Zlomená čelist Adama Jánošíka se zdárně hojí. Už jsem v plném tréninku, říká

Adame, vy jste letos coby kapitán unikl letošním hodnocením sezony. Důvod jistě všichni vědí, dostaneme se k němu za chvilku, nicméně přeci jen ještě výjimečně pár slov od vás k uplynulému ročníku?

Nebyla to od nás vydařená sezona. V určitém období jsme na Kladno ztráceli přes deset bodů, mohlo to dopadnout mnohem hůř, než to dopadlo. Nicméně si myslím, že od Vánoc jsme udělali velký kus práce, někam jsme se posunuli, a hlavně jsme se zachránili. Každopádně jsme všichni rádi, že máme tuhle zlou sezonu za sebou a osobně si myslím, že o to lepší před sebou máme odrazový můstek do té nové.

K tomu „důvodu“ – v zápase 48. kola na ledě Kladna jste schytal ránu pukem do obličeje a odjel do nemocnice. Fanouškům tehdy hodně zatrnulo. Můžete tu situaci popsat a taky to, co následovalo?

Dostal jsem pukem do sanice a zlomil jsem si čelist. Víceméně hned ze zápasu jsem sanitkou odjel do Prahy, kde mě pak za dva dny operovali. Čekal jsem na specialistu, protože bylo třeba dát to celé do kupy. Už mám dva a půl měsíce po operaci, ale dá se říct, že se z toho hrabu doteď. Nicméně trénovat už jsem začal a naštěstí to všechno vychází tak, že do startu sezony bych měl být stoprocentně připravený.

Štvalo to o to víc, že se to stalo zrovna v tomhle zápase? Boleslav měla na Kladně tři autobusy fanoušků a byl to klíčový zápas sezony…

Jasně. Byl to zápas o všechno. Všichni jsme věděli, že musíme udělat všechno pro to, abychom vyhráli. Fanouškům ještě zpětně velký dík i ode mě, co v tom zápase předvedli a co vlastně předváděli po celou sezonu. Byli jsme a jsme jim moc vděční za to, jak při nás stáli. A že se to stalo zrovna v tomhle zápase? Prostě shoda okolností. Do toho utkání jsme šli všichni s tím, že jsme připravení se nějakým způsobem obětovat. Holt k tomu fakt došlo. (úsměv)

Sledoval jste ten zápas aspoň jedním okem?

Kdykoliv to šlo. V sanitce. V čekárně. Když jsem konečně přišel na nemocniční pokoj, hned jsem otvíral internet. V té době už mi taky psali kluci z kabiny. Měl jsem příšerné bolesti, ale dvě minutky štěstí tam určitě byly. (smích)

Co zbytek sezony?

Jakmile to šlo, přišel jsem na zimák, do kabiny, na zápas. Celá moje rodina tady tím dost žije, Boleslav jsme si zamilovali a prostě nešlo se držet nějak zpátky. Kluci pak hráli výborně a já přiznávám, že jsem věřil, že to play off ještě vyjde. Škoda, že už to pak nebylo v našich rukou, protože kdyby bylo, tak věřím, že to klaplo. Byl jsem na kluky moc pyšný.

Co jste dělal po skončení sezony?

Museli jsme letos odjezd domů trochu odložit, protože jsem měl de facto každý den kontroly. Nakonec jsme na Slovensko odjeli, ale bylo to pro mě takové zvláštní, protože jsem vlastně skoro nic nemohl dělat a každý týden jsem musel na otočku do Prahy na další kontroly. Nebylo to úplně jednoduché, jsem rád, že je to za mnou. Nakonec jsme stihli s rodinkou i rychlou dovolenou. A posledních 14 dní už i trénuji.

Asi mi to nedá nezeptat se na stravu. Ta byla nejspíš jen tekutá, že?

Šest týdnů po operaci jsem mohl jen pít a jíst tekutou stravu. Po těch šesti týdnech jsem začal jíst polévky a bramborovou kaši a po dalších dvou týdnech pak měkčí jídla jako třeba chleba bez kůrky a podobně.

