Darrell Hay má jasno: Až skončím s hokejem, budu hasičem

Darrelle, mohl byste se nám na úvod krátce představit? Jaké byly vaše hokejové začátky?

S hokejem jsem začínal v Kamloops, kde jsem hrál za tamější mládež. V Tri-city jsem se pak dostal mezi juniory, odkud jsem byl draftován do Vancouveru. To bylo v roce 1999. Pak jsem strávil několik let v ECHL, kde jsem se dostal do Boise (zdejší tým Idaho Steelheads, pozn. red.). Tam jsem dvakrát vyhrál Kelly Cup. Mezi tím vším jsem strávil rok v Německu a rok v Norsku. No a nakonec jsem skončil tady.

Před nedávnem jsem mluvil s vaším krajanem Duncanem Milroyem. Řekl mi, že v Americe nemohl najít dobrou smlouvu a nabídka, kterou v tu dobu dostal od Boleslavi, mu připadala jako nejlepší možnost. Jaký je váš příběh, který vás sem zavedl?

Víte, myslím si, že jako hráč byste se měl snažit hrát tu nejlepší možnou soutěž. Takovou jsem teď našel v Evropě, kde můžu hrát na vysoké úrovni. V Americe se hodně věcí podřizuje výchově mladých hráčů, a já už šanci být mladší nedostanu. Takových hráčů, jako jsem já, je tam málo. Evropa je pro Američany samozřejmě možnost, jak si zahrát kvalitní hokej. Liga v České republice se zdá být velice dobrou, má jednu z nejlepších reputací. Mám rád nové výzvy, rád si zahraji s některými z top hráčů.

Byl už jste někdy předtím v Česku?

Ne, nikdy. Byl jsem v Německu, v Norsku, ale tady jsem úplně poprvé. Byly to dobré tři měsíce učení se o zdejší kultuře.

Jaký byl váš první dojem ze zdejšího klubu? Lišilo se to tu nějak od vašeho předchozího působiště? A jak?

Hokej je tady na jiné úrovni. Co jsem zažil, tak jsou tu skvělí lidé. Trenéři, Milan (Hnilička, pozn. red.) a vůbec všichni ostatní okolo. Chvilku mi trvalo, než jsem si zvykl na jazyk, na klub či na mužstvo, ale hokej je hokej, jeho systém je univerzální. Teď už jsem v pohodě a užívám si to tu.

Dorozumíte se se spoluhráči? Umí anglicky?

Jo, někteří umí. Někdo víc, někdo míň. Sám se snažím pochytit pár českých slovíček, abych si to tu ulehčil. Rozhodně neočekávám, že se kvůli mně ostatní začnou učit můj jazyk. Krom mě tu jsou Duncan Milroy a Esa Lehikoinen, kteří samozřejmě oba hovoří anglicky. Taky Marek Schwarz a ostatní kluci, kteří působili v Severní Americe. Když něco nechápu, oni mi to vysvětlí.

Jaká je podle vás kvalita naší ligy v porovnání s ostatními?

Je tu hodně nadaných kluků talentováných ve hře dopředu. Je zde jak spousta kvalitních hráčů, kteří hráli v Americe NHL a vrátili se sem ukončit svou kariéru, tak i dost hráčů, kteří tam směřují. Vzhledem k ligám, ve kterých jsem působil, se tu hraje rychlý, svižný hokej. Je to jedna z nejlepších evropských lig. Navíc je vyrovnaná; když se na to tak podíváte, kdokoli může porazit kohokoli. Tato soutěž má rozhodně sílu a velké množství talentů.

Kde tady v Boleslavi bydlíte?

Bydlím v bytě nedaleko stadionu. Sice neznám svoji adresu, ale líbí se mi tam, protože je blízko historického centra.

Měl už jste možnost někam se v této zemi podívat? Myslím tím mimo Boleslav.

Tak trochu znám Prahu. Většinu země ale poznávám spíš prostřednictvím televize, na nějaké velké prozkoumávání nemám moc času. Až budu mít příležitost, trochu se tu porozhlédnu.

