Hrdost, rozpaky i důležitější věci, než je hokej. Je tu dobrá parta lidí, říká Jan Plachý

Úvod právě uplynulé sezony. Ten se povedl, souhlasíte, pane Plachý?

Myslím, že jsme do ročníku vstoupili s velkým respektem a strachem, aby se neopakoval ten předchozí rok. Od začátku jsme hráli opravdu naplno, kluci byli nesmírně obětaví. Liga se obvykle trochu rozjíždí, ale my jsme do toho šlápli hned. A odměnilo nás to. První polovina základní části nám dala neskutečné množství bodů, takže když pak přišel propad, bylo to do středu tabulky. Ne do problémových vod.

Tlak na dobrý start ročníku byl skutečně velký. Je to cesta?

Ten tlak opravdu byl velký a takový i zůstane. Nehrajeme to za pár korun, máme velmi slušný rozpočet. A sice nejsme úplně velkoměsto a nemáme moderní stadion, ale o hráče je tu maximálně postaráno a výsledky tomu prostě musí odpovídat. Hrát minimálně ve středu tabulky je naše povinnost.

Skutečnost, že jsme Steva Mosese podrželi, je zásluha sportovních manažerů. Já zvažoval opak

Hlavně v létě a na podzim Bruslaři zápolili s velkým množstvím zranění. Při zpětném pohledu to působí jako tmelící prvek, nemyslíte?

Těžko říct. Zranění k tomu patří a zápolí s tím všechny týmy. Jsou někdy sezony, kdy máte štěstí a je toho třeba méně, jindy se to projeví víc. My dostali asi největší ránu se Stevem Mosesem. Brali jsme ho s tím, že je to dvacetigólový střelec a on se zranil, ještě se ani nedostal na led. Když už jsem konkrétně u něj, tak bych rád smekl klobouk, protože ten jeho návrat a rehabilitace jsou snad světový rekord. Navíc pár gólů pak ještě dal, takže svoje si i navzdory nepřízni osudu určitě odvedl. Doufám, že od září ho budeme mít opravdu v plné síle, a že alespoň těch 20 gólů dá příští sezonu.

On sám dával najevo velký vděk, že ho klub podržel, a do brzkého návratu dle svých slov vložil opravdu všechno.

To je zásluha sportovních manažerů. Já se přiznám, že jsem zvažoval možnost ho ještě před začátkem sezony vyplatit ze smlouvy. Ale sporťáci trvali na tom, že ho stojí za to podržet. Je vidět, že jsou to bývalí a velmi úspěšní hokejisté, a že sounáležitost s týmem a cit pro kabinu u nich určitě funguje.

Když už jsme u sportovního úseku – jak jste s tandemem Tomáš Vlasák a Martin Ševc spokojený?

Hodně. Oba to jsou fajn kluci, skvělí bývalí hokejisté a profíci. Umí se se mnou bavit v klidu, bez emocí a racionálně, což po některých předchozích zkušenostech obzvlášť kvituju.

Jak jste vnímal onen úlet Martina Ševce směrem k rozhodčím ve čtvrtfinále s Hradcem?

Martin je bohužel česky řečeno v některých ohledech „Janek“. To, co udělal, je samozřejmě špatně. Rozhodně neměl použít slovník, který použil. Dopustil se obrovské chyby a je si toho vědom. Velkou pokutu mu udělil generální manažer Tůma, další obrovskou pokutu dostal od disciplinární komise. Stálo ho to statisíce. Myslím si, že příště už si dá rozhodně pozor. Nicméně je třeba, aby tu padlo to „ale“…

Vždycky to jde proti nám. Vždycky. A to se nebavíme o nějakém upísknutí třeba v případě vyloučení, to jsou prostě vraždy

Ano?

Vždycky jsem si myslel, že přízeň rozhodčích a jejich chyby jsou v nějaké rovnováze. A teď to vůbec nemyslím jako nářek, to je fakt. Vrátím se k semifinálové sérii s Třincem v sezoně 2020/2021, respektive k tomu rozhodujícímu sedmému zápasu. To, co se tam stalo, a co se stalo teď – vždycky to jde proti nám. Vždycky. A to se nebavíme o nějakém upísknutí třeba v případě vyloučení, to jsou prostě vraždy. A vraždy se nedají vrátit. A stalo se to podruhé. Ničeho se nedožaduju, nedělám žádný tlak, ale trápí mě to. Navíc to ovlivnilo celou extraligu. Mohli jsme zcela reálně Hradec vyřadit, Sparta následně mohla jít na nás a ne na Kometu… Všechno mohlo být úplně jinak. Celá extraliga. Bohužel se s tím nedá nic dělat, můžu si jenom přát, aby se to neopakovalo.

