházejí vstříc a za to jim patří velký dík. Komunikace s nimi je vždy na vysoké úrovni a bezproblémová. Důležité je, aby si hráči uvědomovali, že je pro ně škola povinností a musí se jí věnovat.

Vloni jsme spolu mluvili o novém formátu mládežnických soutěží se základní částí a následnou nadstavbou. Co byste k němu řekl dnes, v době, kdy už je sezona v podstatě v cíli?

My se jako klub dlouhodobě snažíme o to, abychom využívali svých možností. Každý tým může poslat na svaz svůj návrh podoby mládežnických soutěží a to také děláme. Jestli si to pak někdo prostuduje a má snahu s tím materiálem dál pracovat, to už je věc druhá. Zmiňuji to záměrně, protože náš klub má zájem komunikovat a naše podněty z uplynulých let na vylepšení soutěží jsou toho důkazem. Juniorská soutěž za mě byla postavená nešťastně. Já si nemyslím, že jsme tak velká země, abychom nemohli hrát v celorepublikovém formátu. Od juniorské extraligy bychom v první řadě potřebovali, aby se hrálo v jednom kuse celý rok a liga se podobala té seniorské. Nejsem zastáncem toho, aby se v půlce nebo čtvrtině sezony dělila tabulka a hrála nadstavba. Měli bychom učit hráče, aby hráli celý rok a prošli si i problémy, které časem bohužel mohou nastat. Jedná se třeba o pokles formy či zranění, musíme se s tím naučit pracovat. Některé týmy pak po rozdělení přišly o všechny body a z pozice boje o play off rázem najednou musely hrát o záchranu až do poslední chvíle. A to vůbec nemluvím o tom, že se najednou začalo kupčit s mladými hráči mezi zachráněnými a nezachráněnými týmy, což do mládežnického sportu nepatří. To je za mě další věc, které by se mělo zamezit. Vše, co jsem tu zmínil, platí také pro Extraligu dorostu. Myslím, že je organizačně možné, aby 20 týmů hrálo celorepublikově a celky se potkávaly mezi sebou. U deváťáků je to pak trochu komplikované, rozdělení na tři skupiny je zcela na místě. Možná by se dalo jen zapřemýšlet nad formou nadstavbové fáze, aby tam opravdu byla konfrontace nejlepších. V těch návrzích se tyto připomínky objevují a já bych byl moc rád, kdyby se takové věci mohly řešit osobně na půdě svazu na nějakém jednání, kde by se sešly zástupci všech klubů. Určitě by to mělo nějakou úroveň a něco bychom tam společně vymysleli.

Overage hráči, neboli hráči, kteří již věkově nepatří do dané kategorie, – před sezonou nejčastěji zmiňovaná novinka juniorské extraligy. Přinesli podle vás starší hráči slibované zkvalitnění soutěže?

Pro náš klub byla poslední sezona v tomhle ohledu specifická. Měli jsme vlastně jen dva kluky z ročníku 2003, Karla Křepelku a Jana Půčka, kteří splňovali podmínky k tomu, aby mohli nastoupit jako overage hráči. Přesto jsme je využívali minimálně, pokud třeba nebyli tolik vytížení u áčka Slavie. Svou roli vždy splnili. My jsme ale měli výhodu v tom, že osou týmu byl silný ročník 2004, a tak jsme se snažili vytěžovat hlavně tyto kluky. Příští rok to třeba můžeme využívat o něco více. Nejsem ale zastáncem teorií o dalším rozšíření počtu overage hráčů, které jsem zaslechl. Aktuálně to mohou být tři hráči, ale já si myslím, že dva bohatě stačí. I kdyby jich tým měl více, může je postupně prostřídávat a nechat je hrát třeba v Chance lize nebo druhé lize. I to jim může pomoci v rozvoji. Pokud bychom ale měli v budoucnu uvažovat o třeba čtyřech nebo pěti hráčích, pak by to obrovsky ovlivňovalo zápasy v případě, kdy by jeden tým overage výjimky využíval a ten druhý ne. Kdyby jich pak mělo hrát ještě víc, zabírali by místo mladším klukům a to by pak podpořilo jejich odliv do zahraničí. Vloni těchto odchodů bylo přespříliš, takže by se mělo dělat všechno proto, abychom je od toho odradili i správným nastavením soutěží.

Cíle pro nadcházející sezonu? Musíme být pokorní a pokračovat v rozvoji hráčů

Ještě je stále brzy, ale přesto – jaké cíle si budete klást směrem k sezoně 2024/2025?

U nejstarších kategorií jedním z cílů budou i výsledky. Bude to jimi samozřejmě ovlivněné, obecně se ale u akademických týmů chceme pohybovat v klidných vodách tabulky a nemuset řešit žádné sestupové problémy. Na to tady ale nikdo z nás nemyslí. Pokud budeme v nastoleném trendu pokračovat a znovu se nám podaří správně doplnit kategorie od deváté třídy výš, tak zůstaneme konkurenceschopní. Do každé sezony bychom ale měli jít s notnou dávkou pokory a pracovitosti. Důležitost vidíme také u osmé třídy, kde se soutěž v závěru rovněž spojuje do vyšší nadstavby a pro hráče je to příprava na Extraligu devátých tříd. Druhým velkým cílem je rozvíjet hráče a posouvat je dál, přesně o tom naše práce je. Musí být vidět progres u věcí, které jim třeba tolik nejdou. Je to pro nás takový dlouhodobý proces, kdy kluky poznáváme. Když u nás zůstanou od devítky až do juniorky, tak je máme pět let na očích a naším úkolem je připravit je na dospělý hokej. Přesně tak, jak se to povedlo ročníku 2004 nebo i některým starším hráčům. A třetím cílem je komunikace mezi trenéry, hráči a jejich rodiči. Pokud jsme schopni s rodiči dobře a správně komunikovat, je to obrovský přínos pro naši práci.

Po profesní stránce už jsme toho probrali opravdu hodně, na závěr bych rád jednu osobní otázku. Jak jste v Mladé Boleslavi spokojený a jak se vám líbí prostředí, ve kterém se denně pohybujete?

Když jsem před několika lety z Mladé Boleslavi odcházel, byl jsem na začátku své trenérské kariéry. Zkušenosti jsem pak sbíral v Liberci, kde jsem strávil osm sezon v pozici trenéra juniorky. Mé další kroky směřovaly do Brna, kde jsem měl možnost nakouknout i k dospělé kategorii. Souběžné pětileté působení u reprezentačních výběrů U16 a U17 v roli hlavního trenéra mě profesně hodně posunulo. Vážím si toho, že jsem pak dostal od Boleslavi nabídku, kývnul na ni a vrátil se domů. Společně jsme tu nastavili koncepci, která se nám po pěti letech začala zúročovat. Momentálně v mládeži výsledkově patříme mezi nejlepší týmy a to beru jako náš velký úspěch, moc si toho vážím. Spokojení jsme s tím, že se každý rok daří dostat dva tři hráče do dospělého hokeje. Vážím si práce všech svých kolegů, protože to celé není jen o mně. Jsem a chci být součástí kolektivu, který bude v jakékoliv situaci schopen spolupracovat. Musíme se za dosažené výsledky pochválit, to tu už několikrát padlo, ale zároveň s pokorou pokračovat na další cestě.

Děkujeme za rozhovor.