Co děláte ve svém volném čase?

Učím se na hasiče, takže většinu svého volného času věnuji právě tomu. Po internetu dělám práci do školy doma v Kanadě. To je teď pro mě po hokeji to nejdůležitější. Dívám se dopředu na to, co bych chtěl po hokeji dělat. Můj otec byl hasič a chci jím být i já. Jsem dychtivý do učení, rád se každý den dozvídám něco nového. Až tady skončím, vrátím se do Kanady a dodělám si tam hasičskou školu. Rozhodně chci být hasičem, o této části života tedy představu mám.

Teď otázka, kterou si nemůžu dovolit vypustit: Co říkáte na české pivo?

Je to dobrá věc. Vím, že je v této zemi velmi populární. Takovéhle věci jsou tu dobré – pivo, jídlo, všechno mi tu chutná. Je dobré mít možnost vyzkoušet si takhle jinou kulturu. Přesto, co se jídla týče, je to tu na stejný způsob jako v Americe, takže to pro mě není výraznější změna.

Oblíbil jste si tu nějaké jídlo?

Obvykle si dám před zápasem nějaké těstoviny nebo tak, jinak záleží na kuchaři, co uvaří. Jsem nenáročný, dám si to, co ostatní kluci – brambory a nějaké maso. Pokud to má nějaké bílkoviny, jsem za to rád.

Líbí se vám česká děvčata? Bez urážky, nevím, jestli jste ženatý...

Ne, ne, ne. Jsou tu krásné ženy. Vídám je na titulních stránkách časopisů a tak... Vážně, ženy v Česku jsou překrásné.

Teď bych se vás rád zeptal na ruskou KHL. Víte, NHL byla pro každého hokejistu vždycky životním cílem, metou, které chtěl dosáhnout. Jenže dnes je tu bohatá KHL, která je pro hráče stále lákavější. Nejdřív do Ruska odcházeli pouze starší hráči z Ameriky, aby si před hokejovým důchodem vydělali ještě nějaký ten peníz, ale teď začínají dávat ruské soutěži přednost i mladší hráči. Myslíte si, že je to v pořádku?

Myslím si, že to nabízí další možnost. Je známo, že je KHL jedna z nejlepších lig. Láká talentované hokejisty, chodí sem i bývalí hráči z NHL, kteří se tam nedohodli na podmínkách smlouvy. Je dobré mít takovouto alternativu, kde si můžou mladí hráči živit svůj sen. Vím, že ten hlavní je NHL, ale ne každý má to štěstí se tam dostat, i když na to má. Kontinentální liga je tak slušnou náhradou. Moc jí nesleduji, ale je jasné, že je pro Ameriku silnou konkurencí díky vynikajícím hráčům, kteří zde působí, vysoký platům a ostatním věcem. Víte, všechny ligy na sebe upozorňují prostřednictvím sportu, byznysu a renomé. Jestli z toho v Rusku dokáží těžit, dobře pro ně. Co se však mě týče, mým snem byla vždycky NHL. V mé době bylo velkou událostí dostat se do přípravného kempu s hráči, kteří NHL hráli. To bylo prostě něco fantastického.

Vy sám byste si v Rusku rád zahrál?

Kdyby mi odtamtud přišla nabídka, kdyby ke mně přišli a řekli, abych to šel zkusit, možná bych ji zvážil. Víte, mým cílem bylo vždycky hrát na co nejvyšší úrovni proti co nejlepším hráčům, vyzývat sám sebe jako hráče, jako člověka. Rád se učím novým zvykům. Jsem zvyklý setrvávat na jednom místě šest až osm měsíců. Kdybych dostal nabídku, tak bych nad tím uvažoval, ale teď jsem vázán tady v Mladé Boleslavi a snažím se týmu pomoci dostat se do play-off - snad se nám to povede.

Existuje hokejista, kterého opravdu obdivujete, ke kterému jste vždy vzhlížel jako ke svému idolu?