Jak moc vás zklamal únorový herní propad Bruslařů?

Únorová reprezentační přestávka nás takříkajíc zabila. Trochu jsme už klopýtali někdy v prosinci, ale ten únor byl fakt průšvih. Trochu se obávám, že jsme měli nosy nahoře a mysleli jsme si, že porazíme každého a půjde to samo. Jenže ne, nepůjde to samo. Celé to pro mě vyvrcholilo tou fackou s Kladnem.

Jak jste ten zápas prožíval a jak ho vidíte s odstupem času?

Vidím to pořád jako strašnou ostudu. A jak jsem ten zápas prožíval? Nějak jsem to polkl, sedl do auta a odjel. Něco jsem za ty roky přece jenom už prožil a přežil. Ale tady nešlo o mě. Na ten zápas jsme měli pozvané pro nás velmi důležité lidi ze Škodovky. Jak sporťáci, tak generální manažer tým dopředu upozorňovali na to, že je k tomu utkání potřeba přistoupit zodpovědně. A pak se stalo to, co se stalo. Třetí třetinu mi hlava nepobírá doteď.

Play off se nicméně Bruslaři chopili dobře…

O to víc jsem byl rád, že jsme porazili Plzeň a předkolem zachránili vlastní důstojnost. Dobře víte, že vám každoročně říkám, že povinnost tohohle klubu je hrát čtvrtfinále a aspoň občas poskočit do semifinále. Takže se mi ulevilo, že jsme dokázali zvládnout alespoň tohle. Ten náš konec byl potom smolný a celkově diskutabilní, o tom už jsme se bavili, takže jsem rád, že se nám povedl naplnit alespoň tenhle základní cíl.

Na koho z týmu jste se v sezoně díval tak nějak s největší radostí? Kdo vás potěšil?

Myslím, že tady je odpověď zřejmá. Tým se vždycky staví odzadu, od brankáře, a Dominik Furch je naprostá špička. Některé zápasy, respektive body, hlavně na začátku sezony byly vyloženě jeho. Kolikrát jsme byli horší a on to prostě vychytal. Některé jeho zákroky byly doslova z říše snů. Skoro si dovolím tvrdit, že jsme tady ještě nikdy takového gólmana neměli. Navíc co se nese z kabiny – jaký je to člověk, jeho lidské vlastnosti. I když nám ho Brno prodalo na hokejové poměry velmi draho, tak to prostě byla výborná investice. Ale určitě se mi líbil třeba i Honza Buchtele. Velký hráč, výborně připravený. Na svoje roky, a teď to nemyslím vůbec zle, opravdu skvěle bruslí. Za zmínku určitě stojí i Vojta Hradec. To je náš kluk, na kterého člověk prostě musí být pyšný. Celkově se mi ten tým letos líbil.

V průběhu play off jsem měl velké zdravotní problémy a moc jsem toho z něj proto neměl. Dostal jsem tak trochu lekci

Další otázka měla směřovat na to, jak jste prožíval play off. Nicméně vím, že jste měl letos jiné starosti… Chcete o tom mluvit?

Přemýšlel jsem, jestli o tom mluvit nebo ne, ale pak jsem si řekl, že něco hokejovými kuloáry už stejně běží, a že jsem vždycky směrem k lidem preferoval otevřený přístup, co se týče vedení klubu, a tak bych to měl asi udělat, i co se týče mé osoby. Stručně řečeno v průběhu play off jsem měl velké zdravotní problémy a moc jsem toho z něj proto neměl. Dostal jsem tak trochu lekci. Respektive ukázalo mi to, že jsou v životě důležitější věci, než je firma nebo hokej.

Někdy na začátku čtvrtfinále to generální manažer oznámil i v kabině. Aby hráči věděli, co se děje…

Speciálně Honzovi Tůmovi chci moc poděkovat. Asi nedokážu dostatečně popsat, jak moc pomohl v tomhle období mně, mojí rodině i klubu. Na to, co nebylo třeba šířit, dokázal dát informační embargo, naopak věci, které bylo potřeba posunout, posunul. V mém uzdravovacím procesu sehrál jednu z nejdůležitějších rolí a já mu za to děkuju. A díky i všem ostatním, kteří tu káru tlačili dál, a díky i za všechny povzbudivé zprávy, které mi přišly – právě i třeba od hráčů. Jak se říká, všechno zlé je i k něčemu dobré a mě tohle období utvrdilo v tom, že je na zimáku dobrá parta lidí. A proto stojí za to to dělat. A samozřejmě nesmím zapomenout poděkovat doktorům a sestřičkám, díky kterým tady ještě dneska jsem. Smekám před jejich prací.

Zpátky k hokeji?

(pousměje se) Ano, pojďme zpátky k hokeji.

Asi můžeme říct, že hráčských odchodů letos nebylo až tak mnoho, nicméně mnohé z nich boleslavského fanouška hodně bolely…

Bolely i mě. V Honzovi Stránském, Davidu Bernadovi a Honzovi Růžičkovi odchází duch kabiny. Neříkám, že s nimi odchází 40 gólů, to určitě ne, ale odchází s nimi zdravé jádro a duše kabiny, a to je taky strašně důležité. Hokej, to nejsou jenom góly, to je taky o nějakém vnitřním klimatu a o lidech. Takže speciálně těmhle třem chci strašně moc poděkovat. Vždycky děkujeme za všechnu odvedenou práci pro klub, ale já jim k tomu všemu děkuju ještě za to, jací to jsou lidé. Za to, co tady zanechali v nás ostatních, co nás naučili a v čem nám pomohli. A fakt se nebavíme jenom o ledě a zápasech. Strašně moc všem přeju, ať jsou dál v životě šťastní, zdraví a ať dělají, co je baví. My to všechno, co v nich ztrácíme, teď budeme muset znovu najít, a to nebude vůbec jednoduché.

Co Olda Kopecký?

S Oldou jsem v kontaktu, říkal jsem mu, že až mu skončí nároďák, že ho chci vidět. Jasně, i tohle je rána, ale… (odmlčí se) To je taková řehole, kterou pro nás dělal. Respektive on a Martin Tondr, nerad bych ho z toho vynechal. Takže se mu nedivím, že si po tolika letech chce dát oraz. Samozřejmě by mě mrzelo, kdyby nám ho přetáhl jiný klub – i když i to člověk musí chápat, pokud by mu někde nabídli lepší podmínky –, ale lidsky tomu naprosto rozumím. Těší mě, že přislíbil pomoc svému nástupci, takže jsem rád, že ten jeho odchod vlastně není úplně stoprocentní.

V průběhu let jsme se už několikrát bavili, že končí nějaká etapa a začíná nová. Nemáte teď taky tenhle pocit?

Myslím, že ten největší přerod je asi teprve před námi. Opravdu velkému množství hráčů budou po nadcházející sezoně končit smlouvy a tým, který tu potom bude, bude už kompletním dílem Tomáše Vlasáka. Takže ano, blíží se konec jedné etapy a pomalu ale jistě začíná nová.

Je super vidět na soupisce nároďáku vedle jména Filipa Pyrochty i naše logo

Filip Pyrochta je momentálně prvním hráčem, který je na soupisce A týmu BK Mladá Boleslav a zároveň hraje na mistrovství světa za chlapy. To je poměrně významný milník v historii klubu. Jste hrdý?

Moc. Přeju mu to jednak z osobního hlediska, vím, jak moc se pro tu šanci nadřel. Zatím odehrál všechny zápasy a jeho projev tam vypadá skvěle. Samozřejmě jsem ale strašně rád i z pohledu klubu. Je super vidět na soupisce nároďáku vedle jeho jména naše logo.

Jak to s klubem vypadá po finanční stránce?

Jako po každé sezoně máme trochu složitější období, ale usilovně na tom makáme. Pořád se ještě v práci šetřím, do operativy vůbec nezasahuji, ale v tomhle do toho jdu naplno. Vedeme jednání, s Cyrdou Sukem obcházíme partnery. Jsem optimista a věřím, že by to mohlo být velmi dobré. Ale nerad bych to zakřikl. (úsměv)

Co nějaké prognózy směrem do budoucna?

Na ty je ještě čas. Ještě nemáme představené všechny nové hráče a osobně si taky rád počkám na nějaké přípravné zápasy. Prorokovat budeme až s příchodem podzimu. (úsměv) Čímž bych rád využil příležitosti a popřál našim partnerům ale taky fanouškům krásné léto. Děkuji za všechnu podporu, ať už finanční, morální nebo za tu na tribunách. Díky, že stojíte při nás. Buďte zdraví a užijte si léto.