Brzký konec ve čtvrtfinále? Na kluky to může mít i pozitivní vliv, soudí trenér dorostu Martin Škaloud
Pane trenére, jak s odstupem hodnotíte sezonu mladoboleslavského dorostu?
Ve spoustě ohledů ji vidím pozitivně. Bohužel, při pohledu na její závěr a celkové konečné umístění to pro nás zklamaní prostě je. S kádrem, který jsme tu letos měli pohromadě, jsme pomýšleli na víc než na konec ve čtvrtfinále.
A jaká byla očekávání na začátku září před startem ročníku? Jinými slovy, jaké cíle jste si vytyčili?
Jedním z cílů bylo samozřejmě zapracovat co možná nejvíce hráčů ročníku 2009. To se, myslím, podařilo beze zbytku a já jsem přesvědčen o tom, že ti hráči v další sezoně budou dorost táhnout. Nabrali spoustu cenných zkušeností. Řada z nich se dostala do speciálních týmů, řada z nich hrála větší minutáž, než na kterou třeba sami před začátkem sezony pomýšleli. Dalším cílem bylo jednoznačně uhrát postup do lepší nadstavbové skupiny. V úvodu to pro nás probíhalo, řeknu, bez nějakých větších starostí. Směřovali jsme tam v podstatě od prvních zápasů, protože bodový vstup do sezony byl od nás dobrý. V nadstavbě se potom hraje osmnáct těžkých zápasů proti silným soupeřům. Stejně jako vloni jsme si říkali, že by nebylo špatné skončit v top čtyřce, jelikož se díky tomu vyhnete zrádnému předkolu a čtvrtfinále začínáte doma. To se bohužel i na základě několika zápasů nepovedlo. Mám na mysli pro mě velkou křivdu při zápase v Liberci, kdy jsme směřovali ke třem bodům a domácí z takřka metrového ofsajdu chvíli před koncem srovnali. Následně domácí rozhodli v prodloužení. Vidím taky zápas v Pardubicích, kde jsme před třetí třetinou vedli 3:0. Soupeř už byl naprosto neškodný, ale my ten zápas ztratili v prodloužení a přišli o další dva body. Domácí tehdy vyrovnávali, tuším, při powerplay. Dále tam je domácí zápas s Vítkovicemi, ve kterém jsme je defacto nepustili z jejich pásma a stejně jsme ten zápas prohráli. A také nesmím zapomenout na další domácí utkání proti Hradci, ke kterému soupeř přijel asi ve třinácti lidech, postavil druhého brankáře a měl několik deváťáků. Také v tomto případě jsme zápas nezvládli. To jsou body, které nám chyběly k tomu, abychom první čtyřku po nadstavbě udělali. Třeba by se potom jinak vyvíjelo i play off, ale to už je takové to "coby kdyby".
Celá sezona byla vlastně taková houpačka. Dobře jste začali, v závěru přišla špatná série a podobně to potom vypadalo také v nadstavbě. Čím si to vysvětlujete?
Leckdy ty úspěšné výsledky závisely na bezchybných výkonech našich brankářů a na základě organizovanosti celého mužstva. Nechci se na to úplně vymlouvat, ale hodně těch výsledků ovlivnily také naše absence. V průběhu nadstavby jsme se dostali do stavu, kdy nám nejen v jednom hracím víkendu chybělo i deset hráčů, kteří by normálně v sestavě byli. Ať už šlo o kluky, kteří si svými výbornými výkony s předstihem řekli o posun do juniorky, byl tam dlouhodobě zraněný David Churáček a dlouhodobě nemocný Vojta Hora. Do toho krátkodobě i dlouhodobě odpadávali i někteří další hráči, kteří si na základě výše zmíněných absencí vybojovali lepší místo v sestavě nebo důležitější roli v týmu. Jde třeba o Viléma Hartmana. Ten byl dlouhou dobu mimo, pak se do toho dostal zpátky a velmi dobře se uvedl v prvních zápasech a následně znovu vypadl na dalších pět týdnů z důvodu nemoci. Ty absence pro nás byly obrovské a v některých zápasech se to prostě projevilo.
foto: Juniorský hokej
A hlavně v nadstavbě se to ukázalo na produktivitě. Při pohledu na některé výsledky je to jasně vidět...
Je to tak. Myslím si, že zrovna tento aspekt nás tady v Boleslavi provází dlouhodobě a nemusí nutně jít jen o naši kategorii. Leckdy ze soupeřových gólmanů děláme v uvozovkách brankáře pro nároďák, protože nás koncovka trápí. Dovolím si říct, že jsme některé zápasy nadstavby nezvládli i proto, že soupeři v sestavě měli své rozdílové hráče.
Po nadstavbě se dostáváme k předkolu. Ještě před jeho startem jste ho nazval jako zrádné, což se nakonec potvrdilo. V čem vám Zlín tolik zatopil?
Oni vlastně do posledního zápasu spodní nadstavby bojovali o to, aby se vůbec do předkola dostali. Jejich mužstvo bylo věkově starší, fyzicky velmi vyspělé a velmi velmi organizované. Pro nás to nebylo vůbec nic jednoduchého. První zápas jsme u nich odehráli velmi slušně a zaslouženě jsme vyhráli. V druhém nás zradila koncovka, ale zároveň bych rád dal kredit i soupeři. Jak jsem zmiňoval, byli velmi organizovaní, hráli zodpovědně a zápas zvládli po zásluze. Série byla vyrovnaná a stáli jsme nad propastí. V rozhodujícím třetím zápase nám pomohl úvod, kdy jsme dali dva velmi rychlé góly a trochu se uklidnili. Myslím si, že to byl nakonec zasloužený postup, ale celkově velmi těžká série a velký boj. Možná nás to ovlivnilo i směrem ke čtvrtfinále, protože nás série stála spoustu sil a mezi předkolem a prvním zápasem čtvrtfinále byl jen jeden volný den. I tím jsme třeba Třinci dali jistou výhodu.