No, když už jsem byl starší, tak to byl Ray Burque, obránce Bostonu, pak Colorada. Toho jsem obdivoval jako hráče i jako člověka. Potom ještě Scott Niedermayer, který hrál za juniory v mém rodném městě v Kamloops. Je to hokejista, kterého jsem se vždycky snažil následovat. No a pochopitelně Wayne Gretzky. Když jsem byl dítě, byl doma v Kanadě něco jako bůh. Dodnes na ten smutný den vzpomíná mnoho Kanaďanů, když ho Edmonton Oilers vyměnili... Vlastně se každou sezónu našel někdo, koho jsem se tak trochu snažil napodobit. V klubech, ve kterých jsem hrál, se jich za ta léta vystřídala spousta. Podle mě se člověk pořád učí něco nového, zejména v hokeji, kde poznáte spoustu odlišných hráčů s různými zkušenostmi a bylo by hloupé nenaslouchat jim a neučit se. Stejné je to s mým studiem hasičství, jestliže se nesnažíte učit, být lepší, rozhodně si sám sobě nepomůžete. Pro mě je důležité nepřestávat se učit, zlepšovat se v hokeji a v životě. Tak dostanu to, co chci.

Znáte nějaké hráče, kteří v české lize působí?

Proti některým jsem hrál v Americe. Znám odtamtud například Veselého, který hraje za Brno, nebo Vydareného, který je z Českých Budějovic. Potom samozřejmě vím o hráčích, jako je třeba Ručinský – ty znám spíš z televize, když ještě hráli NHL. Je tu i hodně mladších hokejistů, o kterých jsem nikdy neslyšel, ale mají velký talent. Jsem rád za to, že se s nimi můžu potkat na ledě.

Když už jsme u toho – nedávno Jaromír Jágr prohlásil, že by se mohl po letošní sezóně vrátit domů na Kladno. Co tomu říkáte? Mohla by to pro vás jako pro obránce být výzva proti němu hrát.

Měl bych docela nahnáno. (úsměv) On je prostě jedním z nejlepších hráčů na světě všech dob. Je velice chytrý, navíc je to taky urostlý chlap, který dokáže prodat svá kila. Stále se mu daří – teď v Rusku, ale kdyby chtěl, mohlo by se mu dařit i v NHL... No, ať radši zůstane v tom Rusku (smích), bude to pro nás všechny tady v lize lepší.

Teď bych se zeptal na trochu nešťastnou záležitost. Týká se to současné aféry okolo špatných hráčských registrací a možného odebrání dvaadvaceti bodů...

Víte, nejsem o tom dostatečně informovaný, neznám pravidla. Myslím ale, že není v této záležitosti nic definitivně rozhodnuto. Pořádně do toho vidí jenom vedení, je to jejich práce. My hráči se zase musíme starat o to, od čeho tu jsme my. Odehrát zápasy, které jsou před námi. Nemůžeme se starat o to, co liga udělá nebo neudělá. Je to v našich rukách. Na druhou stranu, pro mě osobně je nepříjemné vidět, co se stalo. Pořád nám ale zbývá odehrát třicet utkání a my se po nich chceme nacházet na pozici zajišťující play-off.

Otázka na závěr: Jak vidíte svojí budoucnost?

Jak jí vidím? Jéžiš, kéž bych tak měl křišťálovou kouli a mohl vám to říct. Chtěl bych hrát hokej tak dlouho, jak dlouho budu moct – a být v něm úspěšný. Vím, že to nemůže trvat věčně. Bylo by pro mě inspirativní jednou třeba trénovat mladéžnické kategorie, věnovat se dětem; avšak hlavním cílem poté, co skončím s hokejem, je být hasičem. Kdybych tak po návratů domů vyhrál v loterii a mohl se po zbytek života válet na pláži a chytat ryby nebo hrát golf, to bych vám odpověděl hned. To se ale asi nestane. Nic podobného se u mě zatím nechystá, a tak jen doufám, že jednou naleznu místo, kde budu šťastný a zdravý, stejně jako ostatní kolem mě. To je všechno, co bych si přál.

Děkujeme za rozhovor!