Štěstěna je vrtkavá. Musíme si ji dobře ohlídat a nic nepodcenit, ví dobře Radek Matějovský

11. 4. 2011

Autor: Jitka Čechová

M l. B o l. – V prvním utkání na ledě Ústí si připsal branku, ve druhém si sice osobní statistiky nevylepšil, jako už tradičně ale šel do všeho po hlavě. Radek Matějovský (na snímku) neváhá padnout střely, vrací se stejně rychle, jako vyráží vpřed a je odhodlán dotáhnout to s Mladou Boleslaví do vítězného konce. Že to ale nebude snadné a že jakékoliv oslavy jsou zatím naprosto předčasné, to útočník Bruslařů dobře ví. "Ústí má výborný mančaft, ale nemá to štěstí, které máme my. To musím sportovně uznat," prohlásil.

Radku, podařilo se vám vyhrát také druhé utkání na ledě Ústeckých Lvů. Co bylo podle vás zásadní?

Řekl bych, že třetí třetina. Opět jsme neodvedli výkon, jaký jsme si představovali, a jaký jsme chtěli hrát. Pak nám tam spadl gól na 2:2 a mám takový pocit, že to s Ústím trochu zacloumalo. Podařilo se nám dát třetí branku, oni pak sice tlačili, ale nám se to povedlo ustát. Asi musím říct, že i za přispění štěstíčka jsme to dotáhli do vítězného konce.

Bylo docela zajímavé, že jste se vlastně pořád na Ústí dotahovali. Až teprve dnes jste zhruba od poloviny třetí třetiny poprvé vedli…

Já to říkám od začátku, vlastně my všichni to říkáme, že Ústí má výborný mančaft. Jenže nemají to štěstí, co máme my. Musím to vzít takhle sportovně a upřímně to přiznat. Po tři zápasy měli výraznější herní projev, ale bohužel pro ně prohrávají 1:3.

Další tak trochu kuriozitou určitě je, že hned tři branky Boleslavi na ústeckém ledě musel potvrzovat videorozhodčí, že?

To je vážně docela zajímavé, to jsem snad ještě nezažil. Asi dáváme tak rychlé góly, že to nikdo nestačí postřehnout. (smích) Ne, to samozřejmě může platit hlavně o tom gólu Tomáše Divíška, včera to bylo trochu o něčem jiném… Jsme rádi za všechno, co procpeme do brány a když to rozhodčí uzná, tak je to pochopitelně ještě veselejší.

Co si budeme namlouvat, po prvním barážovém utkání snad každý boleslavský fanoušek doslova trnul hrůzou… Kde se ve vás po tom, troufnu si říct debaklu, vzala ta síla?

Já nevím, jestli síla je ten správný pojem… Bojovali jsme, dávali jsme toho nasazení, do brány se snažili jít za každou cenu. Ale jak už jsem řekl, pokaždé v tom byl taky obrovský kus štěstí. Asi až na ten náš druhý domácí zápas. Ale ten první výsledek nás nejspíš trochu posadil na zadek. Co si budeme zastírat, my do toho šli s pocitem, že to máme na háku, a že se nemůže nic stát. Dostali jsme lekci…

Do čeho půjdete do dalšího zápasu? Možná posledního letošní sezony…

Radši to zatím ani moc neříkejte. Určitě do něj nesmíme jít s hlavou v oblacích a za žádnou cenu cokoliv podcenit. Vedeme 3:1, ale znovu opakuji, je to i zásluhou štěstí. A štěstěna je vrtkavá, pokud si ji nepodržíte pevně u sebe. Musíme si dávat pozor, ještě pořád je to otevřené.

Děkujeme za rozhovor.