Navážu tam, kde jste skončil. Jak podle vás vypadala čtvrtfinálová série s Třincem?
Herně to byla velmi vyrovnaná série, což při pohledu na její stav možná tak nevypadá. Za mě šlo vůbec o nejhoršího soupeře, kterého jsme ve čtvrtfinále mohli dostat. Byli na nás velmi dobře připravení a řekl bych, že jim nad očekávání dobře zachytal brankář. Klíčem neúspěchu pro nás bylo, že jsme v těch vyrovnaných zápasech série vždy nezvládli jejich klíčové momenty. Bylo jím prodloužení prvního zápasu, kde se mohlo rozhodnout na obě strany. Následně šlo o vstřelení prvního gólu ve druhém zápase, v jehož průběhu jsme byli jasně lepším týmem a měli jsme šancí minimálně na dva zápasy. Na základě výkonu soupeřova brankáře a naší nemohoucnosti se prosadit jsme ten gól nedali. Z přesilovky ho naopak dali domácí a já si se vším respektem k soupeři dovolím tvrdit, že ten hráč to dlouho netrefí takhle dobře, jak se mu to povedlo právě při druhém zápase. Ve třetí třetině toho utkání jsme trefili tyč, měli několik samostatných úniků, kolikrát se ten puk povaloval třeba v brankovišti. No a jsme u třetího zápasu doma. I tam jsme se před začátkem bavili o tom, že to bude o prvním gólu. A my jsme zase byli tím týmem, který inkasoval jako první a navíc ten gól byl velmi laciný. Pak už to bylo těžké i pro hlavy těch mladých kluků. V sérii ztráceli dva zápasy, ve třetím prohrávali a soupeři už spoustu minut nedali gól. I pod vlivem toho se zápas nepodařilo zlomit a vynutit si pokračování.
foto: Tomáš Kyller
Jak to po vyřazení vypadalo v kabině? Bylo to vidět na všech, ale speciálně kluci z ročníku 2008 to nesli velmi těžko...
Provází to asi každé mužstvo v jakékoliv kategorii, když se takhle vypadne z play off. Pochopitelně ti hráči sami cítili, že tým má nějakou svoji kvalitu a může něčeho dosáhnout. Všichni pomýšleli víc, než na účast ve čtvrtfinále, a tím to pro ně bylo horší. Navíc řada kluků nezažila titul jen v loňské sezoně, ale i o rok dříve opanovali soutěž jako deváťáci. Já jsem jim hned v kabině po sérii říkal, že ve finále to může na jejich kariéry mít velmi pozitivní vliv. Po opravdu dlouhé době kluci zjistili a na vlastní kůži si prožili, že ne každá sezona končí až finálovou účastí. Třeba si teď všichni budou každého play off, každé další série i každého zápasu v play off vážit o trošku víc a nebudou to brát jako samozřejmost.
Byl tam třeba někdo, u koho jste s ostatními trenéry viděli velký posun?
Já si myslím, že každý z našich hráčů udělal nějaký posun. Asi úplně nechci jmenovat, kdo z nich udělal větší nebo menší. Všichni se nějakým způsobem vyvíjeli, a to je důležité. Týká se to třeba i řady druhoročáků, kteří měli důležitější pozice. Navíc se někteří z nich posunuli i do juniorky, kde dostali taky poměrně velké role. Z tohoto pohledu si proto troufám říci, že posuny dělali všichni.
Stabilně jste v kádru hráli i jednoho hráče ročníku 2010, některé další jste tam v průběhu sezony vytáhli...
Je to tak. Jde především o Honzu Dvořáka, který beze zbytku naplnil to, co jsme od něj před sezonou očekávali. Je to hráč s velkým potenciálem a místo mezi šesti obránci měl naprosto po právu. Na kotouči je kreativní, dobrý při rozehrávce. Pochopitelně tam jsou i mezery. Musí ještě zapracovat na defenzivní složce hry, ale to souvisí i se zkušenostmi. Může to být lehce ovlivněné i tím, že si tolik nevěřil vzhledem ke svým parametrům, které jako ročník 2010 má. Jsem ale přesvědčený o tom, že by to v příštím roce měl být klíčový hráč týmu. Na trip Vítkovice - Třinec před Vánoci s námi jel Martin Krupka, také on dvojzápas zvládl velmi dobře. Jednou za nás naskočil ještě Matěj Macháček, který se v zápase rovněž neztratil. Pro oba dva by díky tomu mohla být rychlejší adaptace na dorostenecký hokej po přechodu z devítky, který je čeká.
Sezona 2024/2025 je za vámi, kdy se kluci po odpočinku vrátí k tréninkům?
Víceméně to bude klasický model, který tady už máme zažitý. Kluci mají zhruba tři až čtyři týdny volna, aby si odpočinuli. Příprava by u nás potom měla odstartovat v pondělí 5. května.
Děkujeme za rozhovor.