Jste steakový typ? Chyběla vám „flákota masa“?

Strašně moc! Rodina měla určitě co dělat, aby to se mnou doma vydržela. (smích) Byl jsem protivný a hlavně jsem měl ustavičný pocit hladu. Fakt strašné období. Nepřeju to nikomu. A rodince tímto děkuji, že to se mnou přežili.

Jak probíhá vaše letní příprava?

Připravuji se doma individuálně, mám to tak už roky. Částečně i proto, že v minulých letech jsem byl s nároďákem, a to to pak datumově nevychází. Už jsem do toho plnohodnotně šlápnul, byl jsem dokonce i párkrát na ledě. Jezdím ale poměrně pravidelně i sem do Čech. Na zmiňované kontroly a pak i na zimák, byl jsem na zahájení letní přípravy a teď jsem tu v rámci takového toho našeho sportovně-stmelovacího týdne. Za měsíc máme další testování, takže to přijedu zas a pak už přijde led. S kluky i s vedením klubu jsem ale samozřejmě v kontaktu pořád.

Jaký dojem na vás zatím dělají nově příchozí a taky tým jako celek? Dokážete to už nějak okomentovat?

Pravdou je, že kromě Aleksiho Rekonena znám všechny osobně, ale i s ním jsem se už bavil, takže nějaký obrázek už mám a musím říct, že pozitivní. Věřím, že parta bude dobrá. Ale jako vždycky nám k tomu pochopitelně budou muset pomoct i výsledky. Parta může být sebelepší, ale když nejsou výsledky, tak to prostě vždycky drhne. Fakt ale věřím, že po tom všem zlém nás čeká něco dobrého.

Coby pravidelného reprezentanta slovenského národního týmu se vás určitě nedá nezeptat na mistrovství světa. Sledoval jste ho? Co říkáte na výkony Slováků?

Sledoval jsem ho, dokonce jsem byl kluky na pár zápasů v Ostravě podpořit. Je to škoda. Škoda, že chytili ve čtvrtfinále zrovna Kanadu, je třeba sportovně uznat, že byla lepší. Ale doufal jsem, protože nikdy nevíte, co se může v hokeji stát. Myslím, že cíl se splnil, že jsme postoupili do čtvrtfinále, ale tým – a říkali to i sami kluci – měl na víc. Ale je to, jak to je, a smetánku jste si slízli vy. (úsměv)

Překvapilo vás, že se do nominace Slováků nedostal váš parťák z Boleslavi Róbert Lantoši?

Překvapilo. Určitě ano. Myslím, že to překvapilo všechny, kdo ho v téhle sezoně sledoval. Měl výborné i přípravné zápasy s reprezentací, takže mě to fakt překvapilo. Na druhou stranu všichni víme, že Lanti je hráč do prvních dvou formací a tam měl prostě velkou konkurenci. V uvozovkách bojoval s těmi nejlepšími útočníky, kteří hrají NHL. Trenér ho asi nechtěl tahat do třetí nebo čtvrté lajny a v těch první dvou prostě nebylo místo. Myslím, že i tak by si zasloužil tam být, ale je to prostě rozhodnutí trenérů a my hráči s tím nic neuděláme.

No a co říkáte na výkon Čechů? Malinké rýpnutí o smetánce už tu padlo…

(smích) Přeju vám to. V Čechách už žiju dlouho, je to takový můj druhý domov, máme to tu s rodinou rádi, takže vám to opravdu přeju. A myslím, že vám to přál celý svět. Domácí šampionát, to, jak se ten tým celou dobu prezentoval a jak hrál. To je splněný sen každého fanouška hokeje. Šli jste si za tím se srdcem na dlani a všichni to museli cítit. Mám tam dost kamarádů, Ondru Paláta, Radko Gudase, samozřejmě našeho kustoda Oldu Kopeckého. Opravdu upřímně jsem vám fandil.