Milan Mikulík bere letní přípravu jako samozřejmost, na návrat do Boleslavi se těšil

4. 6. 2011

Autor: Jitka Čechová

M l. B o l. – Bruslařskému klubu pomáhal před třemi lety postoupit do extraligy. Sedmnácti brankami se Milan Mikulík (na snímku) tehdy citelně podepsal pod zatím největší hokejový úspěch Mladé Boleslavi. Kdo ví, možná by ve městě automobilů býval zůstal už tenkrát, jenže práva na něj vlastnily Vítkovice, takže musel po konci sezony zpátky, odkud přišel. V následujících ročnících pak proti Středočechům stanul na opačné straně barikády – v dresu Ústí nad Labem se snažil Boleslav poslat zpátky do první ligy. A teď je výměnou za Daniela Boháče – mimochodem za svého kolegu, se kterým v sezoně 2007/2008 o extraligu válčil – zpátky. Jak sám v rozhovoru praví, cesty života jsou někdy opravdu nevyzpytatelné.

Milane, praví se, že člověk dvakrát do téže řeky nevstoupí. Vy do toho ale teď jdete. Co pro vás znamená návrat do Mladé Boleslavi?

Moc se na to těším. S Boleslaví jsem před pár lety postoupil z první ligy do extraligy a teď mi dala možnost si tu vybojovanou nejvyšší soutěž zahrát. Vážím si toho.

V posledních letech jste byl možná v trochu nepříjemné roli. Nejprve jste Bruslařskému klubu do extraligy pomohl, pak jste se jej zase snažil v dresu Ústí sesadit zpátky…

Pokud bych měl být skutečně upřímný, tak musím přiznat, že to pro mě nebylo lehké. Ty dvě baráže, kdy jsem hrál za Ústí proti Boleslavi, byly vždycky takové peprné. Někdy je to vážně zajímavé, do jakých všemožných rolí vás život postaví. V té první baráži byla Boleslav o hodně lepší, tehdy jsme na ni opravdu neměli. Letos to sice bylo na sedm zápasů, ale podle mě bylo pořád vidět, že extraliga je zkrátka o krok napřed. Tady v Boleslavi jsme to sice tehdy dokázali, ale pro prvoligový tým je prostě strašně náročné postoupit.

Pokud trochu pomineme ten počet zápasů, do kterého to letos došlo, cítil jste obecně, že bylo Ústí návratu do extraligy zatím nejblíže? Celý tým působil hodně sebevědomě, klub si dal záležet i na propagaci…

Asi ano. Pořád jsme si říkali, že musíme dělat postupné krůčky, ne se za něčím vyloženě hnát. Letos byla v Ústí taková klidná atmosféra, o baráži se moc nemluvilo. Skoro jako kdyby s tím nikdo ani moc nepočítal, každý tam asi automaticky viděl spíš Chomutov. Ale nakonec jsme tam došli my a ukázali sílu kolektivu.

Když to Ústí nad Labem nakonec nezvládlo, zvlášť když si doslova silou vůle vybojovalo sedmý zápas, určitě jste cítili obrovské zklamání…

To máte pravdu. Podařilo se nám vyrovnat sérii ze stavu 1:3, což pro nás znamenalo strašně moc. Ale pak už jsme asi prostě neměli tu sílu, kterou v sobě našla Boleslav. A nezvládli jsme to…

Nezafungovala pro vás její nabídka jako taková pomyslná náplast?

Asi by se to tak dalo charakterizovat. (úsměv)

Takže teď přijímáte za svůj cíl Boleslavi konečně se vyhnout baráži?

Samozřejmě! Všichni tady určitě uděláme všechno pro to, aby ji už nemusela hrát.

Když je sezona takhle dlouhá, má vůbec hráč čas odpočinout si?

Já myslím, že ano. Jestli teď takhle narychlo správně počítám, tak jsem měl volno čtyři týdny. To je dost. Teď už je čas zase se do toho opřít a dobře se připravit na další ročník.

Jaké máte pocity, když stojíte prakticky na začátku té letní přípravy? Říkáte si: "Proboha, ať už je to za mnou a jdeme na led!"?

Já to zas až tolik neřeším. Podle mě to k tomu prostě patří stejně jako cokoliv jiného. Snad to zas až takový horor nebude, abych si musel tuhle větu říkat. (úsměv)

Děkujeme za rozhovor.