Starší dorost to bude mít v extralize hodně těžké, myslí si trenér Jan Vidner

Co všechno se u staršího dorostu změnilo od minulé sezóny?

Hráči jsou zase o rok starší (smích). Tak Kalfiřt nám odešel do školy do Liberce, i když k tomu povolení od klubu dodnes nedostal. Šimek odešel na školu tuším do Ameriky. Adekvátní náhrady určitě nepřišly.

Po minulé sezóně jste mi říkal, že mělo přijet celkem dost nových hráčů na zkoušku. Ti neuspěli?

Měli jsme tady celou jednu lajnu z Liberce, ale tu jsme hned po posledním přípravném zápase poslali domů. Nějací noví hráči sem přišli, jenže jsou to hráči z první ligy – z extraligy nikdo. No a rozdíl mezi extraligou a první ligou je u staršího dorostu opravdu nebetyčný.

Jak vlastně probíhala předsezónní příprava?

Sešly se nám ročníky ´94 a ´95, které jsou slabší jak kvantitou, tak kvalitou. Tomu odpovídají výsledky. Z jedenácti utkání jsme dvě vyhráli, jednou jsme remizovali a zbytek prohráli dost velkým rozdílem.

Budete se to pokoušet nějak řešit? Jde to ještě vůbec?

Teď už to půjde těžko. Nedávno jsme oslovili Slavii či Spartu. Jenže Sparta nepotřebné hráče posílá do Letňan a Slavia do juniorky v Popovicích. Liberec má svoje “A“ a “B“ mužstva, takže si své hráče drží.

Je ve vašem týmu někdo, kdo vyčnívá, kdo by mohl dorost táhnout?

Neřekl bych přímo vyčnívá. Jsou tam někteří, kteří na tu extraligu mají, ale záleží na tom, jak si to srovnají v hlavě. Uvedu příklad: Po dlouhé době jsme před týdnem vyhráli, porazili jsme Liberec 4:0, načež den na to si polovina lidí zapomněla věci, polovina přišla pozdě a ta samá parta lidí dostala desítku. My jsme ani nevěděli, která bije. Máme problémy s bruslením. Tohle se musí stabilizovat, nejdřív musíme pořádně bruslit, pak přidat bojovnost a s tím vlétnout na soupeře. Nemůžeme si myslet, že když jsme někdy v létě jednou vyhráli, že to pak půjde samo.

Junioři hráli v loňské sezóně především se staršími ročníky, které nyní končí. Jak je to u staršího dorostu? Když sestavujete mužstvo, zaměřujete se spíše na mladší ročníky?

Každý si pochopitelně nejraději sežene dobrého hráče prvního ročníku než druhého. My bychom samozřejmě chtěli vychovávat vlastní hokejisty, jenže tady v Boleslavi je problém s návazností mezi věkovými kategoriemi. Máme dva hráče v juniorech, přitom bych strašně rád otloukal jednu lajnu z mladšího dorostu. Ale pokud si tu lajnu vytáhnu, mladší dorost bude na sestup. Tím pádem musíme vzít někoho jakoby do počtu, abychom měli vůbec s kým odehrát zápasy.

Co říkáte na nový systém zápasového rozpisu?

Nechápu ho. Starší dorost hraje čtvrtek-sobota, to samé junioři. Mladší dorost hraje neděle, mladší dorost “B“ hraje taky neděle. Minulý rok se hrálo pátek-sobota, což podle mě bylo lepší.

Jaké jsou reálné šance vašeho mužstva pro novou sezónu?

Zázraky se dějí. Můžeme být někde na úrovni Letňan, se kterými jsme teď jednou remizovali, jednou prohráli. Možná jsme na úrovni Havlíčkova Brodu. To ale soudím pouze podle výsledků v přípravě.

Boj o sestup se vás tedy rozhodně týká…

To určitě. V dorostu jsou tři skupiny po osmi týmech. Poslední čtyři z každé skupiny v polovině sezóny pak hrají v nové skupině o udržení. Pokud tam bude nějaká akademie, tak má jistotu nesestupu. Kdyby hrála baráž a tu prohrála, tak se pak rozšíří soutěž. Akademií je sedm, a když si podle našich nedávných výsledků představím, že bychom je měli přeskočit, tak je to nereálné. Nezbývá nám nic jiného než tvrdě pracovat, makat.

Otázka na závěr: Říkáte, že je to hodně o hlavách hráčů. Dbáte tedy hodně na jejich přístupu k práci?

Zkoušíme to pořád, ale je to šíleně těžké. Stokrát jim můžu něco říct, ale je to zbytečné. Podle rodičů je pak šikanujeme. Hráč vám nepřijde na zápas nebo přijde pozdě, protože odpoledne zaspí. To samé je to s tréninky. Uvedu vám jeden příklad. Mladý Šimek se nedávno vrátil z třítýdenní zkoušky v Americe – kam teda zase hned odletěl – a říkal, že tam chodí po tréninku běhat ve výstroji. Tady si něco takového nedokážu představit. Když tu byla jedna ledová plocha, trénovalo se ráno i odpoledne. A mně přišla SMS od rodičů, jestli si delám legraci, že se trénuje i ráno. V neděli jsem tu měl Romana Willa, který je teď v týmu Wildcat v Americe, kde si hráči nedovolí nic ošidit. Když někdo něco pokazí, okamžitě jde hodinu běhat na schody. Je to také dáno tím, že tam je pět hráčů na jeden post, zatímco tady je to spíš naopak. Pak si rodiče stěžují, že hráče týráme. Je to jejich názor. Ale některé děti jsou tak přešlechtěné, že je to pak hodně těžká práce. Takhle psychicky vyšťavený, jako jsem teď, jsem ještě nikdy v mé trenérské kariéře nebyl.

Děkujeme za rozhovor.