Hrát se Šatanem? Byla to pro mě velká škola, ohlíží se Michal Macho za šampionátem

Po dobrém začátku sezony se Bruslařský klub zachraňoval až v baráži. Zlepšila vám náladu nominace na mistrovství světa?

“Je pravda, že sezona v Boleslavi byla velmi náročná. Chtěli jsme uspět a postoupit do play-off a naše uspokojivé výsledky v úvodu sezony tomu i nasvědčovaly, ale herní krize přišla v tom nejnevhodnějším okamžiku, a tak jsme museli zabojovat v baráži. Byla to moje první zkušenost s boji o záchranu a doufám, že i poslední. Je to fyzicky a psychicky velmi náročné. Už to nikdy nechci zažít. Potom ale přišla pozvánka do reprezentace, která mě příjemně překvapila a samozřejmě i potěšila. Ani chvilku jsem neváhal a i přes únavu jsem chtěl na šampionátu strašně hrát.“

Oproti předchozímu šampionátu jste dostal hodně prostoru. Jaký je tedy hokej na mezinárodní úrovni?

“Můj celkový čas na ledě se blížil ke sto minutám během šesti zápasů na šampionátu, s čímž jsem byl velmi spokojený. Už před samotným mistrovstvím mi bylo po rozhovoru s Glenem Hanlonem jasné, že mojí primární úlohou bude černá práce a pomoc týmu v oslabeních, které jsou na mezinárodní scéně mimořádně fyzicky náročné. Myslím, že tuto úlohu jsem splnil podle očekávání trenéra na výbornou. V některých zápasech se našemu týmu nepodařilo vyvarovat v krátkém sledu dvou až tří vyloučení. Moje vytíženost v těchto momentech byla maximální a ne vždy mi zbylo dostatek sil na hru dopředu. I z tohohle pohledu vnímám mezinárodní hokej jako mimořádně fyzicky náročný a velmi rychlý. Člověk má mnohem méně času na rozhodnutí, jak vyřešit jednotlivou situaci ve hře.“

Zmínil jste vaši častou hru v oslabení. Přeci jen, nevyměnil byste to raději za přesilovky?

“Určitě ano, ale jsem si vědom předností, kvůli kterým si mě trenér Hanlon vybral do týmu. Ne každý může hrát přesilovky, i když by to bylo velmi příjemné. Věděl jsem, do čeho jdu. Svojí úlohu jsem přijal a snažil jsem se hrát co nejlépe. Rád bych měl po mistrovství ve statistikách jiné číslo než nulu, ale hokej je týmová hra a někdo tu černou práci odvést musí. Jen odborníci a lidé, kteří se pohybují v hokeji, dokážou ocenit takový typ hráče. Jsem rád, že Glen Hanlon se svými asistenty to ocenit umí.“

Zahrál jste si i s Miroslavem Šatanem, ikonou vaší reprezentace na šampionátu. Jaké to bylo?

“Hrát se Šarkym pro mě byla čest a velká škola do budoucnosti. Dokázal vnést do našeho útoku pořádek a rozvahu. Jeho perfektně načasované přihrávky měly oči a dodnes se mi vybavují nevyužité šance proti Finům, do kterých mě právě Miro poslal. Je to pan Hráč.“

Tým vedl kanadský kouč Glen Hanlon. Jaký na vás udělal dojem?

“Velmi pozitivní. Jeho optimistický přístup se přenášel na celý kolektiv a nový systém jsme si osvojili poměrně rychle. O trenéru Hanlonovi můžu mluvit jen a jen v dobrém.“

Vy jste strávil jednu sezonu v Americe, takže jste asi problémy s komunikací neměl, ale co ostatní? Musel někdo překládat, nebo rozuměli trenérovi všichni hráči?

“Jak říkáte, hrával jsem v zámoří, takže mezi námi žádná jazyková bariéra nebyla. Našli se však i kluci, kteří až tak dobře nerozuměli. Hráčů - překladatelů bylo víc. Vždy záleželo na situaci.“

Je pro vás vyřazení v osmifinále zklamáním?

“Ano. Po dobře zvládnutých třech zápasech v základní skupině jsme si věřili, že můžeme dosáhnout na víc. Náš start v osmifinálové skupině však byl dost nešťastný. Do zápasu s Dánskem jsme nastupovali šestnáct hodin od ukončení předchozího duelu s Kazachstánem. Byl to strašně krátký čas na regeneraci, která je na podobných akcích, jako je mistrovství světa, klíčová. Dodnes si neumím vysvětlit, co se stalo a jak jsme mohli inkasovat během čtrnácti minut šest gólů. Tento moment jako kdyby poznamenal naše další účinkování na šampionátu. Už se nám do konce turnaje nepodařilo najít herní pohodu a správný rytmus, který jsme měli v základní skupině.“

Jaký je váš program po šampionátu?

“Jelikož se mi sezona dost prodloužila, dostal jsem od trenéra Tlačila dva týdny prostoru na oddych. Spolu s manželkou chceme čas využít na krátkou dovolenou u moře. Po návratu chci nastartovat můj osvědčený model indiviální fyzicko-kondiční přípravy pod vedením zkušeného trenéra Róberta Bereše. Tento tréninkový proces mám zažitý z posledních tří let a jsem s ním maximálně spokojený.“

Děkujeme za rozhovor.

Foto: Ondrej Bobek