Tomáš Hyka: Potřebovali bychom hrát s kvalitnějšími soupeři

Starší dorost zatím šlape, vedete skupinu Střed. Chybí vám vůbec něco ke spokojenosti?

“Určitě jsme spokojení, ale stále máme strašně moc vyloučených, děláme hrozné chyby, takže je co vylepšovat.“

Říkáte, že děláte chyby, takže soupeři dělají ještě větší? Čím si vysvětlujete, že jste tedy první?

“Máme trochu štěstíčka. Někdy se daří, někdy ne.“

Jde to i vám osobně. Patříte mezi nejproduktivnější hráče celé extraligy staršího dorostu. Sledujete to?

“Jo, sleduju, ale góly jsou pro mě jen odměna. Hraju hlavně pro tým.“

Občas se trefujete až s neuvěřitelnou lehkostí. Je to pro vás opravdu tak jednoduché?

“Není to snadné, ale já mám jednu hodně oblíbenou kličku a díky ní dávám většinu gólů. Zatím mi to vychází.“

Takže o ní radši nebudete chtít mluvit, že?

(směje se) “To fakt ne. Kdyby si to přečetl nějaký gólman, už by mi to nešlo.“

Na čem naopak musíte nejvíc zapracovat?

“Hlavně na přístupu, který je u mě padesát na padesát. Záleží na tom, jak se mi chce. Určitě taky na důrazu, střelbě a musím se taky víc vracet.“

Někdy to skoro vypadá, že se vám nechce k mantinelu…

“Přesně tak. Musím hrát celkově víc do těla a pomáhat týmu.“

Vytýkají vám to i trenéři reprezentace?

“Taky mi to říkají, ale já jsem takovej vztahovačnej. Když mi někdo něco řekne, myslím si o něm bůhví co. Na druhou stranu, mají pravdu a já na to musím přijít co nejdřív.“

Pomáhá vám, že už hrajete dorosteneckou extraligu druhým rokem?

“Minulá sezona mi strašně pomohla, protože jsem dostával prvním rokem prostor. Tuhle sezonu už bych měl být de facto tahoun týmu. Měl bych předvést to, co jsem se loni naučil.“

Co říkáte na to, že až do prosince hrajete neustále proti sedmi stejným týmům? Pomáhá vám, že už soupeře dobře znáte?

“Určitě, ale na druhou stranu, potřebovali bychom hrát s kvalitnějšími soupeři jako je Sparta nebo Slavia, abychom opravdu viděli hokej na úrovni extraligy. Nechci nějak shazovat třeba Písek, ale podle mě to není tým na nejvyšší úrovni.“

Studujete druhým rokem na Obchodní akademii v Mladé Boleslavi a to není zrovna lehká škola. Jak zvládáte skloubit hokej se školou?

“Školu stíhám, protože mám dobrou třídní profesorku paní Žďánskou a od paní ředitelky mám hokej schválený. Zatím to na ty trojky zvládám.“ (usměje se)

Ptají se vás ve škole, jak vám to v hokeji jde?

“Jo, ptají se. Jsou rádi, že mají ve třídě tak šikovného kluka jako jsem já.“ (směje se)

Kdo z profesorů se zajímá o hokej nejvíc?

“Hodně se ptá paní profesorka Šourková, protože ta má ráda sportovce. A pak samozřejmě třídní, paní ředitelka a pan Novák.“

Ostatní kluci z týmu mohou dohánět školu aspoň o reprezentačních pauzách, ale vy jste věčně někde pryč…

“Abych pravdu řekl, mám na to doma ségry, které mi dopisují sešity. Je to velká výhoda, protože bez nich bych to asi opravdu nestíhal.“

Poslední reprezentační akci s výběrem do 17 let jste měli minulý týden ve Finsku, ale třikrát jste prohráli. Byli Finové o tolik lepší?

“To se opravdu nedá popsat. Finové jsou na úplně jiné úrovni. Jak bruslařsky, tak technicky. Je vidět, že se v zahraničních klubech věnují mládeži víc než tady v Česku.“

Údajně byli trenéři pořádně rozzlobení. Co se jim nelíbilo?

“Byli zklamaní z přístupu všech hráčů. Měli jsme také hodně vyloučených, podobně jako tady v Boleslavi. Musíme se zlepšit, protože nás čeká turnaj v Kanadě a tam nebudou horší týmy než Finsko.“

Někteří hráči už jsou předběžně nominovaní. Jste mezi nimi i vy?

“Nejsem, ale trenéři mi říkali, že ke mně mají důvěru. Je jenom na mě, jak k tomu přistoupím.“

Takže je znát, že vést kanadské bodování týmu v Mladé Boleslavi pro mezinárodní úroveň nic neřeší?

“Přesně. Tady můžu být v kanadském bodování o dvacet bodů napřed, ale v reprezentaci můžu být jeden z nejhorších hráčů. Hraje se tam jiný hokej.“

Po reprezentační přestávce jste hráli v pátek v Pardubicích. Bavilo vás to vůbec, když za 65 minut nepadl gól a rozhodla až dvanáctá série nájezdů?

“Byl to dobrý hokej, šance byly, ale výborně chytali oba gólmani. I když to skončilo jen 1:0, výhra je výhra.“

Vy jste jel nájezd hned třikrát, že?

“Dal jsem jeden. Druhý mi ujel, ale věřil jsem si na třetí. Střílel jsem, jenže gólman mi to chytil lapačkou.“

Prý vás teď něco čeká, když jste třetí nájezd neproměnil…

“Vsadili jsme se, že když ho nedám, budu mít službu do konce roku. Bohužel je to tak.“

Vyhráli jste i v sobotu, Písek jste porazili 4:0. Vás ale zápas asi pořádně bolel, dvakrát jste neodjížděl z ledu zrovna s úsměvem….

“Hlavně v tom druhém případě to bylo nepříjemné. Dostal jsem nahrávku, ve stoje jsem odehrál puk, nějaký hráč ke mně dojel ze strany a trefil mi koleno. To bolí hned na první dotek. Ale doufám, že to bude v pohodě. Měl jsem problémy s koleny, tak se snad mi zranění nevrátí.“

Děkujeme za rozhovor.