Kamkoliv přijedeme, čekáme, co udělá soupeř, povzdychl si Radek Matějovský

Radku, nemůžu začít rozhovor ničím jiným, než otázkou na nešťastný střet s Johnem Slaneym, který vypadal hrozivě...

Já mu hlavně přeju, ať se co nejdříve uzdraví. Vůbec jsem o něm nevěděl, vyhýbal jsem se našim hráčům s pukem. On, asi jak je honil, tak si také nevšiml mě. Věděl jsem hned, že to bude špatné. Viděl jsem, jak si dal takovou pokličkou na rameni na vestě do obličeje. Omlouvám se mu, i když de facto nemám za co, protože jsem se spíš uhýbal. Snad se ale brzy uzdraví.

Nevybavil se vám v hlavě ošklivý střet plzeňského Johnsona se slávistou Holcem, který se odehrál v Plzni přesně před týdnem?

Ano, vzpomněl jsem si na to. Jsou to hrozně nepříjemné situace, které dokážou člověka trošku rozhodit. Je strašné, když nevíte, co s protihráčem je, a vidíte jen, jak ho nesou na nosítkách. Příšerný zážitek.

Připomněl vám nešťastný závěr vaše ztracené utkání doma s Libercem?

Tady to spíš byla nešťastná náhoda při tom rozhodujícím gólu. Opět jsme však dostali góly v oslabení, což rozhodlo. Troufám si říct, že jsme ve hře pět na pět měli více šancí než Plzeň.

Uvízne vám rozhodující branka a s ní ztracený zápas v hlavě?

Snad ne, ale určitě je to velká škoda. Po vydřeném výkonu, kdy jsme do toho šli po hlavě, takhle prohrát, není vůbec dobré. Ale stává se to, nikdo nejde na led s tím, že udělá chybu. Byl tam blbý odraz a shoda nešťastných okolností.

Pořádně vám utekl začátek zápasu, brzy jste prohrávali o dvě branky...

Máte pravdu, je to naše velká slabina. Kamkoli přijedeme, čekáme, co udělá soupeř, protože se bojíme sami hrát. Pak zjistíme, že můžeme bojovat a teprve pak se dostaneme do zápasu a konečně naše hra vypadá jako hokej. Je to velká škoda, že si začátky nepohlídáme.

Je pro vás osobně prohra o to citelnější, že je proti Plzni?

Chtěl jsem vyhrát jako každý jiný zápas. Samozřejmě Plzeň je pro mě srdeční záležitost, bydlím tady. Chtěl jsem se ukázat... No, mrzí to o trochu víc.

Děkujeme za rozhovor.