Když budeme hrát pěkný hokej, budu spokojený, říká kouč staršího dorostu Petr Zbíral

Jako trenér jste působil i v zahraničí. Mohl byste na úvod říci něco k tomuto angažmá?

Trénoval jsem v dánském Aalborgu. To byla obrovská zkušenost, protože se jezdilo i do Švédska. V té době začali u dánských juniorských a seniorské reprezentace trénovat Švédové, kteří tam jsou dodnes. Vnesli do tamního hokeje švédský model, který – jak je vidět podle výsledků ať dvacítky, juniorů nebo dospělých, kteří letos udělali obzvláště velký výsledek na MS – přinesl úspěch. Pro mě to bylo dobré v tom, že tam perfektně pracoval hokejový svaz, který často pořádal semináře pro trenéry. Ty se týkaly trénování a věcí s tím souvisejících, třeba fyzioterapie. Semináře vedli Švédové. Je pochopitelné, že sáhli do Švédska, když do Malmö je to z Kodaně přes most dvacet kilometrů.

Snažíte se zahraniční poznatky aplikovat na dorostence v Mladé Boleslavi?

Týká se to spíše organizace práce s mládeží obecně. Tu se sem snaží přenést Slavomír Lener, takže práce s mládeží začíná fungovat. Snaží se aplikovat své zkušenosti se švédským modelem. Zrovna jsme měli jeden seminář, další pro juniorské a dorostenecké trenéry bude v rámci Memoriálu Ivana Hlinky. Slavomír Lener tam bude prezentovat nové herní prvky a psychologickou práci v týmu. Naším úkolem je přenést tyto poznatky na naše svěřence.

Říká se, že kvalita naší hokejové mládeže není velká. Můžete to porovnat právě s Dánskem?

Zlepšuje se to. V době, kdy jsem hrál za juniory, tu byl nějaký model, tréninková střediska mládeže. Chodili jsme společně do školy. Pak se to rozbilo. Dnes se vracíme aspoň k té společné škole v žákovských kategoriích, obnovují se sportovní centra mládeže. Je to jediná cesta. Hodina na ledě evidentně nestačí, práce s mládeží musí být soustavná. Svaz se znovu snaží obnovit. I v Dánsku, kde není hokejová tradice velká, jsou trošku pozadu, ale už v kategoriích od patnácti let se snaží hráče držet spolu. Jsou školy, kde je vytvořena společná třída nejtalentovanějších hokejistů a fotbalistů. Mají tomu přizpůsobený program, není problém trénovat dopoledne, trénuje se dvoufázově. Výuka se přizpůsobí. Na školu dochází fyzioterapeuti…

U boleslavského staršího dorostu jste začal před letní přípravou, jak proběhla?

Byla kvalitní. Jsem spokojen s tím, že všichni hráči chodili v plném počtu, vyhnula se nám zranění. Prostoru na trénink bylo dost, zázemí je slušné. Byli jsme na soustředění v Krkonoších, kde se trénovalo dvoufázově až třífázově. Účel to splnilo. Prokázaly to testy před a po letní přípravě, byl vidět pokrok a zlepšení, takže jsem spokojený, stejně jako s přístupem hráčů, protože kluci to opravdu odmakali.

A jak to vypadá na ledě?

Na ledě jsme čtrnáct dní. Zatím se odehrálo jedno přípravné utkání, které nepřineslo pořádný obrázek. Soupeř nebyl z nejkvalitnějších, na hráče tak nebyl vytvořen tlak. Tři kluky máme v juniorech, ty budeme v určitém počtu využívat i v dorostu. Další dva kluci jsou v nároďáku. Základ je tu dobrý, cílem je hrát o první osmičku. Chtěl bych, aby mohl trenér juniorů Tomáš Potěšil využít některé kluky v juniorech a my mohli dát ve druhé polovině soutěže příležitost hráčům z mladšího dorostu, protože utkání se staršími hráči jsou vždy přínosná.

Jak jste stihl poznat hráče po hokejové stránce? Předpokládám, že vedete diskuse s asistentem.

Určitě. Když jsem přišel, Tomáš Hyka mi podal spoustu informací, vždyť kluky trénoval loni. Je to společná práce. Hlaví trenér a asistent nemůžou jeden bez druhého existovat.

Zmínil jste první osmičku v play-off. Kdyby někdo řekl, že skončíte šestí, byl byste spokojen?

Záleželo by na tom, co bychom předváděli na ledě a jakým způsobem bychom takového umístění dosáhli. Může být špatný rok, můžeme mít štěstí a hrát špatně, můžeme být šestí a hrát na hranici možností. Když se budou kluci na ledě zlepšovat, budeme hrát hokej a ne nějakou „holomajznu“, budu spokojený.

Děkujeme za rozhovor.