Hledali jsme trenéra s pevnou rukou v šatně, prozradil Jaromír Šindel

Do Mladé Boleslavi jste přišel krátce před play-off. Proč jste se v rozehrané soutěži přesunul do města automobilů?

“Ke změně působiště mě přivedlo poznání zdejšího prostředí, kde bylo na každém kroku cítit obrovské nadšení z hokeje a touha postoupit do extraligy. Při mých návštěvách během utkání základní části, a nebylo jich málo vzhledem k tomu, že jsem pozoroval a vyhledával i nově se rodící talenty v 1. lize, jsem viděl odhodlání všech lidí kolem mladoboleslavského hokeje. To mi velmi imponovalo a vlastně rozhodlo o mém odchodu z Třebíče.“

Jak s odstupem času hodnotíte své prozatímní působení?

“Musím říci, že stejný elán, který v klubu panoval s vidinou obrovské šance a dosažitelné mety v podobě postupu do extraligy, byl nahrazen zklamáním z vyřazení v sérii s Ústím n.L., zejména pak s herním projevem a nasazením některých hráčů. Jak jsem měl možnost poznat, hokej v Mladé Boleslavi je pro zdejší management a lidi z klubu srdeční záležitostí a věnují mu 100% svého času. Mohu říci, že kdo neměl možnost být s těmito lidmi v kontaktu, neocení co udělali pro hokej a jeho posun, ze kterého, doufám, budeme čerpat v dalších sezónách.

Co se týká načasování mého příchodu, ta doba, kterou jsem mohl strávit s týmem nebyla dost dlouhá na to, abychom mohli udělat nějaké komplexní změny, jež by mohly týmu pomoci. K příchodu došlo příliš pozdě, hokejová mašina byla rozeběhnutá a jakkoliv dál zasahovat do činnosti týmu bylo zbytečné. Byl tu již nový trenér, přišla řada zkušených hráčů a v dané situaci nebylo možné ani žádoucí dělat další výměny. Po skončení sezóny jsme udělali podrobnou analýzu. To, že jsem mohl být u týmu od konce loňské sezóny a mohl tak důkladně poznat prostředí, považuji za velkou devízu. Viděl jsem management a jeho jednání, dále jednání hráčů v krizových situacích.“

Co jste si odnesl pro svou práci do další sezóny?

“Víte, pokud není tým sjednocen a netáhne za jeden provaz, pak v něm není ani pohoda. Změny v kádru mu mohou pomoci, pokud se ale nepodaří sjednotit názor v kabině, pak není možné dosáhnout úspěchu. Management se pokusil napravit výkony ze základní části povoláním nových hráčů s extraligovými zkušenostmi a zachránit tak dojem. Přes všechno úsilí se to nakonec nezdařilo. Dnes se formuje zcela nový tým a věřím, že bude úspěšnější toho loňského.“

Podle čeho jste hledali nové trenéry?

“Měli jsme jasnou představu, že chceme najít kouče s odhodláním, jenž by zapadal do naší koncepce. Důležitou roli hráli extraligové zkušenosti a zažité prostředí obdobného charakteru, které je nyní v Mladé Boleslavi. Chtěli jsme pracovitého trenéra s pevnou rukou v šatně, který by týmu dokázal vštěpit nový herní styl, který by tým dokázal přesvědčit a strhnout na svou stranu. Myslím, že Jan Votruba dokáže mužstvo přesvědčit, že bude-li pracovat, výsledky se automaticky dostaví. A o příchodu Lea Gudase? Nemám rád, když se změní hlavní trenér, aby u týmu zůstal asistent. To je podle mě polovičaté řešení, starých zvyků se tím nezbavíte a my se chceme posunout a dále rozvíjet. Proto měl trenér Votruba volnou ruku k výběru svých spolupracovníků. My jsme loni měli navíc problémy s obrannými řadami a Leo Gudas je odborník s vlastními zkušenostmi z vrcholového hokeje.“

Jaromír Šindel to je brankářský pojem. Nyní jste ale prošel řadou proměn od hráče, přes trenéra a nyní funkcionáře – managera. Jak k tomu došlo?

“Po skončení hráčské kariéry jsem se začal věnovat trenérské práci především u mládeže. Poté jsem se dostal k extraligové Spartě, kde jsme však měli neúspěšnou sezónu. Pocity vynuceného odchodu od rozdělané práce ve mně stále přetrvávají, nechci se k tomu však již vracet. Trenérská kapitola je tak pro mě uzavřená. Chtěl jsem zkusit něco jiného, kde by práce, čas a odhodlání mělo větší efektivitu než trenéřina. Měl jsem pocit, že hodnocení mé práce neodpovídá tomu, co jsem hokeji věnoval. V té době jsem obdržel nabídku z Finska, týkající se managementu. Mohl jsem se seznámit s diametrálně odlišným přístupem, než na co jsem byl zvyklý v českých klubech. Práce se mi natolik zalíbila, že jsem u ní zůstal. Když mě pak oslovil kamarád z Třebíče Karel Čapek, zda bych mu nechtěl pomoci s řízením klubu, rozhodl jsem se i díky tomu, že mám poblíž chalupu, že tuto práci vezmu. Díky časové vytíženosti vzalo nakonec za své i trénování juniorky, a tak jsem se již naplno začal věnovat managerské práci.“

Znamená to, že v Mladé Boleslavi je to vaše skutečná premiéra, kdy sedíte pouze v jednom křesle?

“Dá se říci, že ano. Trochu mě svrbí ruce, jako před každým začátkem sezóny. Trenéři mě oslovili, zda bych jim nepomohl s brankáři, což jsem po určité rozvaze přijal. Myslím, že mi to jen pomůže v mé práci a budu moct být mužstvu nablízku a důkladně tak poznat všechny jeho tváře. Jako je potřeba slyšet hlas boží shůry, je potřeba slyšet i hlas lidu z kabiny a předcházet tak problémům, které se obecně v týmovém konfliktním sportovním prostředí vždy objeví.“

Co je potřeba udělat pro to, aby letošní sezóna byla úspěšná a tým se přiblížil k vytyčeným cílům?

“Nejprve vybrat dobrého trenéra, hráče s vhodnými charakterovými typy. Nechceme pokračovat v přesýpání hodin, jak tomu bylo zvykem v minulých letech. Snažíme se stabilizovat hráčský kádr a případně ho vhodně doplnit. Nehodláme nikomu garantovat místo, a to chci zdůraznit. Dnes je i v 1. lize řada týmů s lepšími podmínkami než mají některé extraligové mančafty. My se snažíme nabudit mužstvo a psychicky ho připravit hrát roli, která nám přísluší. Na druhou stranu poslední ze zaměstnanců na stadionu musí žít jednou myšlenkou, hokejem. A když se vše sejde bude nám přát trocha i toho sportovního štěstí, pak se nám postup může povést už letos